[Dufaq]: První vystupující kapelu nikdo neviděl, protože nedojela. To nám to hezky začíná. A na ty jsem se zrovna těšil. Což se nedá říct o druhé, respektive první kapele festivalu, NERVECELL. Často se sice nevidí kapela ze Spojených Arabských Emirátů, ale death/thrash není náš šálek čaje. Podobně jsme věnovali pozornost jiným věcem i během vystoupení polských FRONTSIDE. Z těch jsem zachytil pouze konec vystoupení, když jsem šel čekat před vedlejší stage na další kapelu. Z toho, co jsem slyšel, jsem rozhodně o nic nepřišel. I když dav polských fanoušků v kotli měl jiný názor.
Další na řadě byli američtí SWORN ENEMY se svým svérázným HCčkem. Po jejich minulém vystoupení na BA jsem se na ně těšil jako malé děcko. Průser byl, že to zvukař ze začátku těžce nepodchytil a nebýt toho, že jsem stál téměř vepředu, nic moc bych neslyšel. Kapela hrála, ale převážně z odposlechů. Zvuk se zlepšil až téměř v polovině setu, což toto jinak skvělé vystoupení poznamenalo lehkým zklamáním. Ještě, že to kluci z New Yorku zachránili svým zapálením.
Druhá odpolední patřila experimentálním frantíkům UNEVEN STRUCTURE, kterým to hrálo skutečně pěkně. Djentových kapel u nás moc neuvidíte, takže každý, kdo tento styl vyznává, si přišel na své. Podobně na tom byli i ti, co přišli rozvířit prach v kotli na COMEBACK KID aneb další hardcore na Jägermeister stage. Další povedený, nutno podotknout!
Deset minut po třetí odpoledne se na pravém pódiu chystá první blacková kapela. Nedočkali jsme se sice warpaintů, zato fialové tygrované tepláky fungovaly naprosto skvěle. Srát na image, hlavně, že nám to hraje. HECATE ENTHRONED se svým symfonickým blackem ukázali, že Cradle of Filth jsou už dávno mrtví, jak skladatelsky, tak i při živých vystoupeních. Zpěvákovo nasazení bylo v průřezu diskografií kapely maximální i přes jeho kontroverzní outfit. Tady jsem si vskutku přišel na své, i když skladby z novější éry tolik nemusím, jako jejich počátky.
SYLOSIS jsme nějak ležérně nezaznamenali.
[Vilozof]: HORSE THE BAND. Moja prvá záležitosť, čo som chcel vidieť. Príchod bol načasovaný bravúrne. 8-bitové komando už malo svoje inštrumenty nachystané vrátane kultového KORG-u, z ktorého vychádzali tie všemožné zvuky, tak špecifické pre tento pochabý nintendocore z Ameriky. KORG osedlal kôň a show sa mohla začať. Teda kôň. My sme mu dali také krycie meno, lebo mal úplne bohovský predkus a keď ho zozadu kopal bubeník, tak aj náležite za svojím nástrojom skákal meter dvadsať vysoko. Kôň v tandeme s výhercom konkurzu na pedofila vydávajúcim rôzne škrekľavé zvuky, predviedli energické vystúpenie a publikum si získali aj naučením sa nejakých tých českých slov a hádzaním čipsov medzi ľudí. Komediálnu hudbu dopĺňali aj komediálne uvádzačky skladieb, špáranie v nose a celkové superdementné pôsobenie pedofrontmana a koňa, nehovoriac o tom, že som mal stále pocit, že mali popitých zopár pollitrov. Samozrejme hudba mala svoju technickú úroveň a matematické lámačky obohacovali celkovú posekanosť tohto vystúpenia. Takmer celé vystúpenie som sa smial. Pre mňa ideálny začiatok festivalu.
SKELETONWITCH ani THREAT SIGNAL jsme neviděli.
[Vilozof]: Prvý deň, zhruba šesť hodín večer a na pódium nastupuje UNEXPECT a veru začnú sa diať nečakané veci. Poviem vám, že som zostal pomerne zhypnotizovaný už hneď prvou nekonečnou songou. Na pódiu sa neustále niečo dialo. Spevy: raz jeden, raz druhý, raz tretia, raz všetci naraz. Sexi ladné pohyby speváčky a jej zjav s nekonečne dlhými vlasmi, dopĺňali krkolomne komplikovanú hudbu, pri ktorej každý fanúšik The Exploited bral nohy na plecia a utekal do najvzdialenejšieho stánku s (priesvitným, hnusným a nepitným) pivom. Pri počúvaní a sledovaní živého vystúpenia Unexpect som sa dostal do fajn tranzu, z ktorého ma vytrhávali len pauzy medzi pesničkami, kedy som šomral nech začnú znova čo najskôr hrať. Technické a kompozičné orgie, husle, 9 strunová basa (ako na tom môže hrať?), nečakané zvraty a haluze. Asi jediná kapela, čo mala v mixe kúsok potlačené bicie na úkor ostatných nástrojov. Zrejme zámerne, zážitok mi to nepokazilo.
[Guldur]: První porci brutálnější muziky staršího ranku nám naservírovali pořadatelé v podobě nizozemské death/black mlátičky ASPHYX. Musím říci, že osobně mám zatím zkušenost s touto kapelou pouze z triček či nášivek die hard fans, a tak jsem vlastně ani pořádně nevěděl, co očekávat. Rozhodně jsem ovšem nebyl zklamán. Poctivá porce náklepové muziky z dob, kdy nebyl jasný rozdíl mezi death a black metalem, si získal černá srdce mnoha přítomných. Rychlopalné bicí, dunící basa, zuřivě ječící kytary a skvěle hysterický vokál Martina Van Drunena vytvářely společně atmosféru zmaru a chaosu. Občas vpálený thrashový riff na crustovém rytmu nesl tuhle rozjetou mašinu až na konec jejich setu. Krátké (zrovna jsem se začal bavit), úderné a zběsilé. Super old school muzika, která nádherně připomíná všechny slavné extrémní styly osmé dekády dvacátého století. Beru!
[Dalihrob]: KREATOR byli ZLO! První kapela, při které bylo možno velice hrozit a řvát metalová hesla. A taková kombinace Flag of Hate/Tormentor!!! Kurvadrát, chtěl jsem zabít všechny!
