Někdo z vás by možná řekl, že recenze na toto album přichází s poněkud velkým odstupem času od vydání, nicméně já pro to mám svůj důvod. Neotřesitelně si stojím za faktem, že desku jako je tato zkrátka nemůžete posuzovat na základě formátu MP3. Počkal jsem si a dočkal se. 11.7.2011 jsem měl možnost tuto kapelu vidět naživo a mimo jiné jsem si také zakoupil vinyl. Jedná se tedy možná o vůbec první recenzi na Mortemu, která je psaná na základě poslechu z gramofonové desky.

THIS WILL DESTROY YOU je čtveřice fousatých mladíků z amerického Texasu a jejich tvorba se zkrátka nedá popsat klasickými škatulkami. Osobně bych nejspíše zvolil něco mezi post-rock/noise/experimental. Kapelu jsem si zamiloval díky desce “Young Montain”, kterou doporučuji všemi deseti. Co se však s tvorbou stalo na novince “Tunnel Blanket”, to jsem opravdu nečekal…

Jak jen začít. Těžko popisovat něco, co na vás působí vším a ničím zároveň. Deska je ve skutečnosti jeden velký chaos doprovázený melodickou linkou a často je vlastně velmi těžké rozeznat, co se podřizuje zákonům hudební teorie a co jen tak šumí na pozadí. Vždy, když mám pocit, že už se tam zkrátka takříkajíc "nic nevejde", vždy se objeví další a další stopy, další a další hluk, který se nabaluje a vytváří neuvěřitelnou masu frekvenční stěny.

Deska je bezesporu těžkotonážní atmosférický zážitek. Tohle člověk musí slyšet. "Tunnel Blanket" je zkrátka jasný důkaz toho, že někdy slova nestačí. Je to jako vyšší matematika vyšší matematiky. Je to jako bulharská konstanta v teorii chaosu. Je to jako tok myšlenek Shrödingerovi kočky.

Jsem si jistý, že pocity každého z nás budou při poslechu naprosto odlišné. O tom to také je. Stačí se jen zastavit. Zastavit se v životě, zastavit své vnitřní pochody a naslouchat "Tunnel Blanket". Naslouchat vnitřnímu chaosu, který se spojuje v námi neznámé dimenzi s hudbou a promlouvá k nám tak, jak jsme mu schopni naslouchat. Je to jako odraz našich opravdových myšlenek, našeho opravdového já. Je to jako odraz toho inteligentního jedince, který se skrývá pod nánosem povrchnosti a každodenních otázek typu: "Tak co si dám dnes k obědu..." nebo "Kam se vydám na dovolenou...".


Dokážeš to? Dokážeš v sobě toho člověka najít a naslouchat mu. Dokážeš se prodrat přes všechny ty "problémy" dnešní doby a rozhlédnout se kolem sebe samotnou myslí a ne očima. Dokážeš vnímat svět tak, jak ho nevidíš? Dokážeš si představit svět, který si do teď ignoroval?