Od začátku mi bylo jasné, že cesta do Nitry v plném autobuse a navíc v ohromném horku bude opravdu vražedným zážitkem. Přes to všechno jsme ale dorazili bez úhony a hned na autobusovém nádraží nás vítaly první spřízněné duše. Do počátku zahájení vystoupení bylo spoustu času, mohli jsme tedy spokojeně vychutnávat výborná slovenská piva.

Po vstupu do klubu NaOZZaY jsem byl velmi překvapen jeho nerozlehlostí a doteď nechápu, jak se tam i těch něco přes sto lidí mohlo nacpat. Jelikož majitelé slavili první výročí klubu, neodpustili si vlastní vystoupení v podobě Ozzy Osbourne revival. Ne, že bych Ozzyho tvorbu neměl rád, ale do této akce mi to prostě pochopitelně nezapadá, proto netřeba slov. Podobnou větu bych ale mohl použít i při setu kapely MARTYRIUM HOSPIC. Už i název a popisek „symphonic melodic black metal“ mě přiváděli do rozpaků. Celkový zvuk, krom nevýrazného vokálu, nebyl sice špatný, ale x-tý odvar Cradle of Filtr už mě vážně nebaví poslouchat. Zlatý Ozzy Osbourne!

Celá akce se díky předchozím účinkujícím a několika technickým problémům dosti časově protáhla, a tak Hromovlad nastoupili až kolem jedenácté hodiny. Opět vkusně ošaceni, otevřeli brány lesů intrem „V objati stromov“ a následně spustili dunivé hromobití v podobě písně „Vládca lesov, skalnych stien“. Celý repertoár samozřejmě vycházel ze stejnojmenného debutu. Můžu zmínit například skladbu „Žiť stromom“ nebo folklórně laděnou vypalovačku „Hrom do toho“, která uzavírala jejich vystoupení. Celé mi, ale přišlo poněkud krátké, avšak o mnoho lepší, než minulý rok v Brně, kde si zahráli po boku polské Arkony. Poté přišli na pódium Ancestral Volkhves s písněmi z alba „Son o Iriyi“. I když jsou od hudby Hromovlad celkem odlišní, dovolil bych si vystoupení těchto kapel porovnat. Co se délky týče, obě smečky hrály zhruba stejně dlouho, avšak AV působili mnohem spontánněji, více undergroundově; přítomnost jakési duše černého kovu byla velmi silná a uchvacující. U Hromovlad tohle chybělo. Je to však čistě jen můj názor! Po optání se známých, jsem se doslechl pravý opak.

A pak přišlo to, na co jsem se těšil ze všeho nejvíc. Ruská Arkona v plné své síle vstoupila před zraky nedočkavých fanoušků. A musím říct, že obsazení míst v první řadě byl velmi výhodný strategický tah. Zatímco za námi probíhala šílená tlačenice, já jsem spokojeně pozoroval poskakující Mashu, jedinečnou a energickou frontmanku kapely. Trochu mě ze začátku mrzelo, že nepřišla ve svém tradičním kroji a s kožešinou přes ramena, ale nebuďme puntičkáři, i tak bylo její vystupování úctyhodné. Vůbec, to co Arkona předvedla se musí ocenit. Bubeník Vlad musel hrát podle metronomu kvůli folklórním a klávesovým pasážím, které byli pouštěny ze záznamu a to podle mě naživo není žádná sranda. I kytarista Lazar dal do svého hráčského umu veškerou sílu a předvedl taktéž velmi energický výkon. Koncert se neobešel bez menších technických potíží, spojených právě s předem připravenými folklórními party, ale čert to vem! Malá pauzička myslím prospěla jak nám, tak i Arkoně samotné. Ale teď už ke skladbám samotným. Intro „Kolomyika“ z alba Vo slavu velikim naladilo posluchače do té správné slovanské nálady a plynně na něj navázala první píseň „Skvoz tuman vekov“. Čekal jsem, že nám Arkona zahraje songy hlavně z výše zmíněné desky, avšak výborně střídala ty největší hymny i z alb Lepta a Vozhrozdenie. Můžu jen potvrdit, že čím byl jejich koncert delší, tím ve mně více vřela krev a projevy silného emotivního zážitku se nedaly zastavit. Panovala zde jedinečná atmosféra, která mi trošku evokovala vystoupení Finntroll v klánovickém Black Psu. Mimo úžasných písní jako např.: „Rus Iznachalnaya“, „Vosstanie Roda“, „Maslenitsa“, „Po Syroi Zemle“ jsme se od Arkony dočkali i Ukrajinské lidovky „Tuman Yarom“.

Nejvíc ze všeho mě však pohltil samotný konec, který se samozřejmě neobešel bez přídavku v podání vynikající hymny „Rus“ z alba Vozhrozdenie. Naše hromové hlasy si však vyřvaly ještě jeden přídavek a to přenádhernou lidovku „Vyidu ya na volušky“, která mě naprosto položila na kolena. Poté už Arkona definitivně zmizela v zákulisí… Jejich vystoupení byl tak silný zážitek, že na něj snad do smrti nezapomenu! A taktéž pevně věřím v to, že se tahle pagan/folk metalová kapela za nějaký čas vydá i k nám do ČR! Dasvidanija, Arkona, dasvidanija!

Pro Mortem sepsal Torham.