[Dufaq]: SUICIDAL TENDENCIES jsou téměř legendou svého stylu. To jsem si nemohl nechat ujít. A musím jedině pochválit celý set, ať už setlist, zvuk, sólo na bicí či závěrečnou párty na pódiu, která hravě strčila i tu, kterou před dvěma lety vyhecovali Biohazard. Kdo SC zná, nepotřebuje dalšího komentáře, kdo ne, je mu to stejnak jedno. Každopádně ale palec nahoru.
[Dalihrob]: Kult nad kulty, aneb právě hrají MOTÖRHEAD. Čekání bylo nesnesitelné, neboť mačkanice byla chvílemi velice nepříjemná, ale podařilo se mi obhájit velice výhodnou pozici téměř pod pódiem. Motörhead neměli zapotřebí efektní výstupy, Lemmymu stačilo oznámit, šarmem sobě vlastním, kdo jsou zač a za úvodní „Iron Fist“ mohlo začít to pravé peklo. Nemá cenu zde vypisovat skladbu po skladbě, průpovídku za průpovídkou. Lemmy, Phil a Mikkey mají obrovské kouzlo, umí si vystoupení užít a zaručí, že fanouškové si jej užijí také. Já snad jen dodám, že při „Overkill“ jsem si poprvé za festival rozbil nos a že Motörhead předvedli všem ráznou lekci o tom, jak se hraje tvrdá hudba. Vrchol! Jen škoda lehce nedokonalého zvuku, což však, pokud jste znali dobře skladby, příliš nevadilo.
[Dufaq]: Z extrému do extrému, aneb opačný pohled na věc. Nemám Motörhead rád a na živo mě ujistili, že dělám dobře. :)
[Dalihrob]: MORBID ANGEL jsou jedni z otců a inovátorů death metalu a i přes poněkud vtipnou poslední desku jsem se na koncert opravdu těšil. Můj dojem je… no, rozpačitý. Ano, staré skladby jako „Chapel of Ghouls“, „Maze of Torment“, či „World of Shit“ zabíjely a od nových skladeb jsem nečekal vůbec nic, ale stejně jsem si nakonec říkal: „Kurva, co to je, já chci víc!!!“. Mám rád Vincentův hlas, ale se svými průpovídkami mezi skladbami by už mohl jít do hajzlu, bubeník Tim Yeung docela svým výkonem potěšil a Trey se svými úžasnými sóly zklamat prostě nemohl.
[Dufaq]: SEPTIC FLESH jsem měl tu čest vidět už několikrát a vždy jsem byl spokojen. I tentokrát by se dal jejich set ohodnotit hodně kladně. I přes absenci Sortise, která byla sakra znát u čistých poloh, bylo vystoupení velice pompézní. Ostrý začátek setu úvodní skladbou „The Vampire From Nazareth“ z nové desky, následován hitovkou „Communion“ z předchozí placky nasadil laťku hodně vysoko a atmosféra se dala téměř krájet. Na samotném konci setu jsme dostali na výběr, jakou skladbu bychom rádi slyšeli. S rozpačitou reakcí nakonec Septicflesh zahráli „Anubis“, kterou jsem toužil znovu slyšet. Takže dobrá volba. K dokonalosti už pánům chybí jen zapracovat více na vizuální show a choreografii, neboť se mi zdá, že za tou hudební stránkou lehce pokulhává.
[Guldur]: EXHUMED jsou jedna z kapel, kterou mám nadosmrti spojenou s legendárním VHS terorem zvaným Stopy Krve, z dílny labelu Relapse records. Záběry krvavých masakrů jihoamerických guerril, pitvy zetlených těl či perforace tělesných dutin chudých pašeráků drog, to všechno jsou scény doprovázené těžce masakrózním hudebním terrorem jménem Exhumed a dodejme, že naživo to v člověku vyvolává totožné pocity, jako v oné krvavé VHS zběsilosti. Vyhnilý death grind nenechal nikoho na pochybách, že tady se bude zabíjet. Nevím vůbec, z jakých desek se hrálo, ale každá ze skladeb měla sílu vichřice. Kytarista Matt Harvey vyprávěl uklidňující balady o masových vraždách a domácím násilí s motorovou pilou, zatímco zbytek kapely rval do našich lebek zběsilou death grindovou rubanici. Intenzivní, děsivé a chytlavé zároveň, přesně jako jejich logo složené z krvavých ostří potřísněných lidskou krví. Po celém setu dávám palec nahoru a zároveň si dávám závazek naposlouchat si tyhle kulináře více do hloubky!
[Dufaq]: Se svou něžnou polovičkou jsem se vydal na vikingy TÝR a velice rychle jsem se na patě otočil a šel se občerstvit před Tsjuder, kteří měli večer uzavřít. Zvukaři na Jägermeister si asi opět odskočili na panáka, protože to, co se linulo z reproduktorů, naprosto pohřbilo jakékoliv snažení kapely. Kdo nestál v kotli, nejspíš si nic neužil. Pomineme-li přítomné dámy, rozplývající se nad odhalenými svalnatými těly.
[Dalihrob]: TSJUDER jsou kapelou, u které jsem se jednu dobu za případný reunion doslova modlil. Zklamání se nekonalo, naopak, byl jsem nadšen!!! Norové do puntíku splnili to, co jsem od nich očekával – tedy Satana a Zlo. Maličko mě překvapilo umístění dvou velice dlouhých skladeb „Morbid Lust“ a „In the Mouth of Madness“ za sebe, skladeb tedy bylo relativně „po málu“. Tsjuder tak ale mohli vytáhnout své nejlepší kousky, což udělali, a zcela jistě se nenašel v davu člověk, kterého by nezabila třeba taková „Sacrifice“! Mimochodem, zdálo se vám také, že Draugluinovi chvílemi odcházela kytara? Jinak se však triu hudebníků nedalo vytknout nic. Nagovy a Draugluinovy vokály byly mocné a nenávistné a Anti-Christian byl asi jediný bubeník, který by se Frostovi vyrovnal v síle a výdrži. „Tonight is the night, night of my death, night of Satan!“
[Dufaq]: Dalihrobovo nadšení taktéž sdílím. Nejen coverem skladby od Bathory si získali nejedno srdce. Skutečně nejlepší set večera! Chvíli po třetí hodině ranní končí první festivalový den a všichni značně unaveni, ať už z paření či alkoholu (nebo obojího), uleháme ke spánku, abychom byli „fresh“ na další den.
