Irská pětice PRIMORDIAL platí za jedno z největších jmen v pagan metalovém světě. Charakteristický rukopis nepodléhající módním trendům a hrající si na svém epickém písečku umanul mnohým fanouškům metalové hudby. Přestože první nahrávka vyšla již před úctyhodnými sedmnácti lety, jméno si PRIMORDIAL vybudovali až čtveřicí nahrávek situovaných do prvního desetiletí nového milénia. Do toho druhého pak skáčí hned v jeho prvním roce novinkou „Redemption at the Puritans Hand“. Je v pořadí sedmá plnohodnotná nahrávka hodna jména PRIMORDIAL? A za jaký konec pomyslného kapesníku nyní Irové tahají? To jsou dvě hlavní otázky dnešního dne. Pojďme si jednu z nich zodpovědět hned na začátku. „Redemption at the Puritans Hand“ jasně a bez debat vychází ze svého předchůdce – výborné desky „To The Nameless Dead“. Rozmáchlé epické skladby nesázející na prvoplánovitost, které se vám zároveň velice rychle dostanou pod kůži. Paradox, který PRIMORDIAL umějí posluchačovi skvěle naservírovat. Minimálně jednou se v každé ze skladeb dočkáte skutečně výrazného momentu, který však velice často není klasickým refrénem. I to přispívá k zdánlivě větší poctivosti materiálu. Popravdě se ani další věci zásadním způsobem nezměnily. Alan Nemtheanga je stále nedílnou součástí formace, bez nějž by výsledek ani zdaleka nepůsobil oním majestátním a kompaktním dojmem. Zdařile si hraje nejen se svými hlasivkami, ale také s frázováním, a pro mnohé fanoušky je právě on tím hlavním stavebním kamenem. To, že na vás díky němu valná většina produkce PRIMORDIAL působí hymnicky, je přesně tím prvkem, díky kterému na tuto kapelu nedáme dopustit. Ale zapomínat by se nemělo ani na hru kytar, která je stejně jako vždy především náladová. Umí táhlé rozjezdy stejně jako sněhové vánice, emotivní vyhrávky stejně jako nekompromisní a tvrdé riffy, a to vždy přesně tam, kde je jich zapotřebí. Fakt, že jsou pánové dokonale sehraní a pokaždé ví, kam přesně sáhnout, je zcela evidentní.
Pokud se od minula něco změnilo, pak snad zvuková kulisa, která mi v případě novinkové desky nepřijde tak křišťálově průzračná, jak by mohla být. Dost možná se jedná o subjektivní pocit, nicméně „To The Nameless Dead“ se dle mého skromného názoru dalo mnohem lépe poslouchat nahlas bez ztrát na kvalitě. Novinka tak bezchybná není. A ještě jedna věc by se dala u aktuální řadovky vysledovat. PRIMORDIAL lehce zvolnili. Skutečně, je tomu tak. Alan a jeho společníci více sázejí na výpravnost a náladotvornost jednotlivých kompozic, agresivita a bezhlavé rubanice jdou tak trochu stranou. Bylo by scestné označovat „Redemption at the Puritans Hand“ za slyšitelně měkčí a melodičtější nahrávku, avšak jisté náznaky tam skutečně jsou. O špetku více melodií, o stejné množství méně agresivity. Ano, tito Irové už nejsou úplně nejmladší. Kdoví, jestli je to ten pravý důvod. Avšak mně to jinak výborný zážitek z nejmladšího přírůstku v diskografii možná trochu kazí.
„Redemption at the Puritans Hand“ bych mohl bez problémů ocenit bodem nejvyšším. Ale neudělám to. Za prvé jsme se od minula vlastně nikam pořádně neposunuli. Subjektivně jsem to klukům i tentokráte ochoten sežrat takříkajíc i s navijákem, objektivně i já přiznávám, že se o nedostatek opravdu jedná. A za druhé? Onen mírně znatelný odklon od agresivity, která byla pro PRIMORDIAL tak charakteristickou.
Top to sice z mého pohledu tentokráte není, avšak všechna zmiňovaná negativa jsou jen malou vadou na kráse a dost možná jen hnidopišské vrtochy. Chcete pagan metalovou ikonu velikosti Bathory? Chcete stálici, která vás jen tak nezklame? Volte PRIMORDIAL!
