Jsem velmi rád, že mohu popisovat pocity ze splitu dvou předních ambientových skupin, kterými jsou Northaunt a Vinterriket, a co že mě činí tak šťastným? Po delší době spolčení dvou kapel u kterého je nutností se zastavit, i když není nejnovějšího data. Ihned z počátku bych uvedl na pravou míru, že se nejedná přímo o split Northaunt/Vinterriket nebo Northaunt/Vinterriket II, které můžete nalézt na Metal-archives. Vydání má pod svými křídly Ulvberth a oproti Northaunt/Vinterriket jsou zde přidány dvě skladby z druhého společného počinu těchto kapel. Pojďme se tedy podívat jakou má toto zvláštní vydání kvalitu...
Začátek – tedy prvotina – se nese v ryze smutném a depresivním tempu, vše totiž načíná norský Northaunt písní „Shadows over the barren land“. Upřímně se přiznám, že se s Northaunt setkávám poprvé, i když kolikrát mi k tomu chyběl, skrze můj chtíč, jen krůček... Za vlažnými zvuky úvodu, připomínající svou stavbou okamžiky kdy narušitelé hrající si na medvědy, z filmu Vikingové, vyjíždějí ze svých skal a zapalují ohnivou saň (kdo viděl, jistě mi dá za pravdu), se pomalu dostáváme k tichému kytarovému vybrnkávání doplněnému o zvuky deště i dalších přírodních rozmarů... když z ničeho nic v dáli zaslechneme plačící ženu, odříkávajícího muže - muže se zlobou v duši i na tváři... Vše za pokračovaného tichého odříkáníy kytary a tupých úderů pokračuje... Rozhodně ukázka toho, jak dokáže ambientní tvorba vyvolávat negativní pocity... Výborný začátek!
Z deprese se nechme zatáhnout do melancholických melodií písně „Am Brennenden Nördlichen Firmament“ od druhého účinkujícího. Vinterriket se představuje ve velice melodických kolejích založených na klavíru, ten táhne valnou část skladby. Díky samplovaným zvukům (nerad bych Christopha nějak okradl o um, vše nemůžu samozřejmě rozeznat) do pozadí, které se výborně kryjí s klavírem, vzniká krásná a velmi emotivní symbióza vyvolávající v člověku převážně pocity radosti, opojení z přírodní krásy a představu zimní zasněžené krajiny... Ukázka něčeho absolutně jiného, čistšího, než třeba na Der letzte Winter - Der Ewigkeit entgegen, což vám dříve přibližoval Reap.
Vracíme se opět k Northaunt v podobě „Until dawn do us part“, která již nepůsobí tak depresivně - spíše apeluje na pečlivý posluchačův sluch a pozornost sebemenší změny... Nedoporučuji nadměrně zesilovat, mohlo by dojít k odskočení reproduktorů z vyhrazeného místa:). Zvuky mísící v sobě atmosféru železo-uhelných dolů s rozmarností přírody, vše podporováno potichými, nic nerušícími, a mysticky nazvučenými klávesami... Ve výsledku působí skladba kvalitně, avšak nedosahuje kvality té první. U „Shadows over the barren land“ jsem čekal s napjatýma ušima co se bude dít dále, ke konci „Until dawn do us part“ vyvstává nuda... Ačkoliv, co by za takovýto výtvor daly mnohé méně kvalitní ambientové kapely.
Závěr patří Vinterriket a „Landschaften ewiger Einsamkeit IX“, kterým Christoph roztrhá svého protivníka na miniaturní kousíčky, ačkoliv Northaunt vzdoroval do posledních chvil, nemohl odolat náporu, který na něj byl vyvinut... Extrémně hutná atmosféra, postupně gradující a měnící v posluchači nálady jako rozdováděné dítě. Narozdíl od Northaunt Vinterriket nesází na depresivní momenty a věnuje se spontánní tvorbě, která není cílena na jeden určitý pocit. Zatímco první třetina působí majestátním (skřeti vylézají z Mordoru!) a klidnějším dojmem, ty zbylé na posluchače dýchají větším neklidem a znepokojením co se právě v říši Vinterriket asi tak odehrává... Celkově najdeme v „Landschaften ewiger Einsamkeit IX“ více prvků obvyklých na tomto splitu pro Northaunt, ale jsou lépe zvládnuté, zakomponované a opět na posluchače dýchají znamenitou lásku k matce přírodě... Pokud bych se měl pozastavit nad celkovým dojmem, bude dobrý, nečekaně dobrý, mohl být však o řád výše. Vinterriket dle mého nepřímo porazili Northaunt a hlavně díky „Am Brennenden Nördlichen Firmament“ si právem získali moje srdce. Pokud kdokoli z vás hledá odpočinek u emotivní hudby, nechť sáhne po tomto materiálu.
K recenzi poskytl Ravenheart productions.
