Pořadatelům zaběhlého Perunica festivalu se po nějakém čase opět podařilo pozvat zajímavou východoevropskou kapelu. Tentokráte se jednalo o charkovské Khors. Také v případě tohoto pokračování se podařilo sehnat vícero pořadatelů, a tak se kromě domovského Slovenska podívala Perunica také do České republiky. My jsme navštívili brněnskou zastávku, kde Ukrajince doplnila dvojice slovenských a jedna česká kapela. Jako místo konání byl zvolen klub Brooklyn, ze kterého jsem popravdě neměl z počátku dobrý pocit a nevěřil jsem, že by zdejší zázemí mohlo být dostatečným. Ale pojďme se na celý večer podívat pěkně popořadě...

Začátek akce byl naplánován na půl osmou večerní. Každý, kdo někdy navštívil metalový koncert, se však nutně musel setkat se zpožděním. Tomu jsme se nevyhnuli ani nyní, avšak třicetiminutový skluz byl vcelku snesitelný, dokonce vše nasvědčovalo tomu, že je předem plánovaný. A tak o osmé večerní se na pódium postavila místní kapela s „pivní pečetí“ ve znaku - DARK SEAL. Chlapci se prezentovali jako black metalové těleso, avšak letmé výlety mimo stylové hranice nezapřeli. Náznaky kvalitních kompozic však převálcoval přísně průměrný zbytek celé tvorby. Kapela měla i občasné problémy s udržením se v tempu, především tedy zpěvák a kytarista v jedné osobě. DARK SEAL pro mě nebyli v žádném případě překvapením, ale do jisté míry ani zklamáním. Občas vynikl zajímavý nápad, zbytek však víceméně jen tak proplul – přesně, jak jsem čekal.

Na slovenský pagan/folk metal PRAROD jsem byl popravdě celkem zvědavý, jelikož se tato kapela objevuje na českých a slovenských soupiskách koncertů stále častěji. Slováci předvedli řízný a relativně energický set, který stál především na skočných melodiích a jednodušší stavbě kompozic. Hudební úroveň večera se u druhé kapely mírně zvedla, stavba jednotlivých kompozic dávala na první poslech větší smysl. Škoda, že PRAROD zpočátku lehce podlehli nervozitě, která měla za následek nejistou první zhruba třetinu vystoupení. Poté, co odpadla, se dalo na kluky už i lépe dívat. Hlavní výtka tak pluje ke zpěvákovi, který zřejmě málo potrénoval na flétnu. Ta po celou dobu tvořila neplechu a vydávala falešné zvuky. Více jistoty by v této aktivitě jistě neškodilo, stejně jako více čistého vokálu, který zpěvák evidentně ovládal, avšak téměř nevyužil.


O následující přestávce jsem začal pozorovat konečně i organizační práci – tedy především její nedostatky. Trávit téměř ¾ hodiny sledováním toho, jak si hudebníci instalují svoji aparaturu na pódium, není vůbec ideální. O to méně, když si vše musí dělat sami a nikdo z organizátorů se do pomoci k urychlení výsledku nehrne. Také jsem pomalu začal přemýšlet nad tím, jaký „problém“ vedl lidi odpovědné za světla k tomu nechat svítit po obě dvě první kapely pouze červené světlo. I přes to, že čas ke mně byl velkorysý, rozuzlení jsem se nedočkal a jal se počkat na pokračování.

Konečně bylo vše hotovo a pod pódiem se rozezněly první melodie ANCESTRAL VOLKHVES. Tato slovenská kapela pro mě byla předčasným vrcholem večera. Nasazení, které kluci do vystoupení dali, bylo příkladné. Hudební úroveň se opět zvedla, nyní však minimálně o dvě třídy. Hudba AV je skutečně promyšlenou perličkou s hlavou, patou a epickým nádechem.
Cernorog se za mikrofonem klátil jak Mikko ze Swallow the Sun, kytaristé nekompromisně stříleli riffy mezi nadšené obecenstvo a světla nás konečně seznámila i s jinou než červenou barvou. AV zahráli z obou dosud vydaných desek, namátkou „Svantovit Perun“, „Perun Do Vas!!!“, „Ku Hviezdam Vola Srdce“, „My Slavjane!!!“ nebo „Gromovezhcu - Bogu Perunu“. Bohužel ani zde nebyl výsledek ideální, jelikož Cernorogovy čisté vokály nebyly téměř slyšet. I tak jsem byl ale na poprvé spokojený, především výkonem kapely samotné!

Znovu jsme museli projít dlouhým čekáním na to, než si AV sbalí všechno své náčiní a než se ukrajinští KHORS ubytují na pódiu. Je pravda, že nyní možná nebyl prostoj tak dlouhý jako v prvním případě, nicméně docela určitě byl mnohem zábavnější. Sledovat KHORS, jak se čílí nad nízkým a malým pódiem, nad tím, jak mají problém zapojit své kytary a nainstalovat bicí soupravu (to se definitivně stejně nepodařilo, takže po první skladbě musel bubeník znovu utahovat spadlý crash), bylo skutečně vtipné. A jak podotkl kolega Victimer: „Vyrazit na evropské turné bez znalosti angličtiny není dobrý.“ Pod to se podepisuji, jelikož pak máte problém nejen hovořit mezi skladbami s publikem, ale také se zvukařem. A to se přesně v sobotu večer v Brooklynu dělo.

Inu, dostali jsme se do stádia, kdy už nic nebránilo tomu, aby se KHORS předvedli v plné kráse. Ale to se opět nestalo, jelikož jedna z hlavních (tedy dost možná nejdůležitější) složek – klávesy – nebyly při setu v některých skladbách slyšet vůbec a v jiných jsem je pouze tušil kdesi v dáli, schované za stromem. Nicméně ani tak bych nenazval vystoupení propadákem, KHORS se podařilo dopravit publiku i tak skutečně velkou porci mrazivé, zlé a bezmocné atmosféry hodně podobné té, která na každého posluchače dýchá z nahrávek. Vokály byly místy skutečně majestátní, škoda jen nulové komunikace s publikem, téměř žádného nasazení, snad jen pouze příliš arogantních póz a pohledů.


Co závěrem? DARK SEAL příště s radostí vynechám, jsou pro mě kapelou zcela zbytečnou a nezajímavou. PRAROD si znovu rád poslechnu, ale doufám, že chlapci více potrénují – především hru na flétnu. K ANCESTRAL VOLKHVES nemám téměř žádných výhrad, snad jen příště uslyším i čisté vokály. Ve výsledku mě také celkem mile překvapil Brooklyn, jelikož jsem nečekal ani průměrné zvukové podmínky, které nakonec jistě splněny byly. A KHORS? Ti mi budou i v budoucnu šmakovat mnohem více z lesklých kotoučků.