Hlavní části reportu jsou prací Ignifaxiuse...

Na festival tohoto jména jsem se vydal vůbec poprvé. Mám rád menší festiválky, s takovou tou ryze rodinnou atmosférou, a proto jsem se rozhodl, že tento rok do Trhových Svin přece jen vyrazím.

PÁTEK

Cesta na místo ubíhala, až na šílené horko, celkem v pohodě. Do Budějovic jsem jel vlakem a do Thových Svin jsem, spolu s kamarády z Plzeňského okolí, jel autem. Celá cesta se kapánek zpozdila, což mělo za následek, že jsme přijeli asi v sedm hodin večer.

ATRA CRUOR, DOWNGRADE, HELFAHRT, EUTHANASIA

Na tyto kapely jsem bohužel chyběl. Co jsem tak slyšel, dobrá byla EUTHANASIA a HELFAHRT.

SYCRONOMICA

Ignifaxius: Přišli jsme právě, když tato banda z Německa začínala svůj set. Ještě než jsme se stačili zaposlouchat do tónů klávesami podpořeného blacku, obšťastnila nás pozdravem, a velmi mdlou konverzací, postavička, která měla radost, že jsem měl tričko stejné kapely jako ona. Byl to jeden týpek, pravděpodobně z Budějovic, který nás po celou dobu trvání bavil svým nadměrným opilstvým, ale hlavně svým hlasitým smíchem, připomínající porod šílené kozy. SYNCRONOMICA nehrála opravdu nic převratného, ale v tom co hrála si byla jistá. Úplně nakonec ještě přidala předělávku starší písně od DIMMU BORGIR, ale na název si opravdu nevzpomenu.

MORTIFILIA

Ignifaxius: Po blacku z Německa se na pódiu začala srocovat, mě velmi dobře známá, MORTIFILIA a čekání na ní si s kolegou GHM krátíme průzkumem piv (co, kde a za kolik?). Točili se piva dvou světových značek, a sice Gambrinus a Budvar, obě za stejnou cenu 20 Kč, takže návštěvník si mohl dle libosti bez problémů vybrat. Já jsem se mazaně prostřídával. K pivu patří i klobása a tudíž jsme neváhali a rozhodně jsme neprohloupili. Kvalitativně opravdu nadprůměr a kvantitativně také.
MORTIFILIA na nás vybalila death metal podle švédského střihu a opět bylo co poslouchat. Zazněly fláky z nové desky, ale samozřejmě že i osvědčená klasika z dema Christ Hunt. MORTIFILIA stále ukazuje, že v sobě skrývá velký potenciál a stále roste.

MARTYRIUM CHRISTI

Ignifaxius: Death z českých luhů a hájů, konkrétně z Kdyně. Pořádně brutální, a taktéž pořádně technická jízda, někde hraničící až z grindem. Martyrium Christi je sázka na jistotu a vždy jim to šlape. Akorát je mi jich trochu líto, když vidím kolik tahle banda vydává úsilí, hraje všude možně, ale stále jako by si jí nikdo pořádně nevšímal. Potenciál určitě má.

F.O.B.

Ignifaxius: A už se stmívá a na pódium se hrnou borci z Tábora! Tak tuhle bandu už jsem viděl několikrát, ale až teprve teď mě svojí hudbou velice překvapili a výborně pobavili. Kapela se stále zlepšující se tendencí ukázala, že opravdu umí a drhla svůj death/thrash jedna radost. Z kapely sršela energie a radost z hraní na celé kolo a fanouškům se to velice zamlouvalo a musím říct, že i mě. Super muzika, která šlape a je na dobré technické úrovni. Pro mě nejlepší kapela pátečního večera.
Fastred: Zde pro mě nastalo první větší rozptýlení. Ačkoliv neholduji až tak death metalu, efoubí mě zaujali víc než bych kdy čekal. Výborná, šlapavá muzika podpořená tím, co je na festivaly potřeba – energickou show. Registruji stoupající oblibu F.O.B. a jak vidno, je to poprávu.

