Kdybyste se mě na tuto kapelu zeptali před 2-3 lety, tak pouze odfrknu, neboť jsem byl koncerty Enwyllion již kapánek překrmen. Chlapi si ale dali menší pauzu a tak jsem byl osobně poměrně zvědavý, zda se od nich dočkám něčeho nového. No, nedočkal jsem se, ale bylo to fajn. Enwyllion na pódium naběhli v klasickém „pagan“ úboru a odehráli skladby ze svého starého a zatím jediného EP, ke kterým přidali ještě dvě nové. Poměrně mě překvapila jedna věc, které jsem si dříve nevnímal a tou byla technická zdatnost všech muzikantů. Detailní pohled na bubeníkův zápal, či běhání prstů po pražcích na mě udělalo dojem. Ten ale nepřebil počáteční pobavení nad začátkem vystoupení, kdy Enwyllion házeli vlasy jako velice nesynchronizovaní Amon Amarth, haha (bez urážky).
Zvuk v Barráku mi byl záhadou. Zas a opět byly všechny nástroje přeřvané. Dokonce jsem byl nucen vytáhnout i ucpávky do uší. Ale i přes hluk se z nástrojů nestávala jedna koule. Jak při Enwyllion, tak při Silva Nigra, jsem byl schopen jasně rozlišit jednotlivé nástroje. Pravda, že při „Silvě“ byl i to maličko problém, ale na poměry bývalé Tančírny, šlo o solidní nazvučení.
SILVA NIGRA splnili očekávání, nic víc, nic míň. Jak jsem dříve podotknul, zvuk byl skutečně zvláštní. Poslouchal-li jsem kapelu jako celek, míval jsem problém s identifikací jednotlivých skladeb, tedy dokud jsem se nezaměřil na určitý jednotlivý nástroj. Vystoupení stálo především na intenzitě, což bylo vidět i na poměrně agresivním kotli. Pomohla tomu určitě i absence hrazení, které kdysi oddělovalo publikum od pódia. Frontman Akharon (kterému žel opět nebylo rozumět téměř ani slovo) byl tak v bezprostředním kontaktu s obecenstvem. Dle mého názoru set vyvrcholil již zpočátku se závěrem „Black Justice Dispenser“. Avšak i úplný počátek a závěr, který uběhl se skladbou „Sociopat – Lidstvím Tělo Trpící“ se mi do paměti vypálil velice hluboko. Jen je škoda, že chlapi nakonec nezahráli žádnou novou skladbu, jak měli původně v plánu.
Koncert končil s vystoupením Orlovských PRASELIZER. Bicí automat, který zněl v nejrychlejších polohách jako kulomet, basou poháněné tanečky, hafo bahna a hromada blití, kvičení a chrochtání – tedy klasická grindová taneční veselice. Jen nevím, zda za to mohl chlast, ale set Praselizer byl velice, velice krátký.
Možná budete mít pocit, že s odpadnutím hlavní hvězdy večera pozbyl tento report významu. Je pravda, že tento koncert byl spíše o chlastu než o samotné hudbě, ale jak jsem vzpomenul v prvním odstavci, rád bych vám představil novou podobu klubu. Ti, kteří starou Tančírnu v minulosti navštívili, si jistě vybaví úděsný stav záchodů – ty byly kompletně přestavěny. Dámy mají konečně k dispozici více toalet a nemusí se starat o rozbité dveře. Pánové pro změnu mohou zapomenout na směšné, vykachlíčkované korýtko. Přibyl nový bar, jednoho se dočkáte hned před vstupem, ten starý byl na úkor WC zrušen. Bar číslo dvě se nachází o pár metrů dál v prostoru, který byl dříve vyhrazen pouze k sezení. Mimochodem zmizely i nenáviděné zálohy za sklo. Pryč jsou snad i doby, kdy jsme se z klubu vraceli extrémně smradlaví. Díky nové ventilaci je v Barráku podstatně dýchatelněji a hlavně jsem po návratu domů nesmrděl popelníkem. Zmiňoval jsem ne zrovna kvalitní zvuk, ale to by již brzy mělo být napraveno, neboť na zvuku se bude v klubu ještě dále pracovat. V galerii mimochodem kromě fotek kapel, naleznete i fotografie interiéru.