[Dufaq]: Rána jsou na festivalu vždy náročná. I přestože jsem se na EXCREMENTORY GRINDFUCKERS chtěl jít podívat, nestihl jsem to. Ani nikdo jiný. Podobně to odnesli i CANNABIS CORPSE. Hold spánek, snídaně, káva, hygiena či další alkohol měli prostě přednost. Čtvrtek byl opravdu náročný, a to nás čekají ještě celé dva dny...
[Vilozof]: Hneď z rána (11:00) po vyrovnávacom pive (samozrejme mimo areálu) nadišiel pre mňa jeden z highlightov celého BA. EPko DORDEDUH bolo pomerne zaujímavé, vedel som, že vystúpenie bude dobré, ale nie že až TAK dobré, priam úžasné. Všetci vieme, že Dordeduh sú pohrobkovia Negura Bunget, ktorí sa od súčasnej zostavy dištancovali po personálnych nezhodách. A podľa mňa tak urobili dobre, nakoľko pod záštitou charizmatického lídra Huppogramosa, vytvorili atmosférické komando s obrovským tvorivým potenciálom. Silno-silná atmosféra, zaujímavé nápady, s kľudným svedomím môžem povedať, že zatienili súčasnú zostavu Negura Bunget hustým čiernym tieňom. Moderný black metal krížený s rituálnym folkom/ambientom, prišplechnutý kusom post-rocku a hutnou porciou originality. Koncert bol absolútne tranzový. Atmosféru „rána” doplnil aj občasný jemný dáždik, počasie teda priam ideálne. Celé vystúpenie som stál so zatajeným dychom a nasával. Navyše Dordeduh sú mimoriadne sympatickí ľudia, o čom som sa mohol presvedčiť na neskoršej autogramiáde. S Huppogramom sme sa zarozprávali o Negura Bunget, o tom, ako sa rozpadli a prečo, ponadával na ich nový album, teda, aby som to nebulvarizoval, povedal doslova: „Svoj názor si radšej nechám pre seba, pretože by bol až príliš subjektívny” a podobne. Potom som šiel s nimi po triko do backstage. Videl som BA backstage! A iné rôzne zákutia pevnosti, a aj na vystúpenie sa pripravujúcich Ram-Zet. Sprievodkyňu mi robila nemenej sympatická klávesáčka Dordeduh. Mimo iného som od nej vyzvedel, že pripravovaný album sa momentálne mixuje a mastruje a vyjde niekedy v Septembri u Prophecy Records. Všetko parádne. Ešte si neodpustím, tá HC kapela, čo hrala po Dordeduh mi prišla ako úplne primitívna až smiešna. Úplný kontrast - čierna a biela.
[Dufaq]: I doba oběda si přinesla své oběti v podobě YOUR DEMISE a BENIGHTED. Mně se povedlo dobelhat do areálu až na další americkou hardcore bandičku FIRST BLOOD. Ještě lehce zalepený jsem si stoupl před pódium, zda se jim povede mě zcela probudit. Povedlo! I přes odpornou zpěvákovu kocovinu to naštěstí zbytek kapely společně s Billim docela rozjel. Po zcela vyčerpávajícím setu (pro kapelu samozřejmě) jsem se šel vyhnout jedinému zástupci české scény v hlavním line-upu festivalu. I zbytek redakce DEBUSTROL nezajímal.
[Vermin]: Je fajn, když se na festivalu tohoto typu objeví i něco málo z avant-gardy, experimentálních zběsilostí a podobných nesnadno stravitelných bizarností. Někdo to vítá s povděkem nebo alespoň jako zajímavé zpestření, „ortodoxní“ jdou raději na pivo a dacani, co nepobírají určitou dávku nadsázky, jen nevěřícně zírají škrábajíce se na zadnici či v horším případě bučí a napodobují pohyby rozrušeného orangutana. Norská kapela RAM-ZET tentokrát možná měla tu výhodu, že hrála brzy odpoledne, takže se na její vystoupení přišli podívat převážně jen zájemci o tuto avant-gardně melodickou metalovou formaci. A pánské publikum se přinejmenším – pokud je hudba zrovna tolik nezaujala – mohlo kochat pohledem na sympatickou klávesistku. Mně osobně jejich mix melodiky s čistým ženským vokálem, klávesami a přiznaně-uměle znějícími samply spolu s hardcore-metalovou kytarou a podivně sekanými rytmy zaujal mimo jiné i tím, že kapela si svou show očividně užívala a své nadšení tak přenesla i na část ještě poněkud nedospaných fanoušků.
[Dalihrob]: Se SVART CROWN jsem se nesetkal poprvé, naopak jsem věděl více než přesně, co očekávat. Tedy extrémně našláplý a svojský black/death metal! JB a spol. zadupali Brutal do země a jsem si jistý, že tím získali mnoho nových fanoušků. Hrálo se především z poslední desky „Witnessing the Fall“, ale i tu první jsme si připomněli se závěrečnou „Apocalyptic Triumph“. Set kapely zkrátka triumfem byl, není třeba nic dodávat!
[Dufaq]: Ani melodický death metal v podobě SCAR SYMMETRY, deathový výplach pod taktovkou holandských HAIL OF BULLETS a polských DECAPITATED nikoho před pódium nenalákal. Posléze jsme se dozvěděli, že poslední dvě jmenovaná tělesa předvedli špičkové sety. No, tak někdy příště.
Trojici předešlých doplňuje záložní kapela GOROD z Francie, která nahradila odpadnuté ATHEIST. Mnohem četněji jsme se sešli až na finské KYPCK, o kterých vám více poví kolegyně Vermin. Za mě jen poznámka, že vystoupení bylo vskutku zajímavé a cover Black Sabbath byl třešničkou na dortu.
