Norští HELHEIM byli vždy zárukou kvality a přestože v průběhu let se jejich styl posouval a umožňoval jim tak vydávat alba různorodá, v celém průběhu jejich dlouhé kariéry bylo co poslouchat. Loni na podzim se jim povedl husarský kousek v podobě EP „Åsgards Fall“, kde naznačili, že umí zaběhnout i do sfér rockovějších a je tedy zřejmě nasnadě, co že si pro nás tahle čtveřice muzikantů mohla přichystat na novince „Heiðindómr ok mótgangr“. A přichystala? Kapela si pro nás připravila koncept a v podstatě vytvořila nit s názvem „Viten og mot“, jež nás provází (navenek), tedy spíše by měla provázet (reálně) celou deskou. Až sem je to v pořádku. Prosím, pokud se chce někdo zabývat znalostmi a protivenstvím, má na to plné právo, klidně ať si to prezentuje. Je možná škoda, že nerozumím norsky, třeba bych to chápal lépe, proč zrovna HELHEIM zamířili více do lidského nitra, přičemž se stále opírají o kořeny vikinské hrdosti. A nejspíš by mi i docvaklo, proč vše rozdělili do čtyř částí jasně hovořících o svobodomyslnosti, hrdosti, bdělosti a vědomí. Dost možná je to celé cesta, jenomže já norsky neumím a nezbývá mi nic jiného, než se soustředit na ostatní prostředky, které pánové používají. Samozřejmě, hudba je z nich tím nejdůležitějším. Hudba, jejíž provedení je na velmi vysoké úrovni; tahle čtveřice skutečně nedokáže hrát špatně. Otázkou ovšem je, zda to, co vytvořili právě v podobě „Viten og mot“, dosáhne kýženého efektu. Přestože jde o koncept, nejspíše je takovým ve sféře lyriky, po hudební stránce to tak dle mého názoru ale není. HELHEIM ve snaze vytvořit něco nového a velmi svojského střídají rockové pasáže s poněkud dráždivějšími motivy avantgardy a docilují pouze toho, že nejen v celkovém konceptu „Viten og mot“, ale i v jeho jednotlivých částech, se jejich hudba dokonale hádá a není v takovém případě cestou, spíše připomíná chaotickou metodu pokus - omyl. Tudy to nejde, zkusme jiný motiv a pojďme jinudy, ale ouha, tudy to taky nejde… a tak pořád dokola. Finální výsledek pak vyznívá velmi neuceleně, rozkouskovaně a boří smysl celého konceptu desky. Teď budu vypadat jako škarohlíd, který se zaměřil jen na tu část jemu samému nepříjemnou, ale vyřknu osobní zkušenost s touto částí desky, princip „Viten og mot“ jako součásti „Heiðindómr ok mótgangr“ nepovažuji za šťastný a dle mého názoru nefunguje.
Není to ovšem tak, že bych se zaměřoval jen na předchozí aspekt alba, to obsahuje přece i jiné písně, možná původně myšlené jako jakési doplňky. Ty však stojí na úplně opačné straně spektra a rozhodně jsem jimi potěšen daleko více. Určitě jste zaznamenali, že v úvodním odstavci jsem vůbec nezmínil black metal, ten se totiž z jednotlivých složek „Viten og mot“ jaksi téměř vytratil, „doplňky“ však v čele s „Dualitet og ulver“ silný black metalový kořen mají - a pokud mi něco dává na albu vyšší smysl, jsou to právě již zmíněná dvojka, dále pak „Maðr“ a „Nauðr“, písně vystavené na blackových základech opředené melodiemi, přesně jak je umí jen HELHEIM. Z poněkud jiných sfér jsou pak věcičky „Element“ a závěrečná „Helheim 8“, i ty ovšem spadají do kategorie mnou oceňovaných projevů invence norské čtyřky už i v dobách minulých. Samozřejmě i tyto „doplňky“ přispívají jistým dílem k roztříštěnosti alba, na druhou stranu předčí celý „Viten og mot“, a to je myslím docela zásadní rys desky. Zkuste si pustit třikrát po sobě „Dualitet og ulver“ a následně kupříkladu “Viten og mot (bevissthet)“ a odpovězte si na otázku, co se poslouchá lépe a u čeho se při druhém, třetím poslechu začnete nudit. Přitom obě používají podobné výrazové prostředky, které jsou u HELHEIM na tradičně vysoké úrovni, určitě se na obou dá vyzdvihnout práce s vokálními linkami a velmi účinné využití netradičních nástrojů (např. francouzský roh).
Na novinku „Heiðindómr ok mótgangr“ se dá nahlížet z mnoha úhlů pohledu, vybral jsem pro ilustraci dva. Třeba člověk, který kapelu slyší poprvé, může být spokojen či nadšen a nemusí s ní mít problém, kromě jediného, občas v ní zabloudí, nebo se ztratí. Jinak to ovšem bude vypadat z pohledu fanouška sledujícího kapelu dlouhodobě. Ten nejspíše během svého bloudění (to budou mít oba posluchači společné) narazí na otázky: „Co to vlastně V’gandr a spol. natočili? A co tím chtěli dokázat? A komu? A podařilo se jim to?“ „Heiðindómr ok mótgangr“ zkrátka vyvolává řadu otázek, na které není snadné najít odpovědi. Každý si to musí přebrat sám, já ovšem narážím na jeden podstatný problém. Třebaže Norové ani tentokrát nenahráli špatnou desku a opatřili ji mj. velmi kvalitním zvukem, ohlédnu-li se do minulosti, tak téměř všechny předchozí počiny HELHEIM považuji za zdařilejší a přirozeně je tak hodnotím výše.
