Třetí album amerických NIGHTBRINGER vyšlo překvapivě brzy. Kapele trvalo devět let, než konečně vypustili své debutové album „Death and the Black Work“ a mezi debutem a loni recenzovanou „Apocalypse Sun“ je mezera klasických dvou let. No a půl roku po vydání už směřovali NIGHTBRINGER do studia, aby zde zvěčnili svůj nový, magický počin „Hierophany of the Open Grave“. NIGHTBRINGER se zřejmě více shlédli ve své první desce. „Hierophany of the Open Grave“ je, podobně jako debut, poměrně klidná a majestátně temná nahrávka. Ve srovnání s „Apocalypse Sun“ se na ní neobjevuje tolik agresivních momentů, ale ani ty samozřejmě nechybí. NIGHTBRINGER si dali záležet a důkladně zužitkovali veškeré aspekty, které dělají jejich hudbu tak zajímavou. A co je nejdůležitější, zmíněné prvky dostály i poctivého zlepšení a vybroušení. Kompozice skladeb je doslova špičková a i ty pomalejší poctivě odsýpají a gradují. Minulé desce jsem vytýkal, že by některým skladbám či riffům prospělo zeštíhlení. „Hierophany…“ svou délkou opět přesáhlo hranici jedné hodiny, ale tentokrát mi nedělá problém si album poslechnout na jeden zátah. Nenudím se, neustále se totiž objevuje něco, co stojí za povšimnutí.
Jediná věc, co mi na albu mírně vadí, jest zdánlivá absence výrazných a nezapomenutelných melodií. Musím vás ale upozornit, že toto je pocit ryze subjektivní, neboť kvalitních melodií je zde více než dost. Snad to bude tím, že hudba NIGHTBRINGER tentokrát exceluje v poněkud jiných rovinách. Vzpomenu-li si na první dvě alba, jako první si vybavím melodie. Ale přemýšlím-li o albu novém, spíše si oživím závěrečnou gradaci „The Gnosis of Inhumation“, mohutný začátek „The Angel of the Smokeless Fire“ nebo třeba všelijaké ne-kytarové vsuvky, samply a další věci…
„Hierophany…“ je mimochodem první deska od „Paracletus“, která mě silně zaujala i po textové stránce. Alegorická lyrika NIGHTBRINGER se nejenom výtečně čte, ale zároveň vás i donutí lehce přemýšlet. A pokud si pořídíte originál, ručím vám, že nad výtečným obalem strávíte několik minut. Jeho autorem je Benjamin Vierling a já vám důrazně doporučuji si vyhledat jeho další malby.
Ani po obrovském množství poslechů si netroufnu říci, že nové album NIGHTBRINGER znám. Ale to je jen dobře, je totiž stále co objevovat a hlavně se mi deska neohraje tak rychle, jako ta předchozí. Moje závěrečná slova vám možná přijdou poněkud odvážná či přehnaná, ale vězte, že NIGHTBRINGER patří k těm nejzajímavějším čistě black metalovým kapelám dneška. Jejich hudba je věrná těm nejdůležitějším principům žánru, avšak zůstává originální, unikátní, zkrátka svá. „Hierophany of the Open Grave“ je toho důkazem.
K recenzi poskytli: Season of Mist
