V bezbožných vodách jsem náhodně vylovil jednu rybku jménem SKOGEN a zjistil jsem, že držím druhou nahrávku kapely, která pochází ze Švédska. Jejich první kousek „Vittra“ se k mým rukám nikdy nedostal, někomu se ale určitě poštěstilo. Kapelu tvoří dva stálí členové sestavy, Joakim Svensson a Mathias Nilsson, kteří si mezi sebou zapůjčují nástroje a zpěv, bicí patrně zasuploval L. Larsson. Protagonisti také působí v kapelách Entrails (Swe) a Devilry (Swe). Obal desky s motivem jezera a zalesněných kopců nemůže urazit snad nikoho. Z loga přečtu jen dvě počáteční písmena, ale graficky vypadá obstojně. Konkurence je určitě veliká, pojďme si tedy říct, jak si SKOGEN vedou. V podstatě hned titulní song jasně naznačuje, co bude na “Svitjod“ následovat. Musím říct, že na melodické album jsem naladěn už delší dobu, proto jednoznačně vítám podbízivé melodie doprovázející každou skladbu, k přírodní atmosféře (skogen = les) to patří. Druhá skladba s názvem „Häxsabbat“ má sice snahu nastolený trend popírat, ale dle mého názoru marně, protože “Svitjod“ jako celek nepůsobí rozhodně jako nějaký „evil opus“, ale spíše jako romantický doprovod do přírody.
O značně silnou dávku zmíněné romantiky, nikoli pohádkové, se nejvíce starají kytary, gradující dle mého názoru v páté skladbě „Vinterriket“. U takovýchto melodických vybrnkávaček si nostalgicky zavzpomínám na kapelu Vinterland, zrovna tak mě to unáší už při prvním poslechu. Podobně jako krajané i SKOGEN dokreslují hudbu klávesami, které albu sedí jako pověstný velbloudův hrb a zároveň jejich případný nástup nedrásá uši. Bubeníkovi v podstatě není co vytknout, občas předvede nějaký ten přechod, logicky mu nedělá problém držet ponuře valící se tempo. Oba zpěváci, ač musím přiznat, že u jednotlivých skladeb nevím, kdo zrovna zpívá, střídají od začátku do konce alba své hlasové rozpětí, jednou si to válí ve smrtelných polohách, překvapí čistým vokálem, ve zbytku kovají temnotu a neváhají do ní vkládat death metalové zabarvení. Výsledkem snahy všech protagonistů je zvukový koncept na slušné úrovni, ale třeba vokály se občas snadno ztratí za kytarami, což přisvědčuje tomu, že kytary jsou u SKOGEN numero uno. Celkově jsem musel hodně zesilovat zvuk, nahrávka je na můj vkus dost potichu. Po zesílení nic nerezonuje ani nešumí, takže zvuková tragédie se nekoná.
S menším zvukovým škobrtnutím SKOGEN na své druhé desce předvádí kvalitní výkon, servírují trumfy postupně a výsledkem je skutečnost, že “Svitjod“ je rozvržen tak, aby ani při stopáži přes 62 minut nepřekročil práh nudy. Dle mého názoru si určitě každý milovník melodického BM na tomto albu najde skladby, které ho zaujmou už od prvního poslechu. Já za sebe říkám, že při poslechu alba, včetně deváté cimbálovky „Daudaferd“, se cítím velice příjemně a považuji ho za hodnotný příspěvek letošního roku. Vzhledem k sestavě to zatím vypadá, že SKOGEN jsou spíše jen bočním projektem. Kdyby se situace změnila a album bych produkoval já, určitě bych se pokusil prosadit natočení nějakého trefného videoklipu. Jako pouhý recenzent toto rozhodnutí musím nechat pomazanějším hlavám a udělit hodnocení. Here you are…