MATER MONSTIFERA

Ignifaxius: V hlavní čas vystupuje blacková kapela, jež hodně využívá klávesových linek, aby také ne, když má na svědomí celý tento fest. A MM to také velmi baví. Hrají velmi svižně, no, spíš rychle a i přes to, že kapela nepatří k mým favoritům, zaujala mě. Zpěvák řval jako o život a kytaristům to dobře odsýpalo. Vystoupení bohužel trochu srážel fakt, že používají (i když výborně naprogramovaného) automatického bubeníka. Myslím, že živý bubeník by tomu přidal pořádné koule! Na závěr si mě získali cover písničkou. Stala se jí dnes již klasická heavymetalová hymna Run To The Hills. V podání MATER MONSTIFERY, ale řádně zbrutálněla, ale zahraná byla výborně!
Fastred: Mé první živé setkání s MM bylo více než příjemné. Atmosférický black metal, který naživo vyzněl více brutálněji, syrověji a myslím, že nejednoho člověka, neznalého tvorby této pořádající kapely, show zaujala. Samozřejmě nechybělo stylové spalování kyslíku nad posluchači při písni Slzy Nemrtvých :).

SOLFERNUS

Ignifaxius: Po blacku se připravovali pardálové z Brna s apokalyptickým blackem. Jak jsem psal, že mě minulá kapela nadchnula, tak o této bandě musím říci pravý opak. Cpe se dopředu podle mého hlavně kvůli známým postavám z undergroundu, kteří si chtějí zahrát na zlouny, ale bohužel kromě bubeníka Toma Corna nemají moc co nabídnout. Ano, bubeník je to, co kapelu drží nad vodou, protože je opravdu výborný. Jinak kytaristi hrají už stokrát obehrané riffy (i když, popravdě, s tím bych se už u black metalu podobného ražení smířil), ale hlavně její projev mi přijde strašně neupřímný. Hrají si tam na blasfemii, takovým způsobem že je to spíše k smíchu. Jinak je to hudebně pořádně vysypaný black. Myslel jsem si, že kapela, o které se dnes často mluví, předvede lepší výkon.
Fastred: Co říct k Solfernus... Pro mě nejlepší kapela dne, společně s F.O.B.. Upřímně rád bych začal tím, co mi na Solfernus přímo vadí. Nemůžu říci, že bych se ze studiové tvorby ukájel blahem, ale naživo, jak podotkl Igni, je vše postavené na Tomovi, který má, snad naschvál (?), vždy nazvučené bicí nad všemi nástroji. Bez pochyb patří k nejrychlejším v ČR a zdárně toho využívá:). Image Dimmu Borgir se mi vyloženě hnusí, ale stalo se tomu již podruhé, že jsem se nechal hudbou Solfernus zdárně strhnout a nějak pak nevnímal zápletku, snad to bylo i dobře. Stylově obyčejný black metal, kterému ale chybí ta příchuť toho opěvovaného černého kovu, ta upřímnost v projevu. Čekal jsem něco více. Solfernus by nebyli tak „slavnou“ kapelou, kdyby neměli v čele tolik známé lidi, zlatá slova...

ADOR DORATH

Ignifaxius: Jako poslední se nám předvedli borci až z Českého Těšína. Kapela, mísící atmo - black, ale i doom, je na místní poměry opravdu výrazná. Dvě super desky (zvlášť první věc je bomba) na kontě, tak jsem byl zvědavý. Pánové to rozjeli jak se patří. Zpěvákovi byla občas vyčítána statičnost, ale ta patřila právě k jeho projevu a vůbec mi tam nevadila. Klávesák se za svým nástrojem patřičně vyřádil a kapela podala nadprůměrný výkon a je vynikajícím zakončením pátečního dne. Akorát škoda zpěvačky, která nemohla dorazit.
Fastred: Ano, na Ador Dorath jsem byl zvědavý. Trochu mě mrzí, že dorazili bez zpěvačky, ale jejich výkon zněl díky tomu více syrověji a přímočařeji, to možná potěší mě, ale ne skalní fandy, kteří si smlsávají na deskách. Z desek mi podávaná hudba moc nevoní, ale naživo jsem se bavil a i počet slečen pod podiem se rapidně zvýšil :). Ador patří ke špičce a i já jsem odcházel spokojen na plzeňskou lahůdku:).