[Vermin]: Tito rusky zpívající Fini své vystoupení loni na BA zrušili, takže letos měli fandové svérázného doom metalového spolku KYPCK konečně příležitost vidět a slyšet je hrát živě. A že v tomto případě i vizuální stránka kapely stála za povšimnutí, o tom se můžete z fotografií přesvědčit sami. Ono už je celkem dost ironické, že zrovna (z valné většiny) patriotičtí Finové mají všechny texty poněkud sebemrskačsky v ruštině. Když ale ještě navíc kytaristův nástroj vypadal jako kalašnikov a baskytarista si na pódiu ze široka vykračoval s jedno-strunnou basou, bylo o pozornost publika postaráno. Navíc zazněly převážně „hitovky“ z nedávno vydaného alba „Ниже“ a při teskně nostalgické skladbě „Alleya Stalina“ si refrén střihli kromě vokalisty i mnozí fanoušci. Na závěr pak ještě překvapili rovněž osobitě pojatým coverem Black Sabbath –„Black Sabbath“, přičemž ještě víc podivně působil v kombinaci s textem v ruštině.
[Guldur]: Legenda syrového punku, crustu a thrashe THE EXPLOITED naši zemi celkem solidně zásobuje svými koncerty, přesto se mi však předtím nepoštěstilo je vidět naživo. Nejsem nějakým velkým znalcem či fandou jejich klasické tvorby, ovšem deska „Beat the Bastards“ se u mě těší zvláštní přízně pro svou surově thrashovou fazónu a punkovou drzost. Bohužel však zazněl z této desky pouze titulní flák a zbytek setu se nesl ve stylu hodně tvrdého punkrocku (rozuměj normální punkrock, nikoliv to, co se dneska hraje na MTV) či hc/punku. Občas brutálněji, občas rockověji, The Exploited umí všechno a fanoušky to baví. Frontman a zakladatel kapely nám krásně cosi povídal jadrnou skotštinou, ze které jsem zachytil sotva názvy písní, takže jsem doprovodným komentářům příliš nerozuměl. Slušně zahraný set, „kohouti“ v kotli se dobře bavili, akorát na můj vkus mohli ze své diskografie vytáhnout mnohem tvrdší kalibry, které mohly zabíjet svou intenzivní zuřivostí; tak snad příště!
[Vilozof]: Odborník na Katatoniu nie som, takže nečakajte žiadne detaily. Dennú porciu melanchólie som si vďaka nim doplnil statočne. KATATONIA predviedla to, čo od nich každý čakal a ako som sa neskôr dozvedel, svoj set zamerala najmä na posledný rádový album. Emotívne vystúpenie, ktorému šéfoval charizmatický spevák, ktorému sme po predstavení udelili prezývku bratranec It, kvôli jeho vlasom. Navyše bol úplne geniálne statický. Po svojom zaujatí pozície neurobil dokopy viac, ako 10 krokov, ale napriek tomu som mal pocit, že kapela si vystúpenie patrične užíva. Koncert samozrejme bezchybný, dobre som si oddýchol a načerpal sily pred večernými headlinermi.
EXODUS patří taktéž k velkým jménům, které zaznamenali výborný ohlas. Tuto informaci máme však pouze zprostředkovanou od přátel, kteří je na rozdíl od nás viděli.
[Dalihrob]: Trochu mě mrzí, že jsem nezvládnul a nevydržel set THE DILLINGER ESCAPE PLAN celý, potvrdil jsem si totiž, proč jsou jejich koncerty legendární. Tolik energie ze sebe vydá fakt málokterá kapela! Žel nejsem natolik znalý tvorby, abych se v tom polyrytmickém bordelu vyznal, ale to mi nevadilo.
[Dufaq]: Já set zvládl bez začátku téměř celý. Klubově jsem již TDEP zažil a byl to snad nejšílenější koncert, co jsem viděl. Festivalové podmínky jsou odlišné, ale to klukům nevadilo. I tak nás zásobovali šílenou energií, kterou kotel opětoval! Jedno z nejlepších pátečních vystoupení.
[Dufaq]: „Již počtvrté uvidím SATYRICON. Těším se.“ Takhle by se dalo zkráceně popsat, co se mi motalo v pátek hlavou, hned po „Sakra, ať už jsou MAYHEM!“. Při prvních tónech intra skladby „Walk the Path of Sorrow“ z debutové desky „Dark Medieval Times“ mi srdce poskočilo až do krku. I přes klasicky nevyvážený zvuk první písně setu jsem se však rozplýval blahem. Mé nadšení ale sláblo. Zvuk se nezlepšoval a set se skládal prakticky jen z hitovek posledních dvou desek. Z „Rebel Extravaganza“ nezaznělo nic, z „Nemesis Divina“ jen povinná „Mother North“ a ani „Hvite Krists Død“ to nezachránila. Pro Satyra je sice vystoupení na BA zlatým hřebem festivalové sezóny, pro mnoho návštěvníků zase naopak jejich páteční vystoupení, pro mne však ne. Chápu, že takhle je SATYRICON nyní víc populární, ale ocenil bych více starších skladeb, které by setu dodaly na pestrosti.
[Dalihrob]: Satyricon byli taková nuda, že se to nedalo popsat a raději jsem natruc odešel před půlkou vystoupení. Frost měl raději odehrát svůj set na další den s 1349…
[Dufaq]: Na SOILWORK jsem se jako minule šel ze zajímavosti podívat. Nejsem sice nějaký oddaný fanoušek, ale jejich hudbu si občas rád vyslechnu. Vystoupení mělo sice vše, co by nemělo postrádat, já mu však nějak záhadně nepropadl. Jen jsem stál, poslouchal a sledoval, co kapela předvádí. Nic to se mnou však neprovedlo.
[Vermin]: Jelikož jsem performance CATHEDRAL nemohla sledovat celou a během druhé poloviny jsem již čekala na vhodném místě pod vedlejším pódiem na Mayhem, nemohu se nijak moc rozepisovat o detailech jejich show. Z toho, co jsem ale mohla slyšet, jsem však nebyla nadšená až tak, jak jsem původně očekávala. Jejich studiovou tvorbu mám celkem ráda, zvláště novější kousky. Naživo mě ale jejich převážně středně-tempý stoner rockový set nedokázal strhnout natolik, abych jim obětovala místo na sezení vpovzdálí. Těžko říci, zda to bylo spíše nedostatkem projeveného nadšení samotné kapely (chápu, že to není zrovna „kotlící muzika“, ale trocha energie do toho umírání by jim neuškodila, zvláště pokud chtějí uchvátit pozornost fanoušků po půlnoci), nebo nevýrazným vokálním projevem unaveně vypadajícího Lee Dorriana. Nelze říci, že by Cathedral hráli nějak špatně, to vůbec ne. Jen zkrátka ta absence zápalu u předního člena kapely v této pokročilé noční hodině moc života z ospalého davu pod pódiem nevykřesala, a tak se všechny tóny jen tak pozvolna a netečně vytrácely do tmy.
