I přes svou mladost patří MOONSORROW k nejzásadnějším pagan metalovým spolkům a je skoro neuvěřitelné, kolik dalších part na celém světě ovlivnili právě tito Finové. Pokud byl však pagan metal před několika roky na vrcholu zájmu, současnost je už přece jen trochu odlišnější. Jak už to tak bývá, zůstali jen ti nejsilnější, ti, co to skutečně myslí vážně. Zbytek buď odpadl anebo byl do země zašlapán „módou“ nastupující. Už z tohoto důvodu byla novinka „Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa“ mnohými fanoušky i recenzenty netrpělivě očekávána. Vždyť která jiná formace by měla pohnout kormidlem tohoto žánru tak silně, když ne právě MOONSORROW? Pravda, podobné otázky už mohly zaznívat v období alba „V: Hävitetty“, ovšem kapela jaksi převezla všechny čekatele dvěma dlouhatánskými skladbami, ve kterých se to hemžilo všemožnými stylovými variacemi. Někteří posluchači se mohli sice cítit malinko podvedení, druzí však tleskali nad rozmanitostí a především snahou nepřešlapovat na jednom místě. Ale jak to bude nyní?

Než se vrhnu do užšího rozboru, mohu pravoplatné fanoušky uklidnit. MOONSORROW se nedopustili „zločinu“ a rozhodně do světa neposlali rychlokvašku, kterou byste po týdnu odložili. „Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa“ je další promyšlenou kolekcí dlouhých kompozic, jež dohromady tvoří další z temných příběhů. Výjev hudebních obrazů se tentokráte zabývá putováním zemí mrtvých, a pokud se budete ve svém pátrání zabývat texty, zjistíte, že nabízejí spoustu jinotajů a přirovnání (obdobně tomu bylo na albu předchozím - dost možná se vám povede rozklíčovat i úzkou návaznost). Řečeno lapidárně – novinka především po stránce zvuku tíhne ke svému předchůdci (MOONSORROW před samotným vydáním deklarovali něco jiného), ovšem obsahově se jakoby nenápadně vrací k „Verisäkeet“. Logicky tak lze dojít k závěru, že „Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa“ je jakýmsi kompromisem, který by měl uspokojit všechny posluchače. Ale takhle to žel nechodí…

Pokud jste od MOONSOROW čekali nějaký výrazný stylový posun, atak rozličných náladotvorných lovišť, budete nejspíš zklamáni. Finové totiž operují výhradně zavedenými zbraněmi, na jejichž obranu je už každý druhý posluchač směle (předem) připraven. Album tak připomíná skvostně nachystanou křížovku s předvyplněnou tajenkou a rázem se tak dostáváme k otázce: jak moc velký je to problém, nebo jestli má cenu tenhle „problém“ vůbec řešit. Kvalita hudby, překrásné melodie, gradace v závěru i v průběhu skladeb, tradičně nastavená dávka syrovosti… klasické know-how made in MOONSORROW! Důvod, proč jsou MOONSORROW tolik úspěšní, argument, proč jsou tolik oblíbení a především jedineční!


Možná to zní až moc jednoduše, ale MOONSORROW jsou opravdu mnohem dál než jejich konkurenti. Toto CD vůbec nemusíte považovat za top z jejich dílny, nicméně konkurenci stejně více či méně převálcuje. Vždyť považte - na stavitele žánru už logicky musí být kladeny větší nároky. Pokud bychom aktuální novinku chtěli hnát někam do vod průměru, bylo by to naprosto neopodstatněné. V nových kompozicích se toho zkrátka stále děje hrozně moc a jsem si jist, že „Varjoina Kuljemme Kuolleiden Maassa“ si opět užije velká spousta fanoušků, aniž by musela padat na kolena…