1. Zdravím Morbid Abomination! V dnešní době není moc UG tištěných zinů, takže to chce docela koule se do něčeho pustit. Takže kdy a jak vznikl nápad toto uskutečnit? Krátký historie určitě přijde vhod.

PB: Nazdar chlapi. Máte pravdu, že čo sa týka Čiech alebo Slovenska, tak tu skutočne vychádza pramálo tlačených zinov a ak sa tu aj niečo objavuje tak je to len záležitosť jedného až troch čísel, ale úplne opačné obrátky to naberá v iných krajinách, pretože za posledné roky sa objavili v metalovej subkultúre skutočne výborné fanziny plné skvelých informácií, rozhovorov, článkov a recenzií. Nebudem ich menovať, pretože je ich skutočne viac než dosť ale je nutné dodať, že sú obrovským prínosom a rozhodne majú svoj význam. Nápad vytvoriť zine Morbid Abominations tuším vznikol niekedy v roku 2009 a o necelý rok na to vyšlo prvé číslo, ktoré je už momentálne vypredané. Mal som s prácou „zinera“ už predtým nejaké menšie skúsenosti a keďže mi to dosť chýbalo, prišla na mňa jemná nostalgia a vtedy sa začala prirodzená implementácia tejto myšlienky. Na prvom čísle spolupracovalo niekoľko ľudí a to nielen z ČR alebo Slovenska. Predalo a pomenilo sa okolo 250 kusov, čo je myslím si na prvé číslo dosť dobré...

2. Píšete v angličtině. Jak má toto čtenář z České republiky, potažmo Slovenska, chápat? Proč jste třeba nezvolili dvojjazyčnou mutaci?

PB: Angličtina bola jediná a jasná voľba a toto bola moja absolútne prvá myšlienka pri zrode tohto zinu. Ako to má čitateľ z ČR alebo SK chápať? Sorry, ale toto je mi absolútne jedno, pretože aj keby vyšiel Morbid Abominations v Slovenskom jazyku, tak by si ho nekúpilo o nič viac ľudí zo Slovenska, ako keď toto číslo vyšlo v angličtine. Nalejme si čistého vína... koľko poznáš ty osobne ľudí zo svojho okolia, ktorí si v tejto dobe ešte kupujú tlačené ziny? Ja by som ich spočítal na prstoch jednej ruky. Takže preto angličtina a iné to nebude ani v budúcnosti. Navyše Dalihrob má skvelú angličtinu, takže po nás ostatných robí korekcie, tým pádom máme istotu, že do sveta nejde nejaký B-E-C („broken-english-crap“).

W.: Tuhle otázku jsem nejednou dostal od svých známých. A mám na to stejný názor jako Mysticus. O klasické ziny má zájem v našich krajích naprosté minimum lidí, což je vidět na minimální poptávce. A ruku na srdce, moc by mě netěšilo, že výsledek naší společné spolupráce by se dostal k tak malému počtu osob, jako by tomu bylo v případě slovenské/české verze, což by byla škoda, protože se dle pozitivních ohlasů z celého světa jedná o kvalitní časopis. Nemyslím si, že by ta angličtina byl až tak velký problém. Já sám nejsem moc velký „speaker", ale nemám problém s anglickými texty. Přeci jen se jedná stále o úzkoprofilový žánr a informací/recenzí/rozhovorů se v češtině vyskytuje minimum.

3. Pro ty, kteří o tomto nemají představu, na kolik tak vyjde jeden výtisk zinu, mohli byste to nějak přiblížit?

PB: Ťažko povedať, prvé číslo som rozširoval sám na kopírke po práci, jediná investícia bola kúpiť si vlastný toner. Každopádne odstál som si u kopírky vtedy kvantum času a po tejto skúsenosti som si povedal nikdy viac. Momentálne je hotové druhé číslo a v tejto dobe už bude asi niekde v profi tlačiarni u vás v Čechách. Na koľko vyjde jeden kus ešte presne neviem, nakoľko na to nie je ešte vystavená žiadna faktúra.

4. V jakém nákladu jste dělali první číslo a kolik se prodalo? Podařilo se rozprodat vše nebo vám něco zbylo?

PB: Na prvé číslo nebol určený nejaký limit ale rozšíril som myslím okolo 250 kusov. Väčšia polovica sa stratila vo výmenách so svetovými vydavateľstvami a distribúciami a menšia polovica sa predala priamo nejakým záujemcom zo zahraničia. Neviem koľko sa toho predalo v ČR lebo vašu krajinu mal na starosti Dalihrob, ale na Slovensku som predal možno až 15 kusov ;) Už nemám doma ani kus, ale niektoré distribúcie v západnej Európe, USA a Kanade by ešte nejaké kusy mohli mať...

D.: V česku jsem moc výtisků neudal, ale zdravím ty, kteří projevili zájem a zine si koupili.

