I přes původní plány, které směřovaly k jiným výšinám mého lehce-budoucího recenzového snažení, se podařilo jedné šedé myšce vniknout do mých záměrů... Důvod je prostý. Je lehké najít skupinu, která člověka osloví a hezky se poslouchá, poněkud těžší už je najít skupinu, která na člověka vyzařuje zvláštním pocitem, který mu říká: „Ano, tahle hudba ti sama od sebe utkví v hlavě na dlouhou dobu“. Ačkoliv jsem to nečekal, Wilde Kraft je tomu důstojným důkazem. Navzdory délce vlastnění alba, která není nijak krátká, se stále mohu znovu a znovu nořit do excelentně provedeného black metalu, kde jeho důstojný bratr pagan hraje také svou poctivou a velkou roli.
Inu, můžete si říci, že je spousta kapel, které umí kvalitně zahrát pagan/black metalovou hudbu, ale ne každá umí posluchače obejmout pevným poutem, které se dokáže pyšnit komplexností sobě vlastní. Silné nosné melodie, ke kterým se kapela v průběhu písní vždy několikrát vrací, dýchají mnohdy krásnou a opojnou atmosférou, řekl bych až jemně veselou – jednou probouzejícího se rána dýchající skrze rosu chladný pocit znovuzrození, jindy zase umírajícího dne, který již vzdal boj s okolním světem a oddává se posledním okamžikům svého „života“ - občas mě napadá možnost využití nějakého lidového nástroje! Ano, melodie jsou opravdu nejsilnější stránkou alba. Čekal jsem, že to bude právě celková atmosféra, melodie ale převrátily všechny předpoklady vzhůru nohama. Spousta si jich může být zdánlivě podobných, žádná ale nemá vlastnost nudy nebo vykrádání sebe sama. Imponuje mi, že i bez využití kláves dokáží Odal posluchačům naservírovat přesně to, co chtějí. Pokud by se zdálo, že běsnění je přílišné, ihned se myšlence dostojí a dojde na mezihru (viz. Die Rast Unter Der Eiche), která nabízí hravé a krátké akustické momenty – naservírovaný moment odpočatí je výborně odhadnut.
Taaken odvádí kytarovou práci hodnou mistra, ale bohužel bych naznačil i úskalí, které se shodou okolností týká také jeho další funkce v kapele, a trošičku mi ve výsledním efektu vadí. K výborným melodickým momentům bez debat ladí i vokál a zde je ten problém – přes veškeré jeho klady mi vadí kolísavost hlasitosti. V pomalejších pasážích se vše jeví absolutně v pořádku, ale jakmile Taaken zafrázuje v momentech, kdy kytarová vichřice svádí krutý boj s hřmícím běsněním, čas od času žel nejde moc vokál rozeznat. Samozřejmě, působí to tak možná jen na mě, tedy třeba ryze subjektivně, ale věřím, že je to jen malá kaňka na jinak vydařené malbě.
Z předchozích řádků jste již možná někteří mohli vytušit – díky nadmíru vyzdviženým melodiím – že zvuk je to pravé ořechové! Ano, žádný šum jak v roji vos, ani maximálně krystalický zvuk, ve kterém uslyšíte i spadnutí špendlíku ve studiu. Jednoduše, vše je zakomponováno tak, aby ve výsledném dojmu nebyla nouze o čitelnost, ba ani zárodek strachu nevyvstane s dojmem, že zvuk někoho pobouří...
Nutno podotknout, že němčina hudbě sedí, nijak dojem nekazí a přesto, že ji nemám jako jazyk v lásce, nechtěl bych na dalších počinech změnu. Ke kapele stylového a lyrického zaměření Odal se rodný jazyk prostě hodí!
Majestátní a snad se probouzející proud německého black metalu na sebe začíná upozorňovat. O tři roky mladší Sturmes Brut je v souvislosti s Odal doceňováno výborně, v mých očích je Wilde Kraft zase o kousek dále a mohu jen litovat, že nemám kotouč od roku 2005, můj konečný verdikt o alba roku 2005 by se jistě změnil...
Přijatelná délka, precizní provedení, nečekaný dlouhodobý efekt... Bez debat bych volil plný počet.
Odkazy kapel není třeba hledat, vždyť spousta z té okolní masy by měla hledat odkaz právě v Odal!
