Není tomu tak dávno, co jsem byl docela silně zklamaný z toho, že Desolate ukončil činnost Austere. Tuto kapelu jsem totiž považoval za mojí jasnou no. 1 na australské black metalové scéně. Měl jsem k ní zvláštní vztah již od prvního alba „Withering Illusions and Desolation“. Desolate však neskončil s hudbou úplně, jen se stáhl trochu do „ústraní“ a nyní se věnuje pouze Nazxul a Pestilential Shadows. Jeho kolega, pán jménem Sorrow, však nelenil a minulý rok vydal s kamarádem D. debutové EP pod hlavičkou projektu Grey Waters. Ve sledu všech těchto událostí jsem ale úplně pozapomněl, že existuje ještě jedna kapela, a to WOODS OF DESOLATION, kde oba zmínění (D. a Sorrow) působí. V minulosti byl součástí kapely i Desolate, ale to už není bohužel aktuální. Nabízí se tedy otázka – nebude dvojice D. a Sorrow mlátit v WOODS OF DESOLATION slámu, když ve stejném složení tvoří i v Grey Waters?

Když se podíváme do nedávné historie WOODS OF DESOLATION, zjistíme, že debutové album „Toward the Depths“ kapela vydala v roce 2008. Stylově se v této době dalo hovořit o depresivnější formě black metalu s ne moc záživnou produkcí a celkově i docela nevýraznými motivy, včetně vokálu, který mi místy trhal uši. Alespoň takto na mě album v oné době působilo. Když jsem si ho před psaním recenze pustil po čase opět, zjistil jsem, že se můj názor takřka nezměnil. Nyní je však rok 2011 a „Torn Beyond Reason“ je zcela jiné kafíčko, dámy a pánové. Nebojím se říci, že spousta posluchačů a velkých fanoušků Austere zajásá, neboť WOODS OF DESOLATION v roce 2011 zní místy docela podobně tomu, jací byli Austere těsně před svým koncem. Samozřejmě nečekejte kopírku, to v žádném případě. Jsou však momenty, kdy mi toto přirovnání přijde opravdu na místě. Naštěstí mají ale kluci vesměs vlastní ksicht a nechtějí těžit ze „slávy“ již neexistující kapely.
„Torn Beyond Reason“ postrádá snad všechny neduhy debutu, zvukově je o stupeň výš a namísto plochých nápadů a nezajímavých kompozic nabízí melodiemi prošpikované skladby, které na jednu stranu dokážou znít posmutněle, na druhou pořádně nakopat prdel. Je však cítit, že kapela již není tak ortodoxní jako v minulosti, a když zavřu oči a nechám album jen tak hrát, docela dobře dokážu v hudbě najít pasáže, které snesou srovnání s Grey Waters. Stačilo by použít čistý vokál… Na rozdíl od Grey Waters však ve WOODS OF DESOLATION uslyšíte převážně brutální vokály (tolik typické právě pro australské projekty provázané lidmi jako Desolate, D., Sorrow), které dělají hudbu nejen tvrdší, ale i mnohem výraznější a hlubší. A pozor, pokud se v black metalu pohybujete nějakou tu chvíli, jistě dokážete velmi dobře najít rozdíl mezi vokály vtipnými a skutečně povedenými!

„Torn Beyond Reason“ je bez debat krokem dál v diskografii WOODS OF DESOLATION. Představuje kapelu jako mnohem vyspělejší a cílevědomější, snaží se hrát na emoce trošku jiným způsobem, než tomu bylo v minulosti, zároveň však netouží působit za každou cenu depresivně a smutně. Nebavíme se tu totiž o depresivním black metalu jako takovém, sice v sobě„Torn Beyond Reason“ nese jisté prvky tohoto sub-žánru, ale vesměs si jde pěkně svou vlastní cestou a spíše než hudebním vyzněním se temnotě a jisté formě sklíčenosti blíží celkovou atmosférou i feelingem. Pokud je totiž „Torn Beyond Reason“ v něčem opravdu velmi zajímavé, pak je to atmosféra, kterou dohromady tvoří silné kytarové linky společně se srdce drásajícími vokály – pozor, jde to i bez kláves. Na albu se najde mnoho momentů, které neskutečně gradují, stejně tak si ale posluchač dosyta užije těch klidnějších a melodičtějších (místy by se dalo říci až melancholičtějších).


WOODS OF DESOLATION jsou v jistém slova smyslu nástupci Austere - i když některé momenty zmíněnou kapelu připomínají, nedá se mluvit o plagiátorství, jak jsem již řekl. V tom vidím docela velké plus; zaprvé mi „Torn Beyond Reason“ evokuje moji oblíbenou a již nefungující kapelu, zadruhé si jde docela slušně vlastní cestou a je poznat, že kytary se chopil zcela jiný člověk, který má vlastní nápady, invenci a skutečně se snaží. Tak či onak se jedná o velmi silné duo, které až tímto albem dokázalo, že se s ním bude muset na australské scéně ještě hodně počítat. Pokud časem D. a Sorrow nedopustí, aby se z WOODS OF DESOLATION stalo Grey Waters č. 2, pak je jistě na co se těšit.
„Torn Beyond Reason“ je převážně o atmosféře a pokud se povezete na stejné vlně, nemůže vás zklamat. Pokud budete naladěni na jinou frekvenci, může se stát, že nějakou chvíli potrvá, než se dostanete na stejnou. Pokud se vám to nepodaří ani po několika protočeních alba, pak se zřejmě nejedná o kapelu pro vás, pokud se tak však stane, směle se odvážím říci, že na nějakou dobu nepustí do vašeho přehrávače nic jiného.

K recenzi poskytl: Northern Silence Productions