4. Jaké jsou ohlasy na první vydání?

PB: Na 99% kladné čo ma dosť prekvapilo, pretože od prvého čísla som nečakal nejaké veľké uznanie. Za seba hovorí aj dopyt na druhé číslo, pretože teoreticky nejakých 100 kusov z druhého čísla je už zarezervovaných pre niektoré distribúcie, aj keď nie je dvojka ešte oficiálne vonku. Nechcem aby to vyznelo ako nejaká chvála, ale sme veľmi spokojní.


5. Kolik lidí na MOAB spolupracuje a jak vypadají práce na jednom čísle? Dáváte si předem nějaká hlavní stanoviska, či vše vyplývá průběžně?

PB: Nedávame si žiadne stanoviská ani nejaké informačné mantinely. Každý si môže robiť svoju prácu presne tak ako chce a na čo sa cíti. Hudobný vkus máme všetci dosť podobný, takže v tomto smere nemáme žiaden problém. K tej spolupráci... prejdem rovno k druhému číslu. Oficiálne sme na ňom pracovali štyria. Ja, Dalihrob, Xalpian a Werwolfthron + dvaja prispievatelia. My štyria sme pracovali hlavne na rozhovoroch a recenziách a Werwolfthron mal v tomto čísle na starosti aj grafickú úpravu, kdežto na jednotke som robil grafiku sám. Ako som už predtým uviedol, Dalihrob vo finále doriešil korektúru anglického jazyka. Predpokladám, že ak bude M.Abominations pokračovať, tak sa naša zostava asi nezmení.

W.: Moje původní spolupráce měla být omezená jen na tu grafickou část, ale pak mě napadlo, proč bych nemohl uskutečnit rozhovor s oblíbenou kapelou a zeptat se jako fanoušek na věci, které mě opravdu zajímají. Což je dle mého ten nejlepší způsob pro. Koho taky zajímají generické a nudné otázky a odpovědi. A hlavní stanovisko je to, že nemáme stanoviska, v čemž spatřuji skvělou výhodu, jelikož si může každý z nás napsat to, co ho zajímá a není svázán vůbec žádnými žánrovými konvencemi.

6. Zaměřujete se docela dost na rozhovory, které jsou důležitou částí, nikoli žádným doplněním. Byl tohle váš prvotní cíl, nebo se prostě podařilo domluvit pro první číslo více rozhovorů, než jste předpokládali?

PB: Rozhovory sú samozrejme hlavným atribútom zinu M.Abominations a to bol aj spomínaný hlavný cieľ. Ostatné články ako biografie alebo live-reporty sú samozrejmým doplnkom, ale veľký dôraz sa kladie aj na samotné recenzie, ktoré sú a vždy budú neoddeliteľnou súčasťou tohto zinu.

D.: Uvažovali jsme i nad více rubrikami, ale jak řekl P. hlavní jsou rozhovory. Ve druhém čísle se „navíc“ objeví report z festivalu Deathkult a několik biografií. Ale je možné, že pro další, třetí číslo vymyslíme a hlavně zrealizujeme i něco „speciálního“.

7. Domlouvat a dělat rozhovory se zahraničními kapelami není nic jednoduchého. Využíváte nějakých osobních kontaktů a styků s kapelou nebo rozhovory řešíte „klasickou“ cestou přes label?

PB: Všetko sa rieši momentálne len cez e-maily a request o rozhovory sa koná priamo s kapelami. Tým pádom nemusíme s niečím otravovať labely, ktoré by nás aj tak asi odignorovali. Našťastie sa väčšie množstvo opýtaných kapiel vždy obratom ozve či rozhovor poskytne alebo nie, stáva sa však aj, že kapela rozhovor odsúhlasí, no odpovede už do požadovaného termínu nepošle.

8. Dalihrobe, ty máš zkušenosti jak s tištěnou formou, tak i internetovou. V čem vidíš hlavní klady tištěného zinu a v čem internetového? Myslím tím z pohledu redaktora, ne čtenáře. Je domluva s kapelami snadnější? Váží si více tištěné formy? Dají se domluvit i rozhovory, které by pro internetový zin nikdy nedopadly? Jak bys tyhle dvě formy porovnal celkově?

D.: Na první pohled není mezi přispíváním pro MOAB a Mortem zas tak zásadní rozdíl, neboť práci pro oba ziny dělám stejně na PC. Ale je pochopitelně něco jiného držet v ruce výsledek své práce a ne si ho jen tak prohlížet na obrazovce monitoru. Největší výhodu mají tištěné ziny v tom, že se podstatně lépe čtou a není třeba si tak lámat hlavu s délkou článku. Vím moc dobře, že kdybych pro Mortem přišel s rozhovorem o 20-30 otázkách, tak jej těžko někdo přečte na „jeden zátah“, kdežto u MOAB tenhle problém odpadá a můžu se ptát i na zajímavé „blbosti“. Řekl bych, že kapely si tištěných zinů váží o něco více. Hodně mě potěšil Barbarud z Maniac Butcher, který prý dal naším otázkám přednost před těmi, které obdržel od jakýchsi webzinů. Osobně jsem ještě pro MOAB nedomlouval rozhovor s kapelou, která by preferovala pouze tištěné ziny, ale na druhou stranu jsem kupříkladu neviděl mnoho internetových rozhovorů s takovými Morbosidad nebo Communion. Co se týče mě, MOAB a Mortemu... S tvorbou pro Morbid Abominations jsem souhlasil hlavně proto, abych se mohl zabývat čistě death metalovými kapelami, což je něco v čem mi Mortem příliš prostoru nedává. Články pro MOAB jsou také podstatně volnější, spontánnější, a když mám náladu, tak je psaní velká zábava (zvláště s několika lahváči po ruce). Kdežto tvorba pro Mortem je zodpovědnější, musím se držet určitých pravidel a zásad, a i když už dávno necítím takové nadšení jako kdysi, dělá mi radost, že se alespoň neustále cvičím ve psaní.

