Pokud máte rádi pagan/black metal východoevropského střihu, není od věci podívat se čas od času na nové nahrávky kapel z Charkova. V tomto druhém největším ukrajinském městě se, nebudeme si nic nalhávat, píší dějiny metalové hudby pocházející z východu starého kontinentu. Pakliže bych se jal jmenovat kompletní výpis charkovských black/pagan metalových kapel, strávil bych tím mnoho času. Jedním z posledních přírůstků je bezpochyby uskupení YGG. To mají na svědomí Odalv (Ulvegr, ex-Nokturnal Mortum, ex-Munruthel, …), Vrolok (ex-Nokturnal Mortum, ex-Munruthel, ...) a Helg (Ulvegr, ex-Khors, ...) a letos se mu počítá teprve druhý rok existence. Pánové neměli potřebu posluchačskou obci "zatěžovat" jakýmikoli demonahrávkami, singly a kdoví čím ještě, a tak máme co dočinění rovnou s bezejmenným debutem. Pod záštitou jasanu - největšího a nejkrásnějšího stromu, jehož koruna sahá až k obloze a podpírá nebeskou báň - jménem YGGdrasil, nám tato trojice přináší přesně to, co máme na ukrajinské scéně rádi. Inteligentní pagan/black metal vystavěný pomocí důmyslných melodií a rozmáchlých kompozic opředený tklivou atmosférou a dlouhosáhlou stopáží. Téměř všechny skladby se svojí délkou blíží hranici deseti minut, což by mohlo mít za následek ztrátu koncentrace. To se však v případě YGG neděje. Určitým předpokladem je celistvost, která v tomto případě hraje dost možná hlavní roli. Desku se vyplatí pouštět vždy v celku, jen tak dokáže zprostředkovat ten správný dojem. Nelze samozřejmě říci, že by každá jedna skladba nedokázala zaujmout sama o sobě, to nikoli. Nicméně "YGG" dominuje kytarovou melodikou, naproti tomu v "Урд, Верданди, Скульд" pocítíte jako hlavní motiv atmosférické vsuvky a poslední "...Стеная, их поднял и с дерева рухнул..." je minimalistickou tečkou za celým tímto příběhem o sedmi kapitolách.
Pod nánosem syrově znějící zvukové kulisy na zájemce tedy čeká monumentální a epický black metal využívající několika střídajících se výrazových prostředků. Tu okouzlující melancholická melodie, tam zase tajuplné samply. Na druhou stranu je možné několikrát slyšet i relativně mrtvá místa, ve kterých se zbytečně dlouho opakuje nevýrazný motiv. Vzhledem k tomu, že kapela evidentně nemá o nápadité motivy nouzi, působí pak takovéto chybičky jako odbyté nedodělky a jinak nespornou kvalitu YGG trochu srážejí. Negativem by mohl někomu přijít i ječící vokál, který se proplétá celou nahrávkou. Avšak opak je pravdou, emotivní hlasový projev jsou pro výsledek spíše body k dobru. Za celou dobu jsem se nepřistihl, že by mi jakkoli překážel, mnohem častěji jsem jej kvitoval. A to nejen pro jeho odstín, ale především pro onen cit při komponování do celku. Vždy přijde maximálně vhod jak načasováním, tak také frázováním a nápaditostí.
YGG musí potěšit každého příznivce východoevropské metalové scény. Je to práce, která na jednu stranu jasně odkazuje na místo jejího vzniku, na tu druhou je minimálně stejně čitelný rukopis jejích autorů. YGG je velice snadné přirovnávat k hudebně spřízněným kapelám, avšak nesmírně těžké a nesmyslné pokusit se je zaměnit nebo označovat za tisíckrát vyvařenou ukrajinskou vodu. Nebýt těch několika zbytečně hluchých míst a nepoddajného pocitu ještě kvalitnějších zítřků, musel bych snad sáhnout k absolutoriu. Ale i tak jsou tito Ukrajinci pro každého fanouška tamní scény povinností a pro zbylé hudební gurmány výborným tipem na hodinu strávenou poslechem hudby.
