Čekání je u konce. Pohřební kazatelé ESOTERIC, ke kterým chová úctu nejeden hudebně zpomalený maniak, nesou na svých bedrech v závěru roku novou porci sta minut zvukového deptání. "Paragon of Dissonance" je šestým albem kapely, u které neexistuje špatná nahrávka, jen dohady, která z nich je lepší. Podobná situace nastává při vzpomínce na devadesátá léta a esoterický psychotropní doom metal, který se postupem času stal střízlivějším a přehlednějším. Vyvrcholením tohoto procesu byla minulá nahrávka "The Maniacal Vale", na které byl hudební rozhled ESOTERIC roztažen do zatím netušených prostor. Novinka jde v tomto ohledu ještě dál. Sonicky závadné pasáže čím dál častěji mění svou tvář v atmosférické a na ESOTERIC až krystalicky čisté. Kapela jde svou cestou a nebojí se ani progresivních prvků, jež do svého obřadu také porcuje. Nechat se do "Paragon of Dissonance" vtáhnout je stejně nadlidský úkol jako v minulých letech. I přes čerstvější sound a celkově provzdušněnou náladu. ESOTERIC nadále drží svůj doom metal ve zkreslení a typických ozvěnách, ale už to zdaleka není takový chaos jako dřív. Kapela jako by vyplouvala ven ze svého vlastního pomatení mysli, stala se zdravější a zhlédla se v mírnějším experimentování a mučení posluchačů. To ale trvá i tak...
Strávit celé tohle sousto je totiž i tak výkon hodný medaile. Líbí se mi, že ESOTERIC nestojí na místě a pokud už se někam vydali, chtějí to dotáhnout. Řadit novinku mezi kultovní díla jejich zhoubné diskografie bych si nedovolil, ale ta dlouholetá kvalita a přehled je fantazie. Přesto si myslím, že "Paragon of Dissonance" mnoho lidí nepřekvapí, těžko šlo očekávat, že by se Angličané obrátili zpět ve své nepřehledné pohřebnictví s vůní nekonečna. Víc než cokoliv jiného mě při doposlouchání posledních tónů novinky napadne profesionální a poctivý doom metal s progresivním obohacováním a otevřenou myslí. Ovšem pozor! ESOTERIC se nezbláznili a neopustili to, co je jejich doména a co dodnes ovlivňuje podstatnou většinu následovníků. Oni moc dobře vědí, kudy našlapovat a mít vše pod kontrolou. Jejich vývoj je pozvolný a jeho realizace přitom jasná. Kapela se dostala fáze, kdy neplave v chaosu a bere si, co potřebuje. Nazvat ve finále "Paragon of Dissonance" typickým příkladem spojení všech ingrediencí ESOTERIC, asi bychom nešlápli vedle ani my.
Jedno z nejočekávanějších alb tohoto roku odhalilo svoji tvář. Není pro mě něčím, v co bych sám nedoufal, ale vím, že mezi tím nejlepším, co jsem letos mohl slyšet, se pohybovat zaručeně bude. Stejně si myslím, a ostatně to tak dopadlo u všech alb ESOTERIC, že to bude chtít delší odstup a pár měsíců na zotavenou. Pak budu teprve schopen si album zařadit po bok ostatních skvostů, jako jsem to udělal i s "The Maniacal Vale". Dnes mám před sebou neobyčejnou nahrávku, která se místy trochu obyčejně tváří a přitom si nedovolím o tom nadále uvažovat. Tohle album nesmíte za žádnou cenu minout. Větší funerální jistota přece neexistuje. Kreativní kult made in England.
K recenzi poskytli: Season of Mist