[Dufaq]: Konečně jsem se dočkal! MAYHEM a obrovské očekávání. Jaký bude zvuk, jaká bude ta speciální "De Mysteriis..." show, atd…? Netrpělivě jsem přešlapoval, dokud se nerozezněli první údery intra „Silvester Anfang“. Už při něm mnoho fanoušků nadšeně notovalo. V jeho průběhu se na pódiu nenápadně začínají scházet aktuální členové kapely. Vzadu proklouzl k nepoznání ostříhaný Hellhammer a po odklepnutí se rozjíždí „Pagan Fears“. Attila přichází až po delší době a hned začíná svou show. Z malého oltářku vytáhne lidskou lebku a když zrovna nekrákorá, negrowluje či nechroptí, okázale s ní zaklíná všechny přítomné. Skladba končí a za bouřlivého ohlasu fanoušků Attila česky přivítá publikum, což opakuje i ve své rodné maďarštině. Bude další skladba z alba „De Mysteriis“? Nikoliv. Druhou v pořadí se stává „Ancient Skin“ a nemusím vám asi říkat, jaké peklo se v josefovské pevnosti v tu dobu strhává. Mayhem mají letos mnohem lepší zvuk než v roce 2008. V šílené blastbeatové sypačce to sice chvílemi splývá, ale jsou to Mayhem a trocha bordelu v nich být prostě musí. Set byl šílený, obsahoval skladby ze všech nahrávek a Mayhem kvůli tomu museli i prodloužit svůj set oproti plánovanému času. Nevadí, jen hrajte! Všechno však jednou musí skončit, takže po mnou silně očekávané „De Mysteriis Dom Sathanas“ přichází čas na „Pure Fucking Armaggedon“ a kapela to o patnáct minut později, než měla končit, balí! Pro mě jednoznačně nejlepší vystoupení Mayhem, co jsem viděl! Únava, modřiny a kardinální ožralost mohli za to, že po Mayhem jsme se rozprchli do všech stran a DEW-SCENTED i EINHERJER jsme opomenuli. Obzvláště u druhých jmenovaných nás to mrzí. Ale jsme pouze lidé, takže nás jistě omluvíte.
V sobotu jsme to vzali zodpovědněji a vyrazili hned zrána. Lákadel bylo dost a každý si chtěl poslední den užít do maxima. Takže i kapel jsme zaznamenali tento den poměrně hodně. Navíc večerní lákadla se již blížila...
[Guldur]: Tomu říkám probuzení, jak má být! Tahle navztekaná norská hydra mě lákala už od té doby, co přibyla na festivalovou soupisku, ovšem jejich hrací čas, tj. první kapela hned ráno v pátek, byl vskutku zabijácký. Basák legendárních Emperor ,Tchort, sice tuto skvadru před lety opustil, ale poslední desky zněly i bez něj velice slibně. Zázrakem jsem dokázal vstát a přivandrovat na desátou pod pódium, kde mě čekala solidní směsice norského black /deathu. Na rozdíl od vystoupení Zyklon před několika lety mne tahle kapela bavila nesrovnatelně více. Tam, kde se Zyklon pouštějí do nápodoby floridských ikon death metalu, znějí BLOOD RED THRONE výrazně blackověji. Vzdáleně jejich projev připomíná třeba krajany Cadaver inc. nebo Gehenna, ovšem obé je nutno představit si s výraznou dechovou patinou. Vokalista Vlad předvedl krom hlubokého growlu i řezavý blackový ječák. Solidní hráčské umění členů a skvělý výkon vokalisty Vlada pro mne připravily jedno z hlavních překvapení festivalu. Hrálo se jak z novějších desek, tak došlo i na pár fláků z nejznámější desky „Monolith“.
Type O Negative jsou mrtví, ovšem z jejich popela vylezli dva pohrobci v podobě kapel A PALE HORSE NAMED DEATH a Seventh Void. A obě dvě se představily na letošním BA. Přiznám se hned na začátek, že nejsem velikým fanouškem Type O Negative a ani APHND mne nijak zvlášť neoslovili. Jejich muziku by člověk popsal asi jako grungeovou verzi TON se zvláštním stoner nádechem. Jelikož mají za sebou APHND zatím jen jednu jedinou desku, došlo logicky na průřez tímto albem. Zajímavě nazvučené nástroje trochu kazil z mého pohledu příliš „otravně“ znějící vokál. Na albu je příjemně upozaděn a neafektován, na živo ho bylo až moc. Každopádně hlavním problém pro mne v tu chvíli představovalo náhlé zvolnění tempa po ostré ranní sprše v podobě Blood Red Throne, tedy nečekám ani na konec setu a jdu se občerstvit a zkusit najít své kumpány z minulého dne.
[Dalihrob]: TRIGGER THE BLOODSHED je jednou z mála „death-core“ kapel, které mi nevadí. Při čekání na Absu jsem si zkrátil chvíli sledováním jejich poměrně dobrého setu. Z dálky jsem se těžko vyznával v technických kytarových pasážích, kterých je v jejich hudbě plno, ale o to raději jsem se nechal oblažit parádním výkonem bubeníka Dana Wildinga. Kapela pak poděkovala divákům za brzké vstávání…
Titul největšího démona festivalu získává přísnota sama – Sir Proscriptor z ABSU! Tento fenomenální bubeník byl jedním z důvodů, proč vystoupení Absu bylo jedno z nejlepších na BA. Mlátil do škopků, štěkal do mikrofonu, jako by měl přijít konec světa, a jeho fanatická kázání při představování jednotlivých skladeb jsou prostě kult. Nemluvě o tom, jak jsem se leknul, když vylezl před bicí a začal do mikrofonu vřískat, haha. Samozřejmě kredit si zaslouží i Ezezu a Vis Crom (zvláště jeho zlé pózy a grimasy), bez nich by to rovněž nešlo. Ale k samotnému vystoupení… Mytologický okultní metal měl pouze půlhodiny na průřez diskografií. Nepletu-li se, více než jednu skladbu se hrálo pouze z alb „Tara“ a „Third Storm of Cythraul“, ostatní desky si vysloužily skladbu jednu, ale asi není nutné dodávat, že se hrály jenom samé pecky. Masakr je slabé slovo.
