Uplynulo již několik let od chvíle, kdy se poslední vlajkonoš kdysi hrdé legie jménem ABRUPTUM rozhodl skončit své hudební tažení a uložil prohnilý černý prapor do říše legend a temné historie. Mnoho fanoušků a oddaných stoupenců jedné z nejextrémnějších švédských hord přijalo tuto zprávu se zármutkem, mnoho však s povděkem. Je pravda, že poslední desky ABRUPTUM byly více než rozporuplné a posouvaly tenhle chorobný kult vždy dále a dále od onoho specifického pojetí černého teroru navěky definovaném nahrávkami „Satanist Tunes“ a „Evil“. Každopádně ABRUPTUM jsou pryč a nám nezbývá než bilancovat. Jaké však bylo moje překvapení, když jsem se dočetl na „drbacím“ serveru blabbermouth.net, že Morganův label Blooddawn Productions se rozhodl vydat novou nahrávku ABRUPTUM „Potestates Apocalypsis“. Srdce mi v tu chvíli poskočilo radostí, neb jsem se domníval, že se leader Marduk rozhodl znovu vzkřísit onen „torture chamber black metal“. Ovšem, jak jsem záhy zjistil, nejedná se reunion materiál, ale spíš o vydání již natočeného pohrobka, který je předposlední pochodní, která dláždí cestu ABRUPTUM do úplného konce. Nicméně tato skutečnost mi nevzala chuť se touto deskou pořádně prokousat.
Hned v úvodu prozradím, že „Potestes Apocalypsis“ zní opět dost jinak než předcházející alba „Casus Luciferi“ a poslední ITovské „Vi Sonus...“. Zatímco „Vi Sonus...“ byla deklamativní pouť funeral/black kytarovým běsněním, „Casus Luciferi“ představila výpravnou a naléhavou tvář ABRUPTUM s občasnými referencemi do žánru death industrial s náznakem power electronics. A právě tyto poslední prvky jsou na „Potestates Apocalypsis“ zřetelné nejvíce. Kytara jakoby si dala poprvé v kariéře této zabijácké partičky pauzu a přenechala téměř veškerý prostor elektronice a samplům.
Ovšem neznamená to, že by „Potestates Apocalypsis“ postrádalo sílu a chorobnost. Již první otevírací flák „Pestilentia“ začíná brutálním elektronickým výkřikem smrtonosných mašin, které rozsévají nákazu nic netušícímu lidstvu. Emociální úvod jak vyšitý, který vaše smysly vystaví surovému náporu morotvorného industriálního chaosu. Tak se mi to líbí! Následují noisové plochy protkané zvuky vichřice a postupujícího tlení, které se zvolna přesouvají do více death industriálních oblastí. Trochu mám pocit, že se Morgan nechal inspirovat klasiky švédského těžkotonážního industrialu, jako Brighter Death Now nebo Surival Unit. Občasný hluk přebuzených samplů doprovázejí analogové syntetizátory či jejich zdařilé počítačové emulace. ABRUPTUM se však na „Potestestates Apocalypsis“ nebojí ani vyloženě zvukově minimálních ploch, které jsou na albu více než časté.
Oproti pestrosti a zároveň nihilismu první skladby působí následující „Bellum“ až možná příliš popisně díky mnoha samplům s válečnou tematikou. Ono ne, že by se to k atmosféře tohoto tracku nehodilo, možná právě naopak, ovšem umění náznaku a tajemnosti dlouhou dobu obohacovalo ABRUPTUM o jistý další rozměr. Přesto je „Bellum“ asi nejzapamatovatelnější skladbou celého alba. Vyzdvihnout ovšem ještě musím použití „vangelisovského“ synthu CS 80, který se paradoxně k ABRUPTUM velmi hodí a nádherně dokreslí celou atmosféru, kdo by to byl řekl!
Dvě další skladby už plynou spíše na vlně funeral ambientu s občasným výletem do hlukovějších pasáží. V poslední „Mort“ o sobě dá opět vědět hluboce podladěná kytara a album nám pomalu skončí. Po zvukové stránce slušné, po kompoziční zajímavé, ale stačí to na plnohodnotné dílo ABRUPTUM? Já si myslím, že určitě stačí, a to i přesto, že na albu nenajdete ultrapomalé či naopak rychlopalné bicí, hluboký brukot a utrápený zvuk super podladěné kytary. Je pravda, že na „Potestates Apocalypsis“ se ABRUPTUM posouvají od vln black metalu do oblastí extrémní elektroniky, ovšem to je přerod, který se dal čekat. A tak nám při poslechu nahrávky vyvstávají na mysl projekty jako Nekrasov, Aderlating, Semai, Brighter Death Now, The Grey Wolves a podobné entity zhmotnělé nenávisti. Je sice vidět, že ABRUPTUM si v nové roli elektronických hlukařů nejsou ještě úplně jistí v kranflecích, nicméně se jedná o zajímavou předzvěst k údajně poslednímu albu, které má vyjít ještě letos. Celkově bych řekl - lepší než „Casus Luciferi“, ale kultovní statut straších nahrávek neohrozí!