Je jedna hodina a pátek končí. Podle mého by ještě mohl pokračovat. Na dobrou noc si dávám pivko a jdu spát.

SOBOTA

V noci mi je kosa, což je divné, a ráno, jelikož jsem si postavil stan na pěkně debilní místo, je mi pekelný vedro, že se musím ze stanu co nejrychleji vyplazit, jináč bych se udusil. Jelikož je krátce po sedmé hodině, tak se nebojím zariskovat a zkusit, jistě všem známou, budku s nápisem Toi- Toi. Risk se vyplatil a já narazil ještě na čisté budky. Po vykonání potřeby jsem šel do stínu na pivko. Sedím, odpočívám a najednou slyším známý mečící smích individua zmíněného na začátku. Ačkoliv nebylo ještě ani devět hodin, on už byl pěkně pod parou a svými výlevy bavil po celou dobu celé okolí. Pár hodin sedíme ve stínu a vyrážíme na oběd. Cesta ubíhá, mečidlo stále mečí… V restauraci jsou sice z chování některých metalistů mrzutí (zvlášť z pána v podprsence – co by tomu asi řekla jeho maminka?), ale dostáváme velkou a dobrou porci jídla. Do restaurace přichází ožralé mečidlo, ale to mi už pomalu odcházíme.

APOCRYPHAL DEATH

Ignifaxius: Do areálu přicházíme právě včas, právě když sobotní den zahajují pražáci APOCRYPHAL DEATH se svým technickým death metalem. Lidi se i přes horko baví, ale stejně jich je většina u stánků s pivem nebo jsou někde schovaní. Death metal je to smrtící, ale vedro je ještě horší a tak se jdeme osvěžit do blízkého lomu. Solidní koupání, které mě osvěžilo a já se hned můžu vrátit.

STIGMA

Ignifaxius: Vrátil jsem se asi v polovině setu deathových STIGMA, na kterých bylo zajímavé, že kapela má zpěvačku. No, spíš medvědici, jak mručela. Opravdu bych ve většině případů nepoznal, že se jedná o ženskou. Svižný death metalový set byl na konci zakončen super coverem od SIX FEET UNDER. Nepostřehl jsem přesně co, myslím ale, že to bylo něco z desky Warpath a mělo to solidní koule!
Fastred: Není nic příjemnějšího než si ležet u stanu s párky v ruce a slyšet poněkud známé chrochtáníčko, stačí se nadzvednout a pohlédnout na mile vypadající slečnu, která vyluzuje ze svého hrdla nad(prasečí)lidské zvuky :). Inu, po hudební stránce bych nic nevyčítal, brutální death metal, jehož texty zcela jistě vycházejí ze srdce jedné romantičky, byl zahrán dobře, ale zvuk mi přišel nějak v útlumu. Buď se zvukař ještě pořádně neprobudil nebo to byl záměr. Cover od Six Feet Under měl ale koule, to přiznávám též.

HECATE

Ignifaxius: Na HECATE ze Slovenska si už nějak moc nevzpomínám. Dal jsem si bazén (pivo) a šel se někam uklidit do stínu. Šlo mi to spíš jedním uchem tam a druhým ven.

WARCHILD

Ignifaxius: Atmosférická blackovka, ve které hrají dva basáci. Ovšem nepochopil jsem smysl tohoto obsazení, protože to je naprosto zbytečné. V pohodě by stačil jeden. Hudebně klasický klávesový black. Nejvíc se mi líbila poslední, starší skladba, která zněla přesně jako staré Bathory.
Fastred: Tak tady jsem nasraný! Na Warchild jsem se těšil, už jen díky dobrému vztahu s Aleisterem, ale bohužel díky nákupu nanuků ve městě jsem přišel pozdě :(.

AMORTEZ

Ignifaxius: To AMORTEZ se mi líbili mnohem víc. Skupina, jejíž věkový průměr může být tak okolo 19 let, to hrnula dopředu opravdu poctivě a s verbou. Hrají melodický black, kde mi zpívající bubeník evokuje svým výrazem Daniho Filtha. Jdeme zase k vodě…
Fastred: Kluci ze Štatlu se představili při své premiéře na AFODu ryze statečně. Můj styl to vyloženě není, ale ocenil bych snahu, zpívajícího bicmena a i přes prvotní nevelkou přízeň publika se vše postupně zlepšovalo. I po lidské stránce se kapela jeví zajímavě. Večerní bujaré hodiny, okořeněné prasečinami pána(ů) z Prahy, toho byly důkazem, respektive konverzace :).