SEVENTH VOID byl dalším tělesem, které nám naprosto uniklo.
[Vilozof]: DRACONIAN bola jedna z mála popoludňajších kapiel, na ktoré som v sobotu šiel. Hrali kratučko a navyše bez kláves/samplov, ktoré niekde zabudli, alebo vznikol nejaký problém pri transporte, už neviem presne. Zahrali len štyri piesne, ale za to veľmi intenzívne. Celkový hrací čas len niečo cez 23 minút, čo mohlo niektorých „true” fans sklamať. Ja si myslím, že som dostal dávku tak akurát. Nemôžem povedať, že by mi klávesy nejak extra v hudbe Draconian chýbali. Kapela vyznela omnoho viac „heavy”, ako zvyčajne, čo niektorí zasa naopak môžu považovať za mínus a brať, ako ochudobnenie hudby. Mnohočlennému ansámblu šéfoval spevák v obligátnej metalovej uniforme so šarmantnou speváčkou v sexi korzete, gotika ako má byť :). Navyše sme časť partičky neskôr stretli (počas nepozerateľného vystúpenia Turisas) v bare v útrobách pevnosti, kde svoj krátky hrací čas vtipne obhajovali intenzitou svojich piesní. Oprávnene :).
[Dufaq]: Po výtečném vystoupení Absu byla druhá kapela v mém hledáčku norská banda KVELERTAK. Jejich originálně a nefalšovaně znějící hardcore-ová muzika s norskými texty nejspíše překvapila i mnohé nezasvěcené. Po vystoupení jsem slyšel nečekaně moc kladných ohlasů, což jsem ani nečekal. I já sem byl naprosto spokojený. Energetický, bláznivý a neotřelý set měl vše, co je za denního světla na festivalu potřeba. Vřící kotel nakonec pohltil i vokalistu Erlenda a mně nezbývá nic jiného, než tuto mladou kapelu vychválit, jak nejlépe to jde.
EXIVIOUS jsem bohužel proválel v čajovně kvůli načerpání energie. Dostavil jsem se až na jeho samotný konec a docela mě mrzí, že jsem se nepřekonal. Nestandardně uspořádaná kapela dala nahlédnout do jazzově laděné kuchyně plné netradičního koření a ingrediencí.
Na lotyšské SKYFORGER jsem zašel čistě ze zvědavosti. Jejich muziku mám sice rád, ale nějak extra ji nevyhledávám. Živě mě však jejich vystoupení vždy příjemně uspokojila, tak jsem se vydal i tentokrát mrknout, jak se bude chlapíkům s plnovousy a kožichy hrát v sobotní slunečné odpoledne. A jako obvykle se i přes vedro, které jim muselo být, opřeli do svých nástrojů a odvedli výtečný koncert, který se shlédl až do samotného konce. Což se nedá říct o následujících FORBÍDDEN. Ty jsem neměl náladu vidět. Podobně i všichni kolegové, takže i těchto thrasharů se nedočkáte.
[Dalihrob]: Není tomu tak dávno, co HAEMORRHAGE vystupovali na Brutal Assaultu naposledy. Tehdy jsem se proklínal, že jsem nestihnul set celý, a tak jsem na letošní představení počkal s předstihem. A co? A nic. Je fajn vědět, kolik je v ČR patologů, či jak vypadá gumová hnáta a vůbec, Lugubrius je magor par excelence. Ale nějak mě za tu dobu Haemorrhage stačili omrzet, ale to byl problém snad jen můj, neboť mnoho mých přátel si jejich set nemohlo doslova vynachválit.
[Dufaq]: Na řadu přichází nejkontroverznější vystoupení celého festivalu. Bláznivá kapela GENITORTURERS v čele s již trošku oplácanou Gen rozjíždí set, který pár jedinců pobavil a zbytek kardinálně znechutil! Jednoduchá, elektronikou míchnutá muzika stylem i vizáží připomínající Marilyna Mansona se postarala o ujetou show, plnou erotických průpovídek a praktik, lehkého BDSM a chlastem čpějícího opovržení. Prostě magořina, u které jsem se fakt docela pobavil.
Aby těch HC kapel nebylo málo, odpoledne se dočkáme ještě jedné zcela zásadní kapely. Říkají si BLOOD FOR BLOOD a opět se rozjíždí slušný kotel. Jak jinak. Příznivci HC jsou velmi oddanými fanoušky. Netřeba znovu popisovat, co se dělo. Prostě další povedené HC v Josefovské pevnosti.
[Vilozof]: Poľské vlajky, poľské uvádzanie piesní, všade Poliaci. VADER sa v pevnosti cítia, doslova ako doma. Set poriadne intenzívny, technicky bravúrne zvládnutý, Piotrove „floyd rose” naťahovacie sóla ma pekne nabudili a sledovanie neúnavného Jamesa na veľkoplošnej obrazovke bolo fascinujú. Nesmiem zabudnúť na prekvapenie v podobe coveru Black Sabbath – „Black Sabbath“. Určite netušili, že rovnaký cover si vybrali deň predtým aj Fínski rusofili Kypck :). Vader zahrali štandardne dobre a pre mňa osobne poslúžili, ako skvelý otvárač večerného programu posledného dňa Brutal Assaultu. Dzieki!
[Dalihrob]: Při coveru „Raining Blood“ se skupinka tří podroušených mladíků, stojících za zvukovým stanem, chytla svých gumových nástrojů a odehrála ji za Vader. Na rozdíl od, dle mého názoru unavených, Vader, dali do svého ožralého vystoupení vše, takže byla sranda.
