Konečně! SEPTICFLESH přichází po třech letech s novým albem, které vyšlo u Season of Mist 18. dubna 2011. Osobně jsem zcela podlehl teaseru, který byl vypuštěn před vydáním desky a netrpělivě očekával, až do Mortemu dorazí promo nahrávka. Kombinace Petera Tägtgrena, Pražského filharmonického orchestru a velmi kvalitní kapely dává dohromady opravdu devastující mix.

Is human a parasitic orgasm on the body of Earth?

První kopanec nastává, když jemný hlásek jistě sympatické slečny pomalu doznívá, nabíhají housle a v ten moment je jasné, že to, co bude následovat, bude neskutečným způsobem velkolepé. A ono také je! Dostáváme se tak k první věci, kterou bych rád v mé recenzi vypíchl – velkolepost. Všechny skladby působí strašně masivním dojmem a je až neuvěřitelné, jak při poslechu cítíte pohyb čehosi neměřitelného všemi pozemskými technikami. Po tomto pocitu musí logicky přijít naprostý chaos - a to je další velmi silná stránka alba. Nevím, jestli toto slovo není pro někoho ve spojení s hudbou hanlivé, nicméně dokonalá hudební kompozice a propojení orchestru s ostatními prvky tak trochu ten správný chaos v dobrém slova smyslu vytváří. Stačí první dvě minuty a vše vám bude jasné…

Is this the horrid truth that will be realised at the point of no return?

Další velkou příjemností pro mě byla práce s vokálními prvky. Horko těžko bych počítal, kolik lidí si na těchto partech podílelo. Téměř každá skladba je protkána zcela jiným druhem zpěvu, který doplňuje velmi výživný chraplák Setha. Posluchač díky tomu nepropadá pocitům stereotypu, protože na albu se zkrátka neustále něco opravdového děje. Než jsem začal tuto recenzi psát, měl jsem tu možnost přečíst si, jak si album vede u konkurenčních zinů. Zarazilo mě, že téměř všichni zmiňují jméno DIMMU BORGIR. Ne, nikdy, ani náhodou. „The Great Mass“ je zcela odlišného ražení, a i když dochází k míšení stejných prvků jako u norských kolegů, hudba má diametrálně odlišné parametry.


When the parasite sucks the life of its host completely, it also dies…

Deska je to famózní. Preciznost, se kterou SEPTICFLESH dokážou pracovat, je až neuvěřitelná. Přece jen je tu ale něco, co mi zkrátka chybí. Chybí mi nějaký ten tříminutový přímočařejší val. Otázkou však je, jestli toto můžu mít kapele za zlé. Nemá cenu asi dále rozvádět co a jak, „The Great Mass“ je jednoznačně zásadní album v tomto roce a určitě by nemělo žádnému posluchači extrémní muziky uniknout. Dovolte mi na závěr položit ještě jednu otázku:

Is man a suicidal god?