"This is the dawn
I was waiting for,
the first night whole and pure
my lips are kissing the taste of Lavender
and my ears listening to the beat of the tambour"
Zpovídat jednu z největších ikon industriální a post-industriální scény je jistě řádný oříšek a zároveň velká radost. Přeci jen přesto, že jde o hudbu zavánějící šafránem, by nebylo dobré opomenout ty umělce, kteří na modelování hudebních bůžků mají nemalý podíl. Jedním z nich, který se krom černých košil a válečných křížů zapsal do hudebních análů převážně svým bizarně kreativním duchem, je bezesporu dnes dotazovaný Albin "Sunlight" Julius.
1. Krásný den, Albine. Když mi šéfredaktor oznámil, že jsi na prosbu o rozhovor odpověděl kladně, neskrýval jsem radost. A přestože je moje země vcelku častým místem Tvých návštěv, neslyšel jsem ještě o žádném interview, které bys českému čtenáři poskytl. Nebo se již v minulosti něco takového stalo?
Ne, tohle je můj první rozhovor pro český časopis – před lety jsem poskytoval jeden české televizi, když jsme vystupovali v Divadle Archa, ale to je vše. Také jsem velmi rád za tento rozhovor, protože Česko miluji a často tam jsme – můj dědeček byl Čech, takže mám k vaší překrásné zemi opravdu vřelý vztah.
2. Než se zaměřím na různá hudební témata, zeptal bych se na náplň Tvé současné práce. Věnuješ se něčemu zajímavému krom svých hudebních děl?
Právě jsme dokončili kolaboraci s francouzskou kapelou Aluk Todolo, které vydáme jako LP na konci března – minulý víkend jsem také dodělal mix našeho nového alba, které budu za pár dnů posílat na mastering a mělo by být připravené k vydání ještě do léta. Pak mám hodně plánů... Za čtyři týdny přijede Geoffroy D. a budeme dokončovat nahrávání popového alba, v srpnu budeme s Alessiem nahrávat nové albu Varunna a ještě mám v rukávu další plány.
3. Z projektů i názorů je znát, že zastáváš tradiční duchovní hodnoty evropského kulturního dědictví. Tyto postoje jsou dnes vnímány rozporuplně a mnohoznačně. Nicméně - to není tématem našeho povídání. Co pro Tebe vše tohle znamená a jak sis k těmto hodnotám vybudoval cestu?
No... Jsem Rakušan, být součástí Evropy je mým dědictvím, takže proč se nezabývat těmito hodnotami? Ale už nějakou dobu nejsou v naší současné tvorbě tyto hodnoty viditelné, takže se jedná spíše o věc uplynulých let. Svět jde kupředu - a my také!
4. V současnosti vedeš WKN. Daří se vše dobře? Jaká je současná situace vlastníků malých vydavatelství? Četl jsem poslední dobou mnohé úvahy o tom, že přes digitalizaci médií se vrací vlna gramofonů a hudebního sběratelství. Jaký je Tvůj názor?
No, vedu WKN – to se věnuje pouze našim vlastním projektům. Ale HauRucK! Je nástrojem pro vydávání hudby ostatních lidí. Jsem určitým způsobem privilegován, protože neprovozuji labely jako podnikání, ale jako čest, kterou mi je vydávat hudbu, jež mám rád, lidí, které miluji, a vydávám jen věci, které sám poslouchám. Takže ekonomická stránka rozhodně není důležitá, protože veškeré zisky obyčejně míří rovnou do nových projektů – ale cítíme, že velmi mnoho lidí raději hudbu krade, než aby ji kupovali. Je to směšné, protože to nepoškodí velké firmy, ale malé nezávislé labely, které jsou závislé na prodejích. Mám přátele, kteří mívali vydavatelství a budou brzy končit, někteří už skončili, což je velmi smutné, protože žádnému z nich nešlo o rýžování peněz, ale o vydávání hudby. A na to potřebuješ peníze...
Ano, vinyl se mírně vrací. Přemýšlíme o malých sběratelských edicích, které jsou také příjemné, ale nejde o nic velkého. Zbožňuji to, sám vinyly miluji a vydávat LP je mnohem hezčí než vydávat CD, i když mám rád oba formáty. Co nesnáším, je digitalizovaná hudba, už proto, že jsem fetišista, pokud jde o grafická zpracování alb, a chci TU VĚC držet v rukou... Ne jen mít hejno bitů v počítači.