[Guldur]: TURISAS – Tahle kapela byla veliký úlet! Kdysi jsem viděl jejich vystoupení na festivalu Wacken Open Air a přiznám se, že po osmi minutách jsem pelášil pryč, co mi nohy stačily! Kdysi jsem si tu a tam nějakou pagan/viking metalovou desku pustil, ale přiznejme si, že hudba Moonsorrow, Helheim, Falkenbach nebo Borknagar je na hony vzdálena této heavy legraci. Každopádně řádně posilněni pivem skočili jsme s kolegem Darkenem do kotle a začali, k údivu všech, zuřivě kotlit na rytmy jak vypadlé z desek Manowar . Banda pomalovaných Finů předváděla na pódiu silně podprůměrnou středně tempou heavy cajdárnu, která by legendární severské válečníky spíše uspala než jakkoliv nabudila. Použití lidových nástrojů bylo spíše doplňkové a hlavní práci na sebe vzaly kytary a bicí v tempu „proslulé“ desky „Warriors of the World“ jisté americké heavy „legendy“. Jedinou ozdobou pódia byla mladinká hráčka na akordeon, Netta Skog, na kterou se dobře kouká. Zbytek mě neoslovil, ovšem plně respektuji jejich hudbu i fanoušky, kterým se to líbí. Po dvou písních zahajujeme evakuační proceduru do pevnostní hospody.
[Vilozof]: Toto bolo moje prvé stretnutie s kanadskou brutal death úderkou. CRYPTOPSY boli ešte brutálnejší, ako celý Brutal Assault dokopy aj s hnusným pivom. Jon je známy používaním značky Fender na drtenie metalu, čo je prinajmenšom nezvyčajné, ale čo na nej ten človek stvára je niekde za hranicou chápania. Cryptopsy ničilo všetko okolo a každému odvážlivcovi, čo sa na nich prišiel pozrieť, uštedrili pár úderov ťažkotonážnym kladivom priamo po hlave. Súčasný spevák to svojím nezrozumiteľným prejavom podľa mňa niekedy až preháňal, čo malo za dôsledok, že všetky texty vyzneli len ako jedno dlhé „ííííííííííííííí”, v death metalovom žargóne známe aj, ako tzv. „íčko”. Však sme neskôr aj viedli debaty o tom, či Cryptopsy vôbec aj má texty :). Samozrejme musím ešte spomenúť exkluzívny výkon jedného z najlepších bubeníkov festivalu.
[Dufaq]: Zapomenout na metalcore-ové pionýry AS I LAY DYING nejde stejně, jako vynechat jejich set. Ten jako obvykle patřil k těm povedeným. Kapela má svůj standard, kterého se drží. Během jejího setu jsem však musel odejít, takže jsem ho více jak polovinu neviděl. Ale i ta trocha, co jsem stihl, mi stačila ke spokojenosti.
[Vilozof]: - Pripravte sa, prichádza jeden z vrcholov celého festivalu. Slnko zapadlo a prvý sobotný prime time si mohla vychutnať jedna z najväčších lákadiel festivalu - britská ANATHEMA. Pred líderskými schopnosťami Vincenta sa podľa mňa môžu schovať aj také mená, ako Satyr, prípadne Lemmy. Z tohto človeka sršala charizma na sto honov. V tieni svojho brata určite neostal ani Daniel, ktorý so svojou gitarovou aparatúrou (4 prepínateľné halfstacky kvalitných značiek), mal u mňa malé bezvýznamné plus. Set sa otváral pomaličky piesňami z albumu „We’re Here Because We’re Here”, pekne po poradí a na pódiu sa predstavila aj šarmantná speváčka, ktorá mala jeden vtipný úvod niektorej piesne, kde servírovala nejaké, akože škreky a bubeník jej sekundoval blast beatmi. Celkovo humor neopúšťal kapelu, ani pri ďalších úvodoch piesní a Briti okrem iného zahrali aj skladbu z „Judgement” a dve skladby z „A Natural Disaster” a samozrejme nechýbalo ani niečo z „Alternative 4” - „Empty” a hitovku „Fragile Dreams”. Na najstaršie veci sa nedostalo. Celkovo by som vystúpenie Anathemy zhodnotil, ako jedno z najprofesionálnejších vystúpení, aké som vôbec videl, so skvelým zvukom a pódiovým prejavom. Kedykoľvek, kdekoľvek repete.
[Dufaq]: Letos jsem si vystoupení Anathemy skutečně užil. Jednalo se o set s asi nejlepším zvukem, co jsem během tří dnů zaznamenal. Perfektní gradace koncertu, skvělý výběr skladeb, show a komunikace s publikem. Atmosféra, která se jen tak nezažije. Skutečně jeden z vrcholů festivalu!
[Dalihrob]: Brutal Assaul,t I want you to ARISE! Bum, třísk, prásk a modřin se nedalo dopočítat. Minulý rok jsem na změnu hrací doby Sepultury nadával, neboť jsem nebyl schopen se již procpat do kotle, takže můžete hádat, kde jsem asi při startu Sepky mohl stát. Začínat s Intrem a Arise jako na legendárním koncertu v Barceloně? Zlo. Přeřvat při „Roots Bloody Roots“ vše? Zlo! „Escape to the Void“ a „Refuse/Resist“? Zlo!!! „Troops of Doom“? Mega zlo!!! SEPULTURA samozřejmě nezapomněla na skladby novější, při kterých byla možnost si odpočinout a cover Ministry také překvapil. Já si vystoupení Sepultury opravdu užil a co vy?
[Vermin]: Na pohrobky Celtic Frost jsem se těšila jako na jedny z mých oblíbenců, kvůli kterým stálo za to festival navštívit. Jelikož TRIPTYKON zatím stihli vydat jen jedno dlouhohrající album a jedno EP, bylo zaručeno, že ať zahrají cokoliv, neseknou vedle, či lépe řečeno – půjde o nějakou pecku z jedné či druhé nahrávky. A taky se tak stalo. Nastoupili na ambientní „Crucifixus“ a pak rozjeli svou doomed-blackovou show na plné obrátky. Nechyběl samozřejmě otvírák „Goetia“ z alba „Eparistera Daimones“ a skalní fanoušky rané tvorby Celtic Frost určitě potěšili skladbami jako „Circle of the Tyrants“ nebo „Procreation of the Wicked“. Tom Warrior se navíc nezdržoval nějakými zbytečnými proslovy k návštěvníkům a výzvami k „hej hej!“, což kapele jedině prospělo. Vystoupení Triptykon mělo snad jen tu chybu, a to že bylo příliš krátké. Tak třeba hlavní hit EP „Shatter“ ani další skvělé skladby z jejich LP neměly vůbec šanci zaznít, což je trochu škoda. Ale i tak platí to, co jsem zmínila na začátku – byla to určitě jedna z oněch kapel, pro které se vyplatilo na letošní Brutal Assault vyrazit.
