Když dva roky nazpátek rozrazil těžké severské vody ponurého metalu finský křižník pod ruskou vlajkou KYPCK, právem neunikl jak radarům hudebních kritiků, tak posluchačů. Svojské doomové pojetí v kombinaci s neotřelou tématikou a vizuálním doprovodem tak sklidilo převážně kladné ohlasy, což i přes značnou profesionalitu a vyhranost hudebníků je na debut znamenitý výkon. I mě "Cherno" na dost dlouhou dobu okouzlilo a i po uplynulé době u něho rád vzpomínám při silném čaji či knize ruského klasika. Příchod "Lower" jsem tedy očekával s největší péčí. Nebylo to lehké čekání, ani pro posluchače, ani pro kapelu. Značné porodní bolesti a otřesy se postupně projevovaly i mimo hudební dělohu a já začínal být naplněn pocitem skepse. Když se pak konečně hnula kola kočárku a konec čekání přicupital po schodech, vyloupl se následovník ze sněhové krusty moskevského podzemí.První, co majitel krásného digipackového provedení spatří, je samozřejmě obal. Vkusná práce zachycující tmavé útroby města, kterým dominuje logo s rudou hvězdou, drží vysoce nasazený standard svého předchůdce. A ve chvíli, kdy se papírového světa přehltíme a odložíme jej na hromádku starých fotografií, zbývá nám vsunout samotný disk do přehrávače.
První minuty a hodiny strávené u poslechu "Lower" se nesly v postupném odhalování postupů, kterých jsme se dočkali již na debutévom albu. Je to záležitostí hlavně hutného charakteristického zvuku a autenticky nazpívaného vokálu, že při poslechu cítí posluchač klasický feeling KYPCK. Struktura skladeb, které se pohybují od čtyř do deseti minut, odpovídá standardním ruinám z "Cherno", a představuje tak finské umělce na jejich osvědčeném jevišti. Ovšem dále již budeme pokračovat rozdílnými cestami, neboť obavy z vykrádání sama sebe na příštím albu se prozatím nenaplnily a nový přírůstek zavály jiné závěje změn, než dílo předchozí. První změnou je ta hudební. Již "Cherno" vyvolávalo rozpaky o tom, zda je kvalifikováno pro škatulku "doom", nicméně zpětné hrabání v kartotéce přenechám na jindy a jinam. Následovník tento subžánr transformuje opět odlišným směrem - a to k výrazné příchuti rock'n'rollu. Často se do těžkých ploch promítají pasáže, které bych se nebál nazvat, když ne psychedelickými, tak minimálně kyselými. Kytarovost se s hutnou linkou jednostrunné baskytary příjemně snáší a spolupracuje. Zbytečně na sebe nelepí pozornost, působí přirozeně a i přes svůj výrazný vliv podněcuje dojem, že něco takového vlastně ke KYPCK patří odjakživa.
Druhou změnou, kterou jsem načrtl o pár řádků výše, je textový posun. Po tom, co odezněl říjen a Stalingrad přestal být smrtící pastí, pozvolna zmizely i vlajky sovětského svazu a literární stránka nás tentokrát zavedla do starších dob - do carského Ruska předešlých století. Vokální projev však do pozadí necouvl, a tak si jej užijete ve stejných podmínkách jako na "Cherno". A je jedno, zda vymetáte petrohradské plesy nebo bordely, okázalost i špína je tu představena více než výmluvně. Jako v předchozím výletu do historie se i zde autoři drželi vysoko postavené laťky necelé hodiny a tento náročný plán byl opět splněn. Krom trvanlivosti a zakuklených struktur deska dokáže zaujmout a pobavit velmi sofistikovaným způsobem; což jsou rozhodně další výrazné klady.
Pokud jste doposud neměli s KYPCK tu čest a rádi se bizarně pitváte v historii, je ten nejvyšší čas. A nenajde-li v sobě posluchač zadýchanost či jiné překážky invencím, je zde pravděpodobnost, že "Lower" vybojuje vyšších posic nežli předchůdce. Přiznejme si, že při osobitosti a náležité zablešenosti jeho kaftanu to není zrovna malé vítězství. Je příjemné si přiznat, že kapela nezamrzla na jednom bodě jako pásy říšských tanků. A že stále vzniká inteligentní umění, které má smysl. Ať už ten hudební či myšlenkový.
K recenzi poskytl: Kypck
