SVARTSOT jsou na scéně od roku 2005 a za tak krátký čas stačili vydat i s novinkou tři alba a dvě dema a rychle se stát veličinou na folk i pagan scéně. Tyto výpitky ze středověkých krčem si vzali pod palec Napalm Records a vědí, proč to dělají. Tento styl je posledních pár let opravdu v kurzu a metal začali poslouchat díky přístupnosti a líbivosti davy, které by si jinak metalu nevšimly. A SVARTSOT jim dává hitovou nálož, jak se patří.
Nechme stranou polemizace a kritiku starého stylu, jenž tak po letech zpopularizovali až Korpiklaani atd. a vrhněme se na SVARTSOT. Kapela vznikla na troskách skupiny Skoll. SVARTSOT znamená ve staré dánštině "černá nemoc", což je typ žloutenky. Z původních členů zůstali pouze Cris Frederikson (kytary) a Stewart Lewis (flétna).
Nové album dánských mořeplavců SVARTSOT je jistě vyhlíženou novinkou, na kterou se těší všichni vyznavači pagan a folk metalu. Samotné skupině se nelíbí a nechtějí být zaškatulkováni v tomhle ranku, a tak se na čerstvé desce vymanili z okov Valhally, aby nikoho ani nenapadlo označit je jako ryzí pagan.
Deska je temnější a tvrdší než její předchůdci, obohacena o středověké rytířské nápěvy. To je první paradox. Dánové se již tak neopírají o severskou mytologii a obohatili svoje skladby o středověké (rytířské) tradicionály, které jsou veskrze křesťanského původu. Což vykazuje opravdu povrchní přístup. Pohanství a křesťanství dohromady. :)
Melodie na desce jsou propracovanější a promyšlenější, nežli tomu bylo v minulosti. Také ze sebe shodili metalovou kytarovou agresi a dali prostor ostatním nástrojům. Zejména pak těm lidovým. Flétničky, mandolína... V téměř každé skladbě jsou ke slyšení a lahodí uchu všech trubadúrů a rytířů.
S deskou jsem měl ze začátku potíž. Nelíbila se mi a viděl jsem jen kalkul a kýč. Po pár posleších jsem objevil pár pěkných míst, které jsem si s chutí zapískal… :-) Obzvlášť mě zaujala předposlední akustická "Spigrene". Zpěvák Thor se tady pustil do čistých poloh, které nejsou nijak kvalitní a bůhvíjak výrazné, nicméně k této skladbě se hodí jak pomyslný zadek na hrnec. Navodí tu správnou středověkou atmosféru. V každém případě se mi tato poloha jeví přesvědčivěji než klasický growl, který je podprůměrem a vůbec se mi nelíbí.
Desku otevírá intro, které jakoby vzniklo na rytířských slavnostech. Následuje hitová „Gud Giv Varer Ved!“. Skladba taktéž inklinuje k rytířskému tradicionálu. Vůbec by mi to nevadilo, kdyby se dřív kapela neprezentovala (nebo nebyla prezentována) jako pagan či viking. Jako by se muslim žehnal křížem nebo křesťan rouhal. Ne, tohle opravdu nejde dohromady.
Desku bych přirovnal k filmu Van Helsing. Po technické stránce lahůdka, ale obsahově brak. Je to jistě silné tvrzení, ale nemůžu si pomoct. Moje nízké ohodnocení zvyšuju o bod. Vzhledem k tomu, že vím, jaká je to práce skladbu složit, poskládat celé album a pak ještě natočit ve studiu. I proto se neodvažuji album ztrhat. Jak jsem psal na jiném místě, novinka se dobře poslouchá a je lehké se na ní stát závislým. Jen je otázkou, zda tomu tak bude i za půl roku, za rok? Ale i tak věřím, že současným fanouškům tohohle vysmátě-opilého stylu přinesli SVARTSOT dobrou desku a já budu lynčován pro předpojatost a ortodoxnost.
