Těsně před vánočními svátky přišli Mortemem už několikrát prohnaní Solitude productions s dalším intenzivně umírajícím balíčkem hudebních žalmů. Vedle brazilských HellLight se do něj vešli také SHATTERED HOPE, řecká odpověď na klasické doom/deathové protagonisty. Ještě než jsem přistoupil k samotnému poslechu a studiu této jižanské šestice, byl jsem informován, že jejich způsob smutnění má být na stejné vlně, jakou plují My Dying Bride, či ve svém doomovém období také Anathema. Takové přirovnání ve mně však může vyvolat tak maximálně hraný úsměv, protože vlastně neznamená vůbec nic a zároveň ukazuje na to, že kapela pluje stejným korýtkem jako naprostá většina všech ostatních, co se teprve učí hudebně plakat za pečlivého sledování těch, kdo to umí nejlépe.Realita je taková, že SHATTERED HOPE vsadili na osvědčenou kartu klasického doom/deathu, přidali na bombastických atmosférách, jemně přisladili, což ve výsledku budí dojem, že se dotýkají také starého ošlehaného gothic metalu. Celou dobu v jejich přítomnosti se člověk cítí tak trochu na hraně, mnohdy i za ní, neboť jsou zde momenty, které si zasluhují nejpřísnější měřítka (pravda, není jich mnoho) a pak jsou k dispozici i ty, bez kterých bych se osobně už obešel, jak kýčovitě a levně zní. Teď jde hlavně o to, jak se podaří mladé začínající kapele z této šlamastiky vybruslit a zachovat si přitom důstojnost. ''Absence'' je první velkou deskou pod zahraniční firmou, první zkušeností, a z jejich nevyspělosti je to také cítit. Na druhou stranu nejde o vyloženou partu nazdárků, takže se s tím perou docela statečně a musím uznat, že s následujícími poslechy rostou a dokazují, že ještě bude třeba jim nějakou tu pozornost věnovat.
Pozornost, tu si určitě tahle řecká umírající výprava zaslouží. Naštěstí si ji dokážou získat způsobem, kterak jsou schopní své již mnohokrát obnošené motivy vhodně naskládat, rozvíjet je, neubíjet a celkově s nimi umět pracovat. Cením si toho, jak se kapele daří tak nějak svobodně plout v zajetí absolutně nesvobodných nápadů. Nebýt této šikovnosti, ani bych se nesnažil je nějak bránit a rovnou bych si je hodil do kolonky 'nezpůsobilí' a čekal, s čím se uráčí přijít příště. Nebo spíš nečekal... Faktem zůstává, že SHATTERED HOPE mě svým způsobem přesvědčili o svém talentu, o tom, že jejich skladby mají hlavu a patu a o tom, že odsuzovat je by bylo opravdu předčasné.
Debut ''Absence'' na své hodinové ploše dokáže přece jen vyvolat jisté prožitky a chvílemi se člověk umí do alba naplno vžít. Spolu s prožitky tu ale navždy zůstane ona pachuť nevyzrálosti a skromnost ve smyslu vlastního ksichtu. Definovat SHATTERED HOPE jako naději, které bude nutno dopřát ještě cosi času, je příliš snadné, ale prozatím se s touto definicí budu muset smířit. Osobně od doom/deathové kapely čekám mnohem více, než jen sladkobolné trucování a plakání na cizích hrobech. To musí kopat, přesně tak jako kopou například kolegové ve stáji, němečtí Ophis. Vůbec mi nevadí, když je doom metal atmosférický, ale vadí mi, když je tahle atmosféra až po okraj jak cukrová vata na jen další zastávce průměrných kočujících cirkusáků. Právě tohle podle mě album sráží a větší mystičnost či opravdová (a ne jen strojená temnota) by albu slušela mnohem více. Taková je ovšem cesta SHATTERED HOPE. Věřím, že i tak si najde dostatek stejnosměrně kráčejících fans, ale já sám už se s nimi do moc častého kontaktu dostat nehodlám. Zůstávám stát opodál a čekám.
''Absence'' je album s potenciálem ve smyslu talentu protagonistů, ne však ve smyslu přesvědčivosti a zasloužené pozornosti. Hrají dobře, řečeno fotbalovou terminologií formou rozhovorů s bystrými hráči o přestávce mezi poločasy. To je ale zatím málo.
K recenzi poskytl: Solitude Productions
