Nebýt labelů, často by se člověk o některých kapelách ani nedozvěděl. Stejně tomu je i s francouzskou kapelou MALEVOLENTIA. Obdržel jsem balíček od Season of Mist a v něm digipack s novým albem „Ex Oblivion“. Místo původu kapely mě docela navnadilo, protože poslední dobou „žabožrouti“ vydávají skutečně výtečné záležitosti (předpokládám, že si každý dosadí svého favorita). MALEVOLENTIA je vcelku mladým uskupením, které má nyní na svém kontě druhé album. Většina členů hraje i v jiných kapelách. Například bubeník Thÿr aktuálně tluče v Otargos. Z počátečního poslechu se tato symfonická partička zdála být poměrně sympatickou. Že to nebudou Dimmu Borgir, bylo jasné už od začátku (v dobrém i špatném slova smyslu). Kapelu bych spíš nazval klávesovým blackem, nežli symfonickým. V těchto termínech je dle mne velký rozdíl a MALEVOLENTIA spadá spíše k „obyčejným“ klávesám, než nějakým složitým symfonickým vyhrávkám či dokonce využívání profi orchestrů.
Dost však obecných žvástů a rovnou k tomu, co vás na „Ex Oblivion“ čeká. Svým způsobem půjde chvílemi o překvapení a chvílemi i o zklamání. Obojího si posluchač užije do sytosti. Hudební obsah je totiž lehce nevybalancovaný. Chvílemi si říkám, že má kapela potenciál strčit právě zmíněné Dimmu do kapsy, když zní pompézní klávesové aranže a rychlost zbylé hudby se sníží na pochodová tempa a pomalé postupy. Jakmile se začne zrychlovat k sypačkám, předchozí euforie velice rychle opadá. Během rychlých pasáží zní kapela poměrně fádně a nijak zvlášť zajímavě. Nejlepší momenty se jim daří vykouzlit pomocí kláves. Skutečně dobrých kytarových momentů na desce není až tak moc. Kapela by se měla dle mého názoru spíše držet pomalých a středních temp, v kterých jim to poměrně šlape a zbytečně se neunavovat rychlými pasážemi, které mají hluchá místa.
S každým poslechem mě více a více udivuje, že se Season of Mist mají pod svými křídly takovou kapelu. Netvrdím, že je vyloženě špatná, ale mezi skutečně velkými jmény a hlavně natolik zkušenými kapelami mi MALEVOLENTIA nějak nesedí. Ale čert vem subjektivní spekulace. Každý na to může mít jiný názor. Aby se nezdálo, že tuto mladou partičku jen kritizuji, což rozhodně nemám až tak v úmyslu, vyzdvihnu nyní několik příjemných kladů. Tím prvním je samozřejmě použití rodného jazyka, což byl nejlepší tah, jaký mohli provést. Texty znějí daleko zajímavěji a „barevněji“. Když už zmiňuji textovou stránku, nesmím opomenout vokál. Spleen využívá klasických poloh většiny „symfonicky“ hrajících kapel. Jen se nedočkáme žádných čistých zpěvů, pouze čirého zla. Vokál je průměrný, ničím nevybočující z řady dalších. Prostě klasika. Druhým kladem je vcelku příjemná produkce, v které se nic neztrácí i v rychlejších pasážích (například v třetí skladbě „Martyrs“). Ale zpět k pomalejším tempům, které, jak jsem už napsal, kapele sedí víc. Nejen co se klávesových aranží týče, ale hlavně i kvůli riffování. Ne, že by melodická sóla zněla moc špatně, ale občas jsou použité riffy trochu krkolomné. Výsledný dojem se tedy liší skladbu od skladby.
Abych to tedy nějak shrnul, nazval bych „Ex Oblivion“ lehce nadprůměrnou deskou s jakýmsi potenciálem do budoucna. Neslyšel jsem debut, takže nemohu posoudit progresi za těch šest let. Vyznavači klávesových záležitostí by rozhodně měli MALEVOLENTII dát šanci a zkusit ji. Jinak je to deska pro odreagování, která nijak extra nezaujme, ale rozhodně i neurazí. Pokud jste však náročnými posluchači, vaše choutky asi uspokojeny nebudou.
K recenzi poskytl: Season of Mist