5. Četl jsi, slyšel v poslední době něco, co Ti přišlo velmi esenciální a co Tě nějakým způsobem obohatilo? Jak si stojíš i v jiných druzích umění, jako například výtvarném či literatuře?
Ano...určitě...je spousta hudby, kterou mám rád. Jsem opravdu otevřený vůči různým stylům. Jedna taková věc teď byla vydána skrze HauRucK!, chorvatská kapela 7 That Spells hrající psychedelický rock – je to fantastická kapela... Niko nahrával kytary na našem dalším albu. Kromě hudby, která je pro mne nejdůležitější formou umění, mám opravdu rád dobré filmy a knihy, ale chodíme i na hodně výstav umění... Velice se o umění zajímám a myslím si, že je velmi důležité pro naši duši!
A nyní již přejděme k samostatným projektům…
1. Vím, že je tato otázka již klišé, nicméně nedá mi to, abych se nezeptal na pár otázek ohledně Tvého raného projektu THE MOON LAY HIDDEN BENEATH A CLOUD. Co Tě tenkrát vedlo k myšlence tvořit hudbu a co Tě v té době ovlivňovalo?
Mojí bývalou partnerku jsem potkal na univerzitě, kde bývala v kapele, která se právě tou dobou rozpadla, takže jsme prostě jen pokračovali. Nějakou dobu jsme jen tak hráli, ale velmi rychle jsme se rozhodli zkusit to profesionálně, což docela fungovalo. Měli jsme tehdy hodně štěstí. Od svých šesti let jsem hrával na klavír, takže jsem do té doby vždy hrál na nějaký nástroj, ale právě pak jsem objevil sampler, a to mi otevřelo úplně nový horizont – a myslím si, že právě sampler pro mě tou dobou byl hlavní inspirací. Úplně sám jsi mohl vytvářet opravdu zajímavé věci... Často jsem s tou mašinou pracoval celou noc a úplně zapomněl na čas a na všechno kolem mě...
2. Kariéra tohoto projektu je bezesporu propletena s labelem Arthur's Round Table, který nahrávky vydával. Jelikož se dnes jedná již o neexistující vydavatelství, zasvětil bys čtenáře do nějakých podrobností či k němu řekl něco obecně?
No, jednalo se o náš vlastní label. Rozhodli jsme se vydávat si věci sami, protože většina labelů jsou jen zloději a/nebo chtějí mít nad kapelou přílišnou kontrolu, takže proto jsme se rozhodli založit Arthur's Round Table... S první nahrávkou jsme potom podepsali distribuční smlouvu s World Serpent, což byl začátek opravdu úspěšné éry. Když jsme poté skončili s TMLHBAC, pohřbili jsme i ART – po emoční stránce to bylo to jediné, co jsme tehdy mohli dělat.
3. Za jeden z nejsilnějších materiálů považuji ten, který se vyskytl na malém vinylu pojmenovaném „Kostnice“. Jde o velmi hypnotický a poutavý materiál, který ovšem pro mne skrývá nejedno tajemství. V první řadě by mne zajímal důvod užití jména tohoto města v kontextu Tvého díla, za druhé je velmi zajímavý fakt užití české verze jména. Má to spojitosti s koncilem v Kostnici či smrtí reformátora Husa?
Inu, jak už jsem zmínil, MILUJI Česko – a mám rád Kostnici. Byl jsem tam už nejméně dvanáctkrát. Když jsme tam byli poprvé, navštívili jsme tamní kostnici a absolutně nás to ohromilo, takže to vlastně byla hlavní inspirace nahrávky... Přebal alba byl také vyfocen tam.
4. Z éry THE MOON LAY HIDDEN BENEATH A CLOUD pochází též dvě kolaborační nahrávky - jmenovitě s Deutsch Nepal a Hybryds. Jaký byla tato spolupráce impuls pro další tvorbu, a zužitkoval jsi tyto zkušenosti ve svých pozdějších projektech?
