Jedná se o druhé album kapely z amerického New Yorku. První nahráli na jaře v roce 2010 pod názvem „I Balance a Daydream on an Edge of a Knife“ a už tehdy bylo jasné, že se bude jednat o něco zcela výjimečného. Drsné a zároveň jemné propojení ambientu, post-hardcoru a black metalu v sobě skrývá i druhá nahrávka „To Clasp a Fallen Wish with Broken Fingers“, která v současnosti vychází pod hlavičkou Play the Assassin Records. Už při poslechu prvních pár minut z této desky mi bylo zcela jasné, že se bude jednat o něco originálního. Neuvěřitelné skloubení matematicky protkaného ambientu s prvky post-hardcoru a black metalu zní možná až moc drasticky či nerealisticky, ale věřte, že opak je pravdou. Na desce „To Clasp a Fallen Wish with Broken Fingers“ se zároveň objevují tři skladby z prvního alba. Vývoj v tvorbě je patrný hned na první poslech. Skladby z jedničky jsou laděny více black metalově a celkově působí surovějším dojmem. Zároveň i zvuk má o poznání horší kvalitu. Mnohem lépe se zvukem je na tom první část alba, kde jsou představeny zcela nové nahrávky.
Hned první tóny ve mně nabudily atmosféru příjemného brnění a uspokojení společně s věděním, že tahle deska mě bude nějakou dobu provázet a určitě nesmí chybět v mé skromné sbírce. S každým dalším poslechem jsem narazila na novou pasáž, kterou jsem předtím jakoby opomněla. A po poslechu čtvrté skladby pojmenované stejně jako celé album „To Clasp a Fallen Wish with Broken Fingers“ jsem byla rozhodnutá zajít si koupit brokovnici, hromadu nábojů, zásoby jídla na několik měsíců a jít čekat na kopec na konec světa. Nesmějte se, po poslechu se ve vás na určitou chvíli něco změní (smích).
Obal alba se stromkem a mlhou působí velmi jemně, snad až maličko depresivně. Celkově vykresluje až smutnou náladu celé desky. Samotná mlha na obrázku mi připomíná dlouhé ubíjející dny ve „velkoměstě“, kdy nás pomalu ubíjí inverze a my se nemůžeme pořádně nadechnout, byť je to vlastně jediné, co si přejeme.
Celkově se album skvěle vyvíjí a svou propracovaností vás nenechá ani na chvíli vydechnout. Jediným mínusem je pak velice krátký hrací čas. Necelých 33minut rozprostřených v sedmi skladbách vám totiž uplyne stejně rychle jako pára nad hrncem.
