Mnoho kapel či projektů, které dnes podobnou hudbu tvoří, do ní, i přes jasnou inspiraci osmdesátými roky, přidávají cosi svého, nového. Asura se vydal cestou jinou, moderní není „Humanity...“ po stránce zvukové a vlastně ani po žádné jiné. Ortodoxní oddanost zaprášeným vinylům a kazetám je zřejmá z každé vteřiny téhle desky. Roli hlavního poznávacího prvku tak tedy přejímá především velice osobitý vokál. V tomto případě navíc dominuje nejen svým odstínem, ale především hlasitostí, když znatelně převyšuje veškeré další nástroje. Co se kytarové práce týká, posluchače obklopí v první řadě technická nenáročnost. Žádná ze skladeb není nositelem výrazné melodické linky či silného riffu. Zřejmě nejvýraznější skladbou tak je „The Gate of Nanna“ od finských průkopníků minimalistického black metalu – Beherit. A tato severská sebranka by se také dala do jisté míry označit jako zřejmě největší inspirace GRONDHAAT.
Abych řekl pravdu, nejsem přílišným zastáncem „Humanity...“. Hlavní problém tohoto materiálu tkví ve značné nevýraznosti. Není sice problém tu a tam narazit na zajímavou pasáž, mnohem častěji však budete doufat v to, aby ta další nebyla tak nevydařená jako ta, kterou právě posloucháte. Já mám například velký problém s druhou polovinou „Incantations of Dark Gates“, kde je skladba, s prominutím, tak přiblblá, že mám vždy naléhavé nutkání přepnout na další stopu. A tento případ není rozhodně ojedinělý. Jako problém číslo dvě pak vidím jakousi absenci poctivého feelingu, který ze starých kapel čpěl. Kdysi nebylo jednoduché nahrávat v kvalitních podmínkách, a tak ona špinavost, ohavnost a nekvalitní mastering, které se posléze staly jakýmsi kultem, byli jedinou možností. V případě GRONDHAAT je ale podobný výsledek dosažen uměle, zbytečně okatě a navíc ani nepříliš kvalitně. Tak potřebný feeling, jehož okouzlení nahradilo v posluchačových uších chybějící skladatelskou kvalitu, zde jednoduše chybí.
Nevím, zdali bylo „Humanity...“ správným krokem. Je jasné, že GRONDHAAT si nepustíte v případě, že vám stará škola nic neříká. Otázkou však zůstává, jestli si (díky výše zmíněným negativům) vůbec pochutnají alespoň věrní příznivci podobné hudby. Je docela dobře možné, že je potěší jakýsi styl či sound, který tento projekt prezentuje, ale odradí je pochybná kvalita jako taková. Já jsem osobně nespokojený od prvních poslechů a ani opětovné točení placky v přehrávači můj verdikt nijak významně neobměkčilo.