Takže, Lina jsme potkali na festivalu ve Francii, kde jsme hráli náš vůbec první koncert TMLHBAC, a docela jsme si padli do oka, takže jsme se spřátelili a spolupráce s ním se tak nějak „vyskytla“, když u nás Lina byl na návštěvě. Lina zůstal, a teď je pro mne jedním z nejdůležitějších lidí na světě. Je jedním z mých nejlepších přátel a občas na něčem pracujeme spolu. Obecně mohu říct, že absolutně MILUJI, když mohu spolupracovat s různými přáteli, člověku to dá hodně po osobní i hudební stránce – každý z nich přinese něco vlastního do tvého světa a hudby. Na novém albu máme opět nějaké hosty. Je pro mne také nádherné spolupracovat s lidmi, jejichž hudbu miluji a jichž jsem fanouškem. Je to velmi naplňující! Rozhodně budu pokračovat v zapojování dalších lidí do naší hudby.
5. Nahrávky THE MOON LAY HIDDEN BENEATH A CLOUD jsou již téměř sběratelským artiklem a není jednoduché se k nim dostat. Situace dlouho napovídala, že již nikdy ke znovuvydání nedojde. Panují nyní lepší podmínky a můžeme se tedy na nějakou reedici těšit, či se smířit s pátráním po těchto artiklech?
Dlouho jsme spolu ani nemohli mluvit... Stalo se příliš mnoho věcí, ale pak jsme se setkali a probrali možné znovuvydání skrze Tesco – ale v posledních letech se Elisabeth zapojovala do extrémně pravicových aktivit a politiky, takže jsem se rozhodl hudbu znovu nevydávat a nechat to být – a myslím si, že je to tak lepší... Nepotřebuji ve svém životě negativitu a špatné věci. Mám tak krásný život a jsem absolutně spokojený člověk – a žiji nádherný život plný LÁSKY – takže se nechci žádný způsobem spojovat s nějakou nenávistí nebo tak.
1. Dalším zásadním projektem Tvého života je jednoznačně DER BLUTHARSCH. Jelikož patřím k mladší generaci, která nemohla sledovat vývoj tohoto projektu od začátku, neznám ani Tvé rané názory a postoje. Napadlo Tě někdy, že DER BLUTHARSCH nezůstane u své „klasické“ podoby načrtnuté díly jako „First“, „Der Sieg Des Lichtes Is Des Lebens Heil!“ či „The Pleasures Received In Pain“? Jaké sis na toto období odnesl vzpomínky?
Z tohoto projektu mám po všech stránkách jen dobré vzpomínky... Možná vůbec nejlepší na hudbě je to, že jsem se setkal s mnoha úžasnými lidmi. Samozřejmě také s mnoha idioty, ale ty si do svého světa nepouštím, ale ano... Přátelé, se kterými jsem se díky hudbě setkal, opravdu krásné cestování po koncertech. Koncerty daly hodně práce, ale byla to zábava a fascinující zážitek. Myslím si, že jsem toho za deset let prožil víc než ostatní lidé za celý život, takže je to zkrátka perfektní! I hudbou se navíc živím, což rozhodně také není špatné.... :)
2. Období práce na DER BLUTHARSCH bylo i časem setkání se spoustou fenomenálních muzikantů. Z rozhovorů, jež jsem měl možnost číst, je vidno, že si velmi vážíš Boyda Rice či Liny Baby Doll a dalších. Co pro Tebe tato přátelství znamenají s odstupem času?
Hodně lidí přišlo, hodně odešlo a pár zůstalo. A právě to jsou ti, na kom mi záleží - jako Lina Baby Doll, která stejně jako náš kytarista Jörg nebo Geoffroy z Dernière Volonté patří mezi mé nejlepší přátele. Hodně si navzájem voláme a píšeme si prakticky každý den, a i když se setkáváme možná třikrát nebo čtyřikrát ročně, je opravdu dobré vědět, že tam někde venku jsou.
3. Přestože mi koncert DER BLUTHARSCH v Praze před dvěma lety proklouzl mezi prsty, měl jsem možnost ohodnotit celou show alespoň z „Live In Praha“, pořízeným během jeho křtu. Bylo toto vystoupení spolu se „SadSongSingers“ jediným vystoupením v Čechách, či mi některá další unikají? Rovněž bych se rád zeptal na Tvé koncertní zážitky během dalších rozličných míst, ať již z nich byly pořízeny živé záznamy či nikoliv. Odnesl sis jenom dobré zkušenosti?