[Vilozof]: Ach, jaj. Ja som túto bandu niekedy počúval a chválil do nebies. Album „Shadows and Dust” som takmer zodral. Predošlý „Poetry of War” mi tiež na tú dobu šmakoval, nehovoriac o oldschoolovom kúsku „Temple of Knowledge“ so starým pološialeným spevákom Sylvianom Houde. Odvtedy KATAKLYSM vydali štyri navlas rovnaké albumy, ktoré nie sú nič viac len obyčajný metalový produkt. Rovnako pôsobilo aj vystúpenie na Brutal Assaulte 16., ktoré by sa dalo prirovnať k hamburgeru z nemenovanej celosvetovej sieti s rýchlym občerstvením. Obal vyzerá chrumkavo, dobre chutí, podobných buchtičiek spapáte na posedenie hneď niekoľko, ale za jedlo sa to považovať nedá. Sú kapely, ktoré stavili na vyrábanie produktu bez hlbšieho obsahu a ja im to nemôžem mať za zlé. Ľudia sa bavili, kapelu žrali a to je (asi) hlavné. Ja som však po tretej skladbe uznal, že vhodnejšie bude ísť si zabookovať miesto na zvučiacich sa 1349. A urobil som dobre.
1349!!! Suverénne pre mňa najväčšie ZLO festivalu. Presne pravý black metal, ako má byť. Celé vystúpenie bol jeden abstraktný obraz. Zvuky bolo treba dolovať niekde z útrob pódia. Presne tak to mám pri takýchto kapelách rád. Žiadne príhovory pomedzi piesne, len temné intrá a až na pár výnimiek ignorácia publika. Za bicou aparatúrou sedela asi smrť sama, nakoľko tento bubeník, okrem toho, že bol chudý, ako kostra, celý set odohral v bunde z kapucou, v neľudskom tempe, bez jedinej kvapky potu.
[Dufaq]: Já nebyl v takovém alkoholovém opojení jako kolega Vilozof, protože já set vnímal trošku jinak. Zvuk byl zase špatný. Hlavně škopky byly neskutečně přehulené, což pohřbívalo vše do koule. Bubeník sice hrál nelidským tempem, ale bohužel ne tak umně jako jeho předešlý kolega. Skladby z Frostovy dílny nezvládal a dost mi to kazilo dojem. Já v půlce odešel čekat na Khold.
[Guldur]: KHOLD – Ach. Ještě teď mne na srdci hřeje vzpomínka na chladně dokonalé vystoupení těchto norských black metalistů. S těmito pokračovateli projektu Tulus jsem naživo dosud tu čest neměl, a to je intenzivně sleduji již od desky „Mørke Gravers Kammer“, která vyšla u labelu Moonfog Sigurda „Satyra“ Wongravena. Tušil jsem nějaké zvukové překvapení, ale to, co se v onu noc odehrálo, bylo téměř nepopsatelné. Již první tóny nabroušených kytar hitového vypalováku „Jol“ rozřízly vzduch podobně intenzivně jako minulý rok bouře při setu Devina Townsenda. Křišťálově chladný a dokonalý zvuk kytar a intenzivně pronikavé bicí naznačily, jak by naživo měla znít třeba i legenda legend Thorns. Nad vším tím zlem se pak vznášel majestátný a nasupený hlas chroptícího démona Garda, jehož vizáž obdivoval nejeden neznalý divák. Není proto ani divu, že se ze zprvu malého hloučku přihlížejících stal velmi záhy pořádný dav aplaudujících posluchačů. Khold si ten večer získali snad každého a udělali si reklamu, o jaké se jim snad ani nesnilo. Geniálně naboostované ostré kytary nás spolu s basou jak jemná ale intenzivní vířivka posouvali dále a dále v setlistu a přidušený Gardův hlas zval k litaniím další a další nové příznivce Khold. Hity jako „Blut og Blek“ nebo „Død“ se se svým syrovým zvukem nesmazatelně vryly do pevnostních zdí a hlavně do šedé kůry všech přihlížejících, a tak je obrovská škoda, že jejich set končí. Pro mě jednoznačně vrchol festivalu i jeden z top koncertů, co jsem kdy viděl, škoda jenom, že to netrvalo déle!
[Dufaq]: Nemůžu si odpustit, abych taktéž nezmínil, jak úžasně Khold zahráli. Taková vystoupení člověk často nevidí. Na Khold jsem se z letošní soupisky BA těšil úplně nejvíc a mé očekávání bylo splněno na 110%! Skvost!!
[Vilozof]: Cez kopec som v kempe počul prvé tóny AHAB a okamžite som pozbieral posledné zvyšky síl po náročnom víkende a trielil som do areálu. Aj keď do pevnosti sme to mali zhruba osem minút, stihol som ešte prvú pieseň. Všetci ľudia sa pozerali na Ahab, ako zhypnotizovaní, o chvíľu som bol v inej dimenzii aj ja. Stál som ako vodou obarený a to som o Ahab vedel predtým asi len to, že hrajú pohrebný doom. Odkedy som prišiel z festivalu domov, točím len Ahab. Pre mňa skvelá bodka celého festivalu.
[Dufaq]: Jelikož jsou Francouzi neskutečně nedochvilní, i tentokrát kapela DAGOBA nedojela, jak měla. Ale buďme rádi, že se jim to nakonec povedlo a stali se tedy tou skutečně definitivní tečkou za festivalem. K mému překvapení si na ně počkalo poměrně dost lidí. Jelikož došli jen skuteční fandové kapely, to, co se dělo pod pódiem, se jen tak popsat nedá. Kotel zhmotnil hudební peklo, které se linulo z reproduktorů do sebevražedného shluku. Poslední Wall of Death, poslední Circlepit a poslední možnost si zařádit. Kdo přišel, dosytnosti si toho užil. Kolega Dalihrob obzvlášť...
A tímto končí druhá část reportu, která byla věnovaná pouze hrajícím kapelám. Vše ostatní jste si mohli přečíst v první části reportu. Doufáme tedy, že vám náš nový způsob vyhovoval a trošku oživil zaběhnuté styly psaní reportu. Tak nashle příští rok…