GREEDY INVALID

Ignifaxius: Na GREEDY INVALID jsme už ale zase zpátky, ale jdeme se radši někam uklidit. Jejich doom rock si občas poslechnu, ale z desky je to větší zážitek. Naživo byl občas zpěvák, zdálo se mi, trochu mimo.

NEMESIS

Ignifaxius: Tihle staří pardálové z Ostravy do toho dávali opravdu hodně. Přistihl jsem se, že si občas poklepávám do rytmu, některé pasáže mě hodně bavily. Výborný death. Žádný moc velký sraní a to se mi líbilo. Zpěvák přidával i blackový skřehot, zaslechl jsem i něco jako čistý zpěv.
Fastred: ÁÁÁ, Nemesis! Jedna ze dvou nejlepších kapel AFODu, z mého hlediska! Měl jsem možnost shlédnout po šesti měsících jejich energický death metal opět a musím uznat, že oproti Brnu mě to nyní posadilo do kolen... Snad i díky skvělé show, kterou umocnilo Radalfovo skákání jak tuřín, a společné paření s publikem po seskoku tam za námi:). Upřímně se nemůžu dočkat desky, protože death metal, kde se kombinuje hráčská vyzrálost s experimentálností Radalfova vokálního projevu, který obsahuje jak death metalový a black metalový řev, tak i zpěv čistý, může být zabijácký. Radalf si tentokrát odpustil své oblíbené číslo „četo pozor“ a za podpory výborného zvuku a špalavých rytmů, publikum vše náležitě oceňovalo, já tleskám rovněž!

LEGIONS DESCENT

Ignifaxius: Death metal. Old shool. To by mohlo stačit. Rakušané tady hráli vůbec poprvé a rozhodli se si neudělat ostudu. Šlapavý rytmus, super kytary. Byl jsem překvapen.

DYING PASSION

Ignifaxius: Tohle je pohodička a je skvělé si takhle oddechnout od všeho toho šíleného rámusu. Už mě cekem bolí hlava a tak jen vítám porci klidné doom rockové muziky. Hráli s nadšením a bylo to pěkný.

TISÍC LET OD RÁJE

Ignifaxius: Black/doomová parta z Brna. Tentokrát byla ovšem doomová složka více potlačena, neboť chyběly klávesy a tak je vystoupení trochu syrovější než obvykle. TLOR jsou poděsové a zvlášť zpěvák lítal po podiu v takových divno-brýlích a mlátil okolo sebe žokejským bičíkem a spoutával zpěvačku pouty. No, aspoň že byla sranda.
Fastred: TLOR byli vždy více o blbostech než o hudbě a koho nebavila hudba, mohl se zasmát excesům na podiu a kdo ne jim, ten se ukájet (doufám, že jen ženy) mužným tělem Honzy :). Hudebně vyznělo vše syrověji, díky absenci kláves i čistých zpěvů. Perverzní blackovka, která lidi bavila a myslím, že i ukázka budoucích vystoupení Nattefrosta :). Z mého hlediska by Křeček kapele vůbec hudebně nechyběl.

RITES OF UNDEATH

Ignifaxius: GALADRIEL nevystupují a tak se nelelkuje a hned se hraje. RITES OF UNDEATH, toť nadějná parta z Prahy, co nedávno vydala CD „The Asylum“. Kluky to baví a na jejich black/deathu to je znát. Není to parta neumětelů a tak je celkem co poslouchat.
Fastred: Se skoro snad ročním odstupem jsem byl připraven shlédnout další vystoupení RoU. Uznávám, že se kapela výrazně zlepšila, nové CD si své posluchače našlo a i když to nikdy nebude nic, co mě na prdel posadí, kvality se upřít nedají, v jistých kruzích samozřejmě.