9. Prozatím je celý MOAB tištěný v ČB. Předpokládáte někdy v budoucnu nějaké rozšíření? Kupříkladu barevná příloha, obal nebo něco podobného?

PB: Na to mám len jednoduchú odpoveď: NIE. Žiadne farebné obálky, postery ani nič podobné. Morbid Abominations bude vždy čiernobiely s old-school dizajnom a stále zameraný na ten „špinavší“ druh Death a Black Metal.

W.: Možností designového rozšíření je velká spousta, ale ani jedna není vhodná pro zine typu Morbid abominations. Pro někoho je to sice zpátečnický a moc „true“ postoj, ale kurva, proč z toho dělat něco, co sami nechceme. Sám mám moc rád tento old-school design a nedokážu si třeba představit, že bych četl rozhovor s Maniac butcher plný barviček ve stylu jistého českého rockového periodika. Tento vzhled má i po letech své kouzlo, které nemůže sebestylovější vzhled nikdy ničím nahradit.


10. Předpokládám, že při práci vzniká spousta „problémů“ či příhod, které by se dali považovat za úsměvné. Nadhoďte něco?

PB: Problém vznikol u prvého čísla keď mi odišiel komplet celý hard-disk, kde som mal 75% finálnej práce z prvého čísla. Mal som tam komplet grafickú úpravu, rozhovory a veľké množstvo hotových recenzií... vtedy som si myslel, že sa na všetko vykašlem, ale nebolo by to fér voči kapelám, ktoré poskytli svoje odpovede (stratené rozhovory som mal našťastie stále uložené v mailoch), takže som sa rozhodol to dať zasa všetko dohromady. Vtedy mi našťastie podal pomocnú ruku Dalihrob + zopár ľudí zo zahraničia, takže spoločným úsilím sa nám podarilo skompletizovať materiály a stvoriť prvé číslo.

D.: Dohadování se s Werwolfthronem ohledně podoby dodání článků, obrázků a všeho možného je vždy zábavné, haha. Vztekání se nad překladem je prostě klasika a ještě si vybavím, když jsem ve Frýdku na koncertě obcházel jeden stůl za druhým a Morbid Abominations nabízel. Pokud si dobře pamatuju, tak jsem se pak s někým za výtisk vyrovnával u baru. No a taky bylo super se s P. ožrat na ostravské zastávce Mater Slavorum.

W.: Dohadování zábavné je. Ale jak pro koho, že Dalihrobe. Jediný větší problém bych viděl v nepochopitelném chování některých kapel, ale o tom jistě v Mortemu víte své. Někdy mě až udivuje ten přístup, kdy po prvotním nadšení a odeslání otázek najednou zájem opadne. Stokrát bych byl radši za strohou odpověd: „Běž do řiti, nemáme na to čas“ hned na začátku celé komunikace.

11. Chystáte do budoucna spolupráci s nějakým jiným médiem či něco zcela exkluzivního? Například nějakou unikátní MC jako dárek k výtisku?

PB: Nič exkluzívne sa nechystá a neplánujeme zatiaľ ani žiaden suplement k nasledujúcim číslam M.Abominations. Je však veľmi pravdepodobné, že urobím asi nejaké tričká Morbid Abominations s motívom kresby z obálky prvého čísla, ktorej autorom je borec z TeitanArts. Jeho kresby majú totiž kurevskú silu!

D.: Teitanarts

12. A na závěr… Za dveřmi je druhé číslo, tedy docela důležitý krok v historii MB. Co můžeme očekávat? Ať již počet stran, počet rozhovorů, recenzí, nějakých specialit?

PB: Objaví sa tam 13 rozhovorov, spomeniem zopár mien ako Mitochondrion, Maniac Butcher, Satanic Warmaster, Communion, Ravencult, Sadomator, Dead Congregation...atď. + live report na Deathkult Open Air, veľký článok o Blut Aus Nord + kvantum recenzií na CD, LP, MC, zine... tituly. Ako som už uviedol na začiatku, bude to profi tlač, formát A4, cca 44 strán.

13. Díky za váš čas a tento výměnný rozhovor! Morbid Abominations jen to nejlepší a ať vás tahle skvělá práce drží i nadále. ;)

PB: Díky moc za podporu, samozrejme prajeme aj Mortemu ďalšie skvelé dni a kopec čitateľov!