Tajemství sevillských mohykánů se ukrývá především v nestandardním přístupu k doom metalu, to je neodvratné. Ten byli ochotni prohnat svými avantgardními choutkami a tradiční španělskou hudbou více než ochotně. Alba jako ''Sentencia'' a ''Amanecer en Puerta Oscura'' jsou nyní už studnicí mimořádně rozvinutého talentu a schopnosti dovést doom až za hranici tendenčního chápání. Podívat se zpět do diskografie ORTHODOX, to znamená vymést kouty zaflusaného sludge, pískem rozpáleného španělského tradičního podivínství a naopak netradičního doom metalu v okovech experimentů. Rok 2011 jako by nakumuloval v hlavách pod nezbytnou černou kapucí počáteční vztek a dřevní metalovost. ''Baal'' je od dob debutu ''Gran Poder'' tím nejšpinavějším a nejagresivnějším albem. V něm se mimo sludge vzpomínek na první album samozřejmě připomínají i nabyté zkušenosti s experimenty a pátrání ve vlastních možnostech. ''Baal'' je pak logickým vyústěním zmíněných prvků, s tím, že převažuje ona metalová původnost a důraz na nakopání análních prostor. Nerad bych ale novinku viděl jen jako shrnutí všech dostupných atributů a prezentoval jej jako jakési ''best of''' sevillského doom metalu. Nesmysl! ''Baal'' je samostatně vyvinuté dílo, jen metající oheň o mnoho více, než jsme byli na minulých dvou počinech zvyklí. Je to přirozenost sama, stejně tak jako prakticky na každém albu vydaném pod hlavičkou ORTHODOX.
Naprostá hráčská sehranost a cit pro detail pak už není ani tolik udivující. Je samozřejmá, stejně jako fakt věřit kapele vše, pod co se podepíše. ''Baal'' je opravdu rozzlobené album, definující ten nejlepší možný sludge doom za přítomnosti drobně naskládaných experimentálních přísad. Typický expresivní vokál pak posouvá celé album do kategorie sonických a pro hlukově labilní obyvatele planety pak nepřístupných nebo alespoň nedoporučených. Pětice skladeb v sobě nese zvláštní smysl jak pro inteligentní devastaci, tak pro kompoziční detaily. Je to symbióza totálního bahna a neutuchajícího progresu. Kdepak, ''Baal'' není zpátečnické album, naopak trvá v nastoleném rozpínání, akorát tentokrát zvítězila minule upozaděná hutnost.
Sám se orientuji v neuchopitelných proudech těchto toreadors s velkou zálibou a novinka ve mně vyvolala velké nadšení, naprosto mě sežehla. Posedlost je zjevná a trvá dlouho, ale v podstatě se ani nelze chovat jinak. Postižení je trvalé. ''Baal'' pro mě představuje vyvrcholení tvůrčích ambicí ORTHODOX a zároveň zásadního kandidáta na album roku. Ten, kdo si libuje v prznění primitivismu progresivním směrem, je pacient a osoba vhodná k poslechu této fošny.
