Očekávání v podobě nového alba ''Mammal'' je u konce. V mém případě jde o absolutní špici vyhlížených nahrávek roku 2011 - a ve stejném gardu k tomu také bylo přistoupeno. Vedle této recenze je kompletně hotovo i interview a vzájemné chvilky s touto přemýšlivou kapelou z irského Corku se tak mohou o něco prodloužit. Po EPku ''Tides'', které se neslo v mírně špinavějším hávu a nakonec jej nebylo nutné poměřovat ani s jedním albem ALTAR OF PLAGUES, vedou kroky těchto ekologů směrem k větší progresivitě. Původně negativní a komplikovaný poslech se za přispění pozvolného pochopení měnil v příjemné mrazení a působivé malování neveselých atmosfér. S jídlem roste chuť a ve společnosti ''Mammal'' toto rčení platí dvojnásob. A vytrvat se vyplácí. Čemu zůstali ALTAR OF PLAGUES věrni, jsou výrazně dlouhé skladby, které jen prohlubují měnící se motivy a střídání nálad. Je třeba si na to v jejich režii prostě zvyknout a nechat být, protože nelze očekávat, že to bude v budoucnu jinak. Ušpiněný sound ''Tides'' byl vyměněn za čistější a průraznější a celkový pokrok v tvoření je víc než znatelný. Měřeno sluchem ''White Tomb'', které bylo masivní a apokalyptické, zní novinka přímočařeji a je plná intenzivních emocí. Je napěchována množstvím proměn a i když si to plyne ve svém vlastním negativním prostoru, přídavné atmosféry a různé šumy jsou dost cítit. Co se těchto efektů týče, jejich využití je na ALTAR OF PLAGUES maximální. Vazbení, elektronika, různě sesbírané a natočené zvuky. Celkový dojem z ''Mammal'' to ale nenabourává, naopak jej perfektně dokrmuje. ''Mammal'' jasně ukazuje progresivnější tvář kapely. Je tady mnoho dosud nevyzkoušených prvků, které si našly své pevné místo. Skladby jsou složitější, ale nadále jim dominuje typická 'altar' výpravnost, do které se jen tentokrát nabalilo více motivů než obvykle. Celkově mi i při té atmosféričnosti a pokusu o nalezení vlastní přirozenosti přijde ''Mammal'' paradoxně strojovější a někdy až industriálně chladné.
Čtyři songy, z toho jeden (téměř) instrumentální a je vystaráno. Na množství nezáleží, zaměřme se na hloubku. ''Mammal'' je nebývale kreativní album. Ne, že by pánové tuto vlastnost v minulosti postrádali, ale na novince je zdaleka nejvíc nápadů za celou jejich diskografii. Co by někteří ostatní dali za to, co se ALTAR OF PLAGUES vleze do takové ''Neptune is Dead''. Ta příkladně ukazuje, že není zrovna legrace se dostat pod povrch, uchopit a nechat se nasměrovat do tajů ''Mammal''. Ty jsou chmurně negativní, smířené s osudem, nevzdorující, naopak dávající najevo svůj vztek a prodlužující agonii. Je to babrání se ve vlastní zoufalosti a přilévání dalších těžkých prožitků. Hudba ''Mammal'' je jako plavba po širém oceánu v husté mlze, kde se jen občas mihne obrys pobřeží. Na něm ale stejně není vůbec nic k nalezení či důvodu k vylodění. Jen suchá tráva a kamení. Veselá hudba zkrátka nepatří do rejstříku ALTAR OF PLAGUES, žijeme v neveselém světě a není o co se opřít. Výjimkou v proudu novinky je třetí skladba ''When the Sun Drowns in the Ocean'', kde za skromného nástrojového doprovodu zazní popěvek staré ženy, jak velí tradice. Velice silná a šikovně pojatá záležitost. Niternější a zamyšlenější je album také po lyrické stránce, což ostatně potvrzuje rozhovor. Bez rozpaků pak mohu prohlásit, že lepší nahrávku ještě ALTAR OF PLAGUES nezplodili.
Komplexněji a cílevědoměji pojaté ''Mammal'' otevírá nové možnosti, které jsou docela bez problémů využity. Představa mít před sebou další album typu ''White Tomb'' byla vytěsněna a ALTAR OF PLAGUES se dopídili obstojné originality a zkoumání vlastního teritoria, což je nejpodstatnější. Jsou rozpoznatelní. Tato cesta je ještě dlouhá, ale pevně věřím, že právě oni jsou jednou z kapel, která se nemusí utopit ve vlastním marastu a díky své inteligenci se naopak dostat mnohem dál. Přejme jim to a doufejme.
K recenzi poskytl: Candlelight Records