OLEMUS

Ignifaxius: Na tuto kapelu jsem byl obzvláště zvědavý, protože vlastním jejich první CD a to je vskutku hrůzné, a tak jsem čekal, kam se kapela za těch pár let posunula. No a řeknu to narovinu. Sice se někam posunula a muzika je to jiná, ale je to pořád stejná blbost. Kapela sice umí hrát, ale nemá výraznější nápady. Každá skladba je úplně stejná. Elekro - intro a pak nářez kytar. Všemu nasazuje korunu opravdu svérázný zpěvák. Můžeme mu říkat třeba Hans. Hans je opravdu šašek. Chce vypadat jinak než ostatní a také chce být asi cool a proto si obléká celý bílý oblek. Na tom by nebylo nic špatného, ovšem kdyby mu oblek nebyl o minimálně dvě čísla menší. Takhle tam skáče jako maskot firmy Michelin a z jeho projevu mi přijde, že se spíše dusí z toho jak má upnuté knoflíky. Také neumí vůbec anglicky (jeho slovní zásoba začíná slovem bitch a končí slovem whore) a tak Hansovy pokusy o konverzaci a uvádění skladeb vypadají šíleně směšně a občas jsem skoro nepochopil o co jde. Chudák Hans, kdyby radši držel hubu a hrál.
Fastred: No, sledoval jsem poměrně z blízka a připadal jsem si jak na vystoupení metrosexuála a jeho skupiny, která se snaží z dance music přesunout na metal. No nic, celkem omyl, řekl bych.

DARZAMAT

Ignifaxius: Po šílenosti jménem OLEMUS jsem musel jít na kafe. Nejen, že mě to znudilo, ale i uspalo a tak nemám vůbec DARZAMAT sílu poslouchat. Jen z dálky slyším, že muzika celkem odsýpá. Ale nějak už mi to přišlo všechno stejné.
Fastred: Já bych v případě Darzamat mluvil celkem hezky. V hlavní hvězdě jsem moc neočekával, ale musím uznat, že vše se linulo ve svižných tempech, v dobré show a bylo se i na co (koho) dívat... :) Z podia se linula příjemná směsice metalu, kde klávesy hrály prim a také bych vyzdvihl um kytaristy, často jsem ho sledoval.

STÍNY PLAMENŮ

Ignifaxius: Plzeňáci mě baví. Sestava je posílena o mě neznámou slečnu, která vypomáhá se zpěvem a vyprávěním příběhů z kanálů. Hrají se jak nové, tak, k mému potěšení, i starší věci. Morbivodní Potrubí, Železo krvácí, atd doprovází ještě příliš dlouhý cover od MARDUK – Nightwing, který mi ale ke Stínům vůbec nesedí.
Fastred: Stíny Plamenů s novou osobičkou, Felis, se představili pro mě nejlepším vystoupením na AFODu za oba dny. Možná to je tím, že k jejich tvorbě tíhnu, ale je mi po chuti, když se dokáží Morbivodovi prvotní myšlenky a cítění hudby přenést i na podium. Z trémy Felis jsem se trošku obával jak vše zvládne, a snad až na vokál stáhnutý trošku níž, vše dopadlo dobře a kromě lampenolu v mém obličeji její první vystoupení se SP bylo dobré :). SP se dostávají od loňského AFODu stále více do podvědomí posluchačů... Jen ať to vydrží... Čeká nás nejedno překvapení:). Nevím co více ke Stínům říkat, snad jen, že Nightwing je potřeba více zlepšit, nebo pro příště zkusit Open the gates od Dark Funeral:).

SEASONS IN BLACK

Ignifaxius: NA tuto kapelu jsem pozor nedával a radši si šel lehnout. Slyšel jsem jen z povzdálí hutné kytary což mě opravdu v tuto chvíli nějak nevzrušovalo.

Pár minut jsem se prospal a jeli jsme domů. V Budějovicích na nádraží mě, při mém čekání na vlak, chtěl obrat nějaký cikán , ale to už je jiná pohádka.

Ráno, když jsem dojel domů jsem zkonstatoval že fest byl fajn a snad se uvidíme za rok!
Fastred: Já bych rád poděkoval Yvorovi za bezproblémovou organizaci, různorodé složení kapel, za výborné pivo a také za kvalitní zážitek. Pokud mi zůstanou hvězdy nakloněny, těším se za rok.