Spekulace o svérázu a prospěšnosti trendu sebevražedných kapel pro dnešek ponechám stranou. Za prvé, nemám rád slovo trend, protože je těžce zavádějící a vyznívá krapet hloupě - a to i přesto, že ho všichni používáme. Za druhé, když pominu celou řadu pokojíčkových taškařic, za nimiž stojí deprimovaní kulíšci nebo zástupy obdivovatelů páně Trista, nedá se o žádném DSBM trendu prakticky mluvit. Proto bych tedy kafravým a furiantským posluchačům černého kovu (kteří jsou těmito "trendy" jaksepatří zhnuseni) láskyplně doporučil se držet osvědčených standardů tohoto specifického subžánru a nezabředávat do těchto znechucujících splašek. A mezi něco již takřka poeticky klasického patří i LIFELOVER. Vysvětlovat zaujatému čtenáři tento pojem je roven situaci, kdy se dva uličníci snaží napumpovat krev zpátky do zmrtvělého křečka za pomoci nafukovacího balónku a slámky. Absurdita až k nebesům. A pokud je čtenář touto múzou nepolíben, je to ostatně jen a jen jeho problém, neboť umžourané stránky Mortemu skýtají o tomto uměleckém spolčení již řadu informací. Nuže, pro vás zainteresované: „Sjukdom“ konečně spatřilo světlo světa a my se tomuto čerstvému únorovému květu můžeme nyní konečně podívat na kořeny.
Letmý poslech leccos prozradí. V první řadě odhalí naprosto idiotskou produkci bicích. Jednostranné a místy velmi stereotypní naprogramování automatu je asi tou největší jizvou na "Sjukdom". Je to trochu škoda, neboť já si na rozdíl od autorů nemyslím, že by něco takového zapadalo lépe do tohoto konkrétního konceptu, spíše naopak - tohle musí pokazit snad každé album. Plochost a sterilnost bubnů však v některých skladbách nevyznívá stejně a tudíž lze bez problému najít místa, kde bicí prostě nevnímáte. Jinde je to ovšem okatější - a je to vzhledem ke kvalitám alba docela nepříjemný políček.
Další věc, kterou si po prvním poslechu zapamatujete, je NIC. Na rozdíl od svých předchůdců, kteří s sebou od první chvíle nesli charakteristické momenty, se u „Sjukdom“ dočkáme neprostupné změti převážně agresivního ražení. Když se postupem času do desky člověk více ponoří, rozezná spoustu prvků pro LIFELOVER charakteristických, nicméně album i tak zůstane celkově na jiné bázi, nežli díla předchozí. Struktura skladeb je rozhodně přímočařejší, což naštěstí albu neubírá na zajímavosti a hloubce, která se postupem času k posluchači dostane. Chaotické a řezavé okamžiky vyplňují většinu zvukové stopy a krom feelingu a kytarových melancholií jsou na míle vzdáleny rockovému "Pulver". Na druhou stranu nelze čekat ani klasický black metal. Hudba dýchá punkovým, až post-punkovým nádechem zašlým soumrakem dvacátého století, vyzývavě odpudivá zástěra ji však sluší. Mám z ní místy podobné pocity jako z raných desek Joyless.
Přesto všechno má ovšem člověk pocit, že stále poslouchá LIFELOVER - nechybí lehce posmutnělé klavírní melodie, ani něžné kytarové pasáže. Stejně tak se autoři drželi osvědčeného receptu v podobě proslovů, zvuků, úryvků různých písní a dalších nám notoricky známých příchutí. Dle mého je tento vývoj logický a vítám jej s otevřenou náručí, neboť nemám potřebu poslouchat stále dokola nějaký vývar z prvních dvou alb. Délka blížící se hodině zprvu s neprostupností smazává rozdíly mezi skladbami a prakticky nemám pocit, že by se v tomto koloritu nacházel větší hit. O to je můj dojem možná lepší, album stojí pevně na svém celku, ne na drobných a nestabilních nožkách. To je i jeden z faktů, proč pro mne "Sjukdom" nepostrádá nic podstatného. Strukturovité album plné nerůznějších hudebních vrstev, nálad i myšlenek, na které lze být hrdý. Stačí jenom chtít hledat a objevovat.
Nové nastavení tváře LIFELOVER je svérázným krokem kupředu. Mnozí budou zřejmě zklamáni a rozčarováni, a to nejen zásluhou neadekvátních bicích. "Sjukdom" je kouskem fungujícím na jiné bázi, než většina dosavadní tvorby. A ač jsem zprvu přistupoval k tomuto kousku skepticky a opatrně, minimálně u mne si toto vysoké hodnocení zaslouží. Tudíž za osm s dluhem do budoucna.
K recenzi poskytl: Prophecy Productions
