Debutové album kapely HINSIDIG vzbudí v black metalových luzích a hájích určitě spoustu polemik. Pravda je ovšem ta, že tito norští „následníci černého trůnu“ vletěli na scénu až drze kvalitní prvotinou. Několik hluchých míst se tu sice najde, ovšem celkově je deska „I en Tidløs Høst“ naprosto precizně promyšlenou sbírkou úloh, jenž nenabízí pouze jedno řešení. Vůbec bych se nedivil, kdyby se HINSIDIG vydali na evropskou šňůru s nějakou black metalovou veličinou. Vždyť vězte: kapela je z Norska (tohle spojení jakožto lákadlo stále funguje), texty jsou psány výhradně v jazyce mateřském, album se honosí precizně promyšlenou produkcí a k tomu všemu připočtěme ještě znamenitý zvuk. Samotné kompozice nejsou sice nikterak bombastické, rozhodně se nedá říct, že by tu bylo zaznamenáno neslyšené, ovšem trojice hudebníků umí i z hovna uplést bič a… a přátelé, ono to skutečně funguje! Úvodní skladbou je „Bak Livets Forhend“, jenž v samotném začátku evokuje hejno rozzlobených vos. Bzučivé kytarové party v nejrychlejších možných obrátkách se však záhy pouštějí do uchu lahodících melodií, přičemž havraní vokál uvrhává kompars do galerie „old schoolu“, ovšem nenechte se zmást! Dynamický sound je pravým důkazem čerstvosti a pokud se některé soubory stále hlásí spíše k syrovosti a zastřenosti, pak HINSIDIG jsou naprostým opakem.
Nálet dravců, rychlé a účinné sekvence, ano, tohle kapelu skutečně zdobí. Nicméně nejvábivěji na mě hudba působí ve středně rychlých momentkách, případně v úplně těch nejpomalejších. Tato devíza je poprvé k dispozici ve skladbě „Livets Sløs“, která by za jistých okolností mohla fungovat jako dokonalá balada. Když se však znovu objeví rychlejší úseky, zasněnost je rázem tatam. Na obdobném modelu je pak postaven i track s názvem „Dauding“, vyznačující se mimoto delikatesní atmosférou, tvořenou především klavírními vyhrávkami, citlivě vloženými mezi black metalovou skrumáž. Určitým překvapením je pak zařazení coveru „Broderskapets Ring“ od Dimmu Borgir, nikterak nevybočujícího ze zbytku konceptu. Pouze závěrečný čistý zpěv není úplně to pravé ořechové a totéž se dá tvrdit také o ostatních písních.
I přesto, že jsou skladby ve své podstatě hodně předvídatelné, nehrozí, že by se posluchač u materiálu nudil. HINSIDIG z pomyslného citrónku vymačkali, co to šlo a konečný výsledek je více než pozitivní. Pokud se o těchto Norech mluví jako o nové black metalové kometě, jsem ochoten s tímto tvrzením souhlasit. V rámci stylu jako takového snad ani lépe zahrát nejde. Mrazivost, chlad, krásné melodie, klávesové vstupy, lehce depresivní atmosféra…a navíc obrovský předpoklad pro živé hraní. Něco mi říká, že právě tyhle skladby by mohly v koncertním provedení fungovat maximálně skvěle. Pokud se budou HINSIDIG držet nastoupené cesty, jsem si skoro jist, že po nich brzy skočí nějaký osvědčený label. Norové jsou nadějní, šikovní, ovšem mé hodnocení je nakonec nejvíce zasaženo slůvkem „výjimečnost“. Z hlediska tržních mechanismů (myšleno v dobrém) je však „I en Tidløs Høst“ produktem takřka dokonalým!
K recenzi poskytl: Blut und Eisen Productions