No, tak to je dobře, že jsme vydali to video, co? Hele, musím říct, že bez Jana Krumla by to vůbec nebylo možné. Je to skvělý týpek – taky ho miluju. Ale zpátky k tvé otázce... V Česku jsme hráli v několika městech. Na mém prvním turné, kdy jsme jeli s Boydem Ricem, jsme hráli v klubu 007 v Praze. Vtipné bylo, že minulý rok jsem tam vystupoval znovu, hrál jsem na varhany pro mé kamarády White Hills z NYC. Ale myslím si, že s DER BLUTHARSCH jsme v Praze hráli dvakrát a pak i jinde... Celkem v Česku s DER BLUTHARSCH pětkrát a jednou s Linem jako SadSongSingers, a doufám, že se v budoucnu párkrát vrátíme a budeme vystupovat. Ale i co se týče dovolené, Praha je jedním ze čtyř měst, do kterých cestuji nejvíce!
4. Alba DER BLUTHARSCH zdobí různé zajímavé výtvory - od těch rozporuplnějších, avšak přitažlivých obrazů na „Der Sieg Des Lichtes...“ či „The Pleasures Received In Pain“, až po díla mne neznámá („When All Else Fails“). Nechybí však ani fotografické imaginace. Co pro Tebe autoři a díla znamenají a symbolizují, včetně myšlenkové náplně DER BLUTHARSCH? Má nějaký z výtvorů unikátní příběh?
No, vždycky je zvláštní, jak přebal vzniká – s grafickou stránkou je to vždycky podivné. Někdy něco vidím a vím, že pokud to vyfotím, objeví se to v přebalu, a pro každý přebal najdeš nějaký zvláštní příběh, ale to by bylo na dlouho. Vždy je to jinak. Například „When All Else Fails“ je detail antifašistického plakátu z druhé světové války, fotografii na „Everything is Alright“ jsem pořídil na Sardinii, když jsme prohledávali nějaké staré bunkry a najednou jsem uviděl tohle… Připadá mi magické, jak se přebaly stávají. Philosopher's Stone je jen detail z naší zahrady.
5. Dlužno podotknout, že nahrávku „When Did Wonderland End?“ považuji za vůbec to nejlepší, co jsem měl možnost slyšet a tato deska pro mne mnoho znamená. Je jedno slovo či věta, která tuto Vaší práci vystihuje? Jak vnímáš Ty tuto nahrávku po téměř půl desetiletí?
Myslím si, že název alba je přesně výstižný! Pro mne se jedná o důležité album, protože svým způsobem značí změnu stylu a už trochu ukázalo, kam dál měla cesta směřovat... Stále ho mám rád, ale každé album má v mém srdci vyhrazené své zvláštní místo.
1. A nyní o Tvém nejnovějším projektu. Z pozdějších nahrávek DER BLUTHARSCH byl cítit již silně industriálně - psychedelický rockový feeling, což jsem mohl na vlastní uši posoudit na „Flying High!“ a při spolupráci s White Hills. Je to hlavní důvod toho, proč se DER BLUTHARSCH přetransformovalo v současné těleso, či je zde něco mnohem důležitějšího, a to hlavně po myšlenkové stránce?
No, šlo o víc než vývoj, který by se z nějakých důvodů stal. Nejprve se ke kapele přidal Jörg, jehož kytarová hra je dnes základním prvkem naší hudby. Už nepoužíváme žádný sampler, vše ve studiu nahráváme my. Poté jsem se před pěti lety odstěhoval z města, protože jsme koupili dům v lesích, takže teď žiji úplně jiný život plný přírody a míru, což mi změnilo život, názory i přístup, jak teď vidím věci – a samozřejmě jsem zestárl, i to mne změnilo.
Také už mne znudily provokace – nějakou dobu byla legrace provokovat, ale snadno se to přejí a myslím si, že hudba je důležitější než klišé nebo image. Pořád jsem trochu hrdý na to, co a jak jsme udělali – a vlastně jsme nasrali strašně moc lidí prakticky bez námahy – ale to je minulost a dnes jsou věci jiné. Myslím, že se ze mne stal starý hipík, a líbí se mi to. LÁSKA je ŽIVOT! ŽIVOT je LÁSKA!
