Je neoddiskutovatelné, že kombinace black a thrash metalu, jak jí známe z prenatálních black metalových let, zažívá v posledních letech svoji částečnou renesanci. Množství kapel si vzalo tuto jednodušší šlapavou hudbu za svoji. Některé pouze jako odkaz na třicet let staré metalové běsnění kapel Hellhammer, Celtic Frost aj. Mnohé z nich však pouze jako základní stavební veličinu, kterou obohacují svým vlastním rukopisem. Právě tyto daly vzniknout novému fenoménu, kterému propadl nejeden metalový fanoušek. Jmenovat bych mohl mnohé - od punkem načichlých Darkthrone, přes retrospektivní Okkultokrati, až po dnes recenzované SARKE. Ti se po vydání debutové nahrávky "Vorunah" nesetkali s příliš pozitivní kritikou a nyní přicházejí s následovníkem "Oldarhian", který má dát co proto všem nevěřícím Petrům. Co však čert nechtěl, "Oldarhian" trpí naprosto totožným syndromem jako jeho předchůdce "Vorunah". Při prvním setkání s novými SARKE jsem si v afektu poznamenal následující: "Black'n'roll tak, jak jej zformovaly přední norské spolky, se charakterizuje především šlapavou rytmikou, 'bum-čvacht' bicí soupravou, hlubokým ukřičeným vokálem, black metalově znějícími kytarami, které ale hrají cosi mezi hard rockem, punkem a jednoduchým úderným metalem. Jediná skladba, která by se dala označit za údernou je však, stejně jako v případě debutu, pouze předem vypuštěný single, v tomto případě ‚Codemned‘ (v případě debutu ‚Primitive Killing‘ - a ten byl ještě o dvě třídy lepší)." A po delším soupeřením s "Oldarhian" s těmito řádky vlastně stále souhlasím. Lord Sarke a Nocturno Culto opět stavějí na jedné, řekněme hitové, skladbě, která má za úkol přilákat fanoušky. Zbytek nahrávky už je o poznání slabší. Bylo by prvoplánové vyžadovat desatero takto 'levných' skladeb, to by SARKE ztráceli na upřímnosti a nemohl bych je s největší pravděpodobností označit za poctivou kapelu. Nedostatky tkví někde jinde. Většina materiálu totiž trpí sterilitou, ze které tu a tam vykoukne zajímavá pasáž.
Za výbornou technickou prací, která je jako na míru ušitá pro poslech v automobilu, se totiž nachází nevýrazný materiál, který nedokáže zaujmout tak, jak umí nudit. Pokud preferujete údernější formu této hudby, bude vám v případě "Oldarhian" chybět agresivita a tah na branku, ke kterým SARKE sice často tíhnou, avšak téměř vždy je dokážou zdařile zazdít několika desítkami utahaného minimalistického nic. Je to ku podivu, jelikož Lord Sarke v příbuzných Khold ukazuje celému světu, jak lze za pomoci minimalismu vytvořit hudební skvost. Ne, "Oldarhian" skutečně není zabijákem, který by vás při poslechu v autě nutil šlapat na plyn takovým způsobem, abyste v první prudké zatáčce vylétli ze silnice a omotali se o nejbližší strom. Mnohem spíše vás nechá na rovném úseku pořádně rozjet a před zatáčkou slabošsky šlápne na brzdu – toť hlavní problém tohoto alba.
Olej do ohně přilévá také Nocturno Culto, který by mohl svým vokálem celek jako takový nakopnout, často se ale plácá v bahně průměrnosti a nevýraznosti.
Co říci závěrem? Mohl bych opět ocitovat své prvotní afektované poznámky, které 'kupodivu' znovu souhlasí i po mnoha hodinách strávených s "Oldarhian":"Skutečně nevím, co se snaží Lord Sarke a Nocturno Culto tímto hudebním tělesem říci. Podle všeho se má jednat o záměrnou retro kapelu. Ale tady je hlavní chyba lávky. Takhle nudně se za dob mládí našich otců nedělal hard rock, heavy ani thrash metal. Stokrát raději skutečně zlé Khold nebo nechutné Aura Noir, kteří umí své řemeslo vzít za správný konec a mají cit pro vhodnou melodii. Lord Sarke by se měl raději věnovat drhnutí basy na další pekelné dítko z dílny prvně jmenovaných a tento svůj projekt postavený na zprofanovaném jménu Nocturna Culta uložit někam hodně hluboko do vod norských fjordů." Jedno je jisté - tenhle materiál si pustím nejdříve v době, kdy budu srovnávat "Oldarhian" s jeho následovníkem.
