Je to skvělý pocit, když očekáváte nové album nějaké kapely, a to splní či přímo překoná i vaše nejdivočejší očekávání. Kanadské trio MITOCHONDRION vydalo v roce 2008 své debutové album zvané „Archaeaeon“. To mělo své mouchy, ale řeknu vám o něm jedno: množství svěžích nápadů, se kterým se seskupení předvedlo, mnoho kapel nevymyslí ani za celou svou kariéru. No a máme tu rok 2011 a MITOCHONDRION přišli s novým albem „Parasignosis“. Možná jste zaregistrovali vydavatelstvím vypuštěnou ukázku v podobě skladby „Trials“. Nevím jak vy, ale já byl z této, mimochodem asi nejdivočejší skladby alba, velice zmatený, neboť mi v hlavě neuvízl jediný motiv či riff. Ne, že by snad byla „Trials“ nudná skladba, to ne. Jen jsem měl pocit, jakoby přes sebe hrálo několik kapel naráz. Co by vás ovšem k albu, dle mého skromného názoru, mělo přitáhnout stejně jako mě, je úvodní trojice na sebe navazujících skladeb. Ty obsahují všechny důležité prvky celé desky v jednom kompaktním a intenzivním celku. I když bych rád, nebudu je rozebírat do detailu, jen upozorním na mistrovskou práci s gradací a skvělý smysl pro načasování, kdy udeřit na posluchače nejsilněji. Jistě nenapáchám příliš škody, pokud napíšu, že k utvoření názoru na celou desku postačí první tři skladby. Ale abych zbytku nekřivdil… I další v sobě nesou mocné styčné momenty a líbí se mi kupříkladu, jak je melodický motiv, který na chvíli zazní hned z úvodu alba, rozpracován v závěrečné „Kathenotheism“. Žel, vzhledem k intenzivnímu startu „Parasignosis“ mi chybí podobně úderný závěr. Po zmíněné pomalé „Kathenotheism“ následuje ještě deset minut ambientních ploch, které bez ohledu na to, jak kvalitní jsou, nepředstavují dle mého názoru odpovídající závěr. I přes několik dalších škraloupů, jako je kupříkladu nepříliš vyrovnaná produkce, či poněkud přehnané užívání tzv. blastbeatů, mi nezbývá nic jiného, než před MITOCHONDRION v ponížení pokleknout.
Chtěli byste pár přirovnání? Tak si představte, že jste svědky šílené katastrofy (mě osobně přijde na mysl představa gravitačního kolapsu hvězdy), něčeho, co vás nutí přivřít oči a zkrátka nevidět, zapomenout, ale nejde to, nesmíte. Lidsky řečeno, představte si spojení šílenosti Portal, té nejukrutnější brutality Blasphemy, Incantation a výbušnosti Order From Chaos, to vše okořeněné spoustou dalších vlivů, jenž pochází i ze žánrů metalu vzdálených. „Parasignosis“ nepodléhá žádným směšným konvencím či omezením. Přetváří vlivy starších kapel v něco originálního a zhoubného.
Je až s podivem, na jak podvědomé úrovní „Parasignogis“ pracuje. Zapamatovatelných momentů není mnoho a jsem si jist, že spousta posluchačů, co si album poslechnou jedním uchem, jej odsoudí jako nudný chaos. Pokud se však zaposloucháte a desce podlehnete, tak vás na oplátku nemilosrdně zadupe do země, odplivne si a vy, stále zdrcení z toho teroru co jste právě zažili, žadoníte o pokračování. MITOCHONDRION si ze mě udělali svoji čubičku, stejně jako se to povedlo Deathspell Omega s posledním albem „Paracletus“. Z těchto důvodů mám sto chutí desce napařit plný počet bodů, ale zůstanu při zemi a udělím „pouze“ 9/10.