2. S velkým očekáváním vyhlížím kolaborační vinyl spolu s Aluk Todolo. Krom grafického zpracování od něho čekám samozřejmě i jistou porci hudby, a tak bych se velmi rád zeptal na podmínky, během kterých tato nahrávka vznikala a co od ní jako posluchač mohu čekat. Pracovalo se vám spolu dobře?
Byla to opravdu dobrá spolupráce. Upřímně si myslím, že se jedná o nejlepší nahrávku, jaké jsem se kdy účastnil. Setkali jsme se s nimi v Paříži, kde pro nás organizovali koncert, jsou to opravdu skvělí lidé a bylo to s nimi fajn... Předtím jsem je neznal, ale Jörg měl vždy hodně rád jejich hudbu, takže mi ji představil a okamžitě se mi zalíbila. Aluk jsou skvělá kapela s unikátním zvukem, která si dělá to svoje, to se mi hodně líbí. Tak jsem jim navrhl spolupráci, což se jim zamlouvalo, protože také mají rádi naši hudbu... Udělali jsme dvě základní kostry skladeb a poslali jim je, aby na nich zapracovali, a oni udělali to samé. Myslím si, že se jedná o opravdu těžkotonážní nahrávku. Aluk říkali, že je to drogová hudba - a je to tak. Nedávno jsem ji poslouchal na tripu a odpálilo to můj mozek do jiné dimenze. No, ale každý máme jiné chutě, takže nejlepší bude, když si uděláte vlastní názor. Dejte mi vědět, jak se vám album líbí.
3. Vinylová verze nového kusu však není první věcí, kterou nově vzniklá formace vyprodukovala. S velmi mlsným pohledem jsem si totiž prohlížel fotografie drobného limitovaného vinylu, jenž není již tradičně pojmenován jinak než „Untitled“. Nechci působit patolízalsky, ale takto krásně a umělecky zpracovaný design a celkové provedení jsem dlouho neviděl. Prozradil bys mi, zda se těch nových skladeb dočkáme i na nějakém dalším díle, či zůstanou skutečně jako bonus pro oněch 33 vyvolených přátel?
No, jedna skladba je alternativní instrumentální verzí nového alba, druhá skladba bude dostupná exkluzivně jen v této edici. Nebylo levné ji vytvořit a i pro lidi byla drahá, takže si myslím, že je fér, aby měli něco zvláštního a unikátního.
4. S DER BLUTHARSCH jsi koncertně procestoval několik měst. Hodláš v koncertní činnosti pokračovat i s DER BLUTHARSCH AND THE INFINITE CHURCH OF THE LEADING HAND? Krom účasti na večeru v doprovodu Sixth Comm a Sol Invictus je ještě nějaká možnost, jak Tě naživo spatřit, nebo se bude jednat jenom o pár slavnostních okamžiků?
Tak, samozřejmě, že nadále vystupujeme živě... Je to fantastické a osobně rád hraji lidem, ale už to není tak lehké, jako když jsme byli tři, kazeta s podkladem a bicí. Teď je nás na tour 7 a Lina, který vždy musí být částí turné. Takže na příští rok zase plánujeme malé turné. Letos vystoupíme na Wroclaw Industrial Festivalu a možná přidáme koncert nebo dva. To bude vše pro rok 2011, ale buďte na pozoru, vrátíme se!
5. Když se zamyslím nad grafickým provedením, nejde mi nezeptat se na nové logo. Když přeskočím decentní dvoubarevné provedení, zaujme návštěvníka nových webových stránek také množství symbolů, ze kterých je utvořeno. Některé z nich si dokážu vysvětlit, přítomnost jiných je mi zatajena. Pokud to tedy není soukromým tajemstvím, co přesně by tato kombinace měla znamenat?
Myslím si, že logo se dostatečně vysvětluje samo. Věci, které nejsou patrné na první pohled, mohou být patrnými na pohled druhý, a pokud ne, zůstanou skryty v mlze – a tak by to mělo být!
A to je ode mne vše. Velmi děkuji za rozhovor a doufám, že Ti přinesl alespoň nějakou radost a že příliš nenudil. A jak je dobrým zvykem, poslední slova patří Tobě.
Děkuji ti za zájem a podporu:
Když miluješ sebe, budeš milovat i celý svět!
