Po vydání svého druhého alba nebylo o bestiálních rouhačích ARCHGOAT příliš slyšet. Odehráli sice po celém světě slušné množství koncertů, byla jim vydána monumentální kompilace "The Aeon of the Angelslaying Darkness", ale to bylo víceméně vše. Žádné rozhovory (rozhodně o žádném nevím), žádné zprávy ani fámy o novém albu. O to bylo příjemnější být informován jejich vydavatelstvím Debemur Morti o chystaném EP, na které se právě podíváme. „Heavenly Vulva“ nabízí naprosté minimum jakékoliv invence či nových nápadů. Ty se dají vskutku napočítat na prstech jedné ruky. ARCHGOAT kupříkladu po mnoha letech použili nové intro, dali si více záležet na zvuku, který na jejich poměry zní možná až příliš „čistě“ (ale o to brutálnější je). No a pak už tu jsou jen úplné drobnosti, jako třeba kytarová sóla v „Goddess of the Abyss of Graves“, či použití zajímavých samplů (mééé) v té samé skladbě. Ale hlavním heslem tohoto EP je regrese.
Inklinace ke svým počátkům byla u ARCHGOAT patrná už na „Light-Devouring Darkness“. A „Heavenly Vulva“ se prakticky vůbec neliší od starých demáčů „Jesus Spawn“ nebo „Penis Perversor“. I ta rouhavě sexuální tématika je zpátky - a to ve vrchovaté míře. Kdybych měl být obzvlášť přísný, nařknu ARCHGOAT z čistého vykrádání sebe sama, neboť spousta riffů zní jako obyčejné variace na jejich staré kompozice. Začněme skladbu pěkně zostra s jedním či dvěma střídajícími se riffy o 3-4 tóninách, doprostřed hoďme pomalou, epickou sekci podbarvenou klávesami a máme hotovou skladbu, haha. Jasně, trochu teď přeháním, ale ARCHGOAT se tady s tím moc nemazali. Ale to bude pro fanouška jistě jenom plus. Ten, kdo kapelu nezná nebo se v tomto žánru nepohybuje, si odplivne, zakroutí hlavou a půjde zase dále. Určité zpestření nabízí předposlední „Day of Clouds“, která se kompletně nese v pomalém rytmu a je prostě skvělá. No, ještě dodám, že vokál Lorda Angelslayer-a je ohavný jako nikdy.
Přetáhněte si kápi přes hlavu, zatněte pěst, vyceňte zuby a mlaťte hlavou do rytmu, dokud vám mozek nevyteče nosem. „Heavenly Vulva (Christ’s Last Rites)“ nabízí čtvrt hodiny hrubozrnné brutality, tak jak to umí jen ARCHGOAT. Pro fanoušky je toto EP povinnost, ten zbytek nechť se mu vyhne obloukem.
K recenzi poskytl: Debemur Morti Productions
