CORPUS CHRISTII snad ani nepotřebují na Mortemu znovu představovat. Dovolím si tvrdit, že tato portugalská kapela je vám již dávno poměrně známá a to nejen díky starým recenzím a rozhovoru. Ale abychom to jen tak neodbyli, je vhodné dodat, že „Luciferian Frequencies“ je po třech letech prvním novým materiálem CC a že se jedná o první album, které vyšlo pod taktovkou uznávaného labelu Candlelight records.
Velký label, velká produkce? Ano, ale neděste se. Tvorbu CORPUS CHRISTII do nejmenšího detailu sice neznám, ale „Luciferian Frequencies“ je zřejmě tou nejlépe vyprodukovanou nahrávkou kapely vůbec. Zvuk je dokonalé transparentní a dovede nakopnout. Hudba je tedy bohatá na detaily, nepostrádá atmosféru a doplňuje Horrendovo maniakální poselství. Upřímně řečeno, vokál v extrémní metalové hudbě vnímám pouze jako doplněk k samotné hudbě. Samozřejmě, že existuje mnoho kapel, kde je vokalistovo umění nezbytné pro dotvoření nálady, ale CORPUS CHRISTII mi přijdou jako skutečně extrémní případ. Nocturnus Horrendus ovládá nespočet všelijakých hlasových poloh, žádná z nich nezní přehnaně teatrálně a emoce z nich přímo prýští! A jak jsem řekl, hudba vokálům zdatně sekunduje. Chci tím tedy říct, že instrumentální stránce snad něco podstatného chybí? Ano i ne…
Jak už jsem maličko naznačil dříve, hudba je bohatá na detail, nechybí ji energie a vycpávce není vyhrazen prakticky žádný prostor. Důvodem proč ale nakonec instrumentální část leží ve stínu vokálů je, že i když je vše kvalitně zpracováno, spokojí se s málem a nehodlá se překonávat. Výjimečných melodií, riffů je pomálu a není jim věnován takový prostor jak bych si představoval. „Luciferian Frequencies“ mi přijde jako dílo řemeslníka, který dokonale ví, čeho chce dosáhnout (a dosáhne), ale z konečného výsledku už nečiší taková podvědomá síla, jako z díla, které sice má své chyby a nedostatky, ale zase je tvořeno celým srdcem. Naštěstí jsou zde zmíněné vokály, které dodávají hudbě chybějící elán. Je škoda, že na desce není více momentů, kdy se hudba a vokály doslova předbíhají v tom, kdo bude ve výsledku znít intenzivněji. Vezměte si kupříkladu počátek „The Styx Reflection“ nebo závěr „Paths of Human Puzzles“. Kdyby i zbytek alba byl podobně mocný, tak si CORPUS CHRISTII bez problémů vyslouží absolutorium.
„Luciferian Frequencies“ možná úplně nesplňuje mé představy, ale v žádném případě nemohu říct, že se jedná o špatnou nahrávku. Možná to bude tím, že mě v posledních měsících vydavatelství zasypávají hromadou vysoce kvalitních desek a nesporné kvality CORPUS CHRISTII pak září o něco méně. Každopádně jsem si jistý, že si tahle nová deska najde své fanoušky. 7/10 je podle mě naprosto výstižná známka.
K recenzi poskytli: Candlelight Records
