Po 20 letech dvě alba není věru příliš. Ale zase na druhou stranu lepší dvě pořádné našlapané desky, než chrlit každý rok jedno průměrné album za druhým. MASTIPHAL vznikli v roce 1991 v Katowicích v Polsku. U základního kamene stál Flauros (Darzamat, ex InDread Cold) a Cymeris. Původní název DISSOLUTION ale asi nevyhovoval a záhy seskupení přejmenovali na MASTIPHAL. Společně s Behemoth a Christ Agony byli jedni z prvních polských black metalových hord. Klasický black je ale přestal brzy bavit. Raději do svého soundu začlenili klávesy a vlivy jiných stylů.
Zajímavůstkou je, že svoje první demo "Sowing Profane Seed" nahráli v České republice ve Fors studio v 1994. O rok později debutovali parádní blackovinou "For a Glory of All Evil Spirits, Rise for Victory". Poté natočili pár tributů, ale rozhodli se uložit kapelu k ledu, aby ji v roce 2009 znovu oživili. K zakládající dvojici Flauros a Cymeris se připojili Daamr (kytara), Oppressor (kytara, basa) a Senator (bicí). MASTIPHAL jsou zpět na scéně a hned se vrhli na skládání nových pecek.
Nyní máme možnost vychutnat si novinku "Parzvya", která čerstvá čeká na ochutnání mlsných fanouškovských jazýčků.
Za vydání vděčíme polskému labelu Witching Hour Productions, který má na kontě mimo jiné tyto pecky: Graveland, Lost Soul, Liar of Golgotha, Moon či Morowe.
Netvrdím, že je deska satanvíjak originální. Cítím na ní vlivy různých černých veličin, které však ovlivnily celou scénu. Pro názorný příklad v rychlých řezbách zasmrdí válečnou vřavou kultovní vojáci Marduk. Jedovatou slinou vás poplive Mayhem z dob Chimery či zasyčí pekelní zplozenci Naglfar. Vlivů je tolik, že se stávají originální. Kdo je dnes jedinečný? Kdo se o to pokusí, zůstane nepochopen a zesměšněn zmlsaným trendovým fanouškem.
MASTIPHAL ale přináší poctivou antikřesťanskou řezničinu s příměsí deathu či osmdesátkového thrashe, která udělá radost každému old school maniakovi, ale má ambice oslovit i novou generaci blackových fandů, hledajících nové cestičky.
Délka alba je velice krátká (necelých 38 minut), ale pro tenhle styl je to víc než dobré i dostačující a opravdu nenudí. Melodie stíhá melodii v kvapíkovém tempu, který se rozjede jako parní válec, aby vás ukolébal střednětepnou hymnou plnou neotřelých nápadů a kytarových vychytávek. Flaouros v popředí vypravuje svoje temné příběhy svým klasickým a kvalitním krkavčím hlasem a neuhne ani o kousek. Spojuje tak odlišné skladby v pevný monolit. "Parzvya" nemá vyložený hit, který by vyčníval nad zbytkem. Skladby pěkně drží pohromadě.
Polská scéna je velice silná a MASTIPHAL je důstojným představitelem staré školy, která se nebojí vystoupit ze zajetého vlaku a nechat se ovlivnit moderními možnostmi ve studiu a nestrká hlavu do písku před vývojem ani na skladatelském poli. Jen doufám, že na další desku nebudeme čekat zase 16 let.
