Dát prostor také českým doomovým partám je myšlenka, kterou bylo třeba trochu podpořit. Blížící se vydání novinky ET MORIEMUR ve mně zanechávalo jistou zvědavost a vyloženě svádělo k malé zpovědi. Rád bych poděkoval Zdeňkovi za jeho rychlé odpovědi a vám ostatním poslech novinky určitě doporučím. Ostatně, snad vás navnadí příští řádky sami...

1. Zdar do hlavního města. Zdravím jednu z mála doom metalových kapel v našich luzích. Jak se vám vede těsně po vydání "Cupio Dissolvi"? Dostaly se k vám už první reakce?

Zdravíme Mortem zine a předem děkujeme za rozhovor! Vede se nám výborně, protože jsme rádi, že je deska konečně venku (smích). V jednu chvíli jsme už nedoufali, že se to podaří, těsně před nahráváním totiž z kapely odešli kytaristé a klávesák, ale nějak jsme se dohodli, že to ještě spolu doděláme. A nová sestava se už naštěstí rýsuje. Co se týká reakcí na „Cupio...“, tak jsou zatím naštěstí všechny velmi pozitivní, což nás nesmírně těší.

2. Rozhovor s vámi vzniká vlastně na původní myšlence Mortemu - věnovat se více českým kapelám. Pokud zůstaneme u pravého doom metalu, je situace poplatná smutku tohoto stylu. Vedle vás mě napadají pouze God´s Eye Cataract, Llyr, staří dobří Dissolving of Prodigy, okrajově pak Return to Innocence nebo Rays of the Sun. Pár dalších mladých kapel se ještě najde... Máte z toho všeho podobný pocit, že doomu u nás moc pšenka nekvete?

Máš pravdu, s 90. lety, kdy se doomové kapely rodily jako houby po dešti, se to srovnat nedá. Dnes už doom zdaleka není v módě a je to vidět na počtu skupin i fanoušků, ale zase na druhou stranu jej hrají a poslouchají už jen ti, kterým opravdu něco říká. Doom není a nikdy nebude záležitostí pro masy, a podle mě to je jen dobře. To, že je míň kapel, má taky tu výhodu, že tuzemská doomová scéna není saturovaná. A přestože jsme malá země, nebojím se říct, že se tu zrodila doomová alba světové kvality (viz například tebou citovaní Dissolving). Nezbývá než doufat, že tomu tak bude i do budoucna.

3. Vydání novinky "Cupio Dissolvi" bylo spojeno s časopisem Pařát. Jak probíhala domluva na tohle téma a jak jste se spoluprací spokojeni. Zdeňku, neobjevily se už typicky české pomluvy o protekci, protože jsi členem redakce Pařátu?

S Herdronem jsme se domluvili ještě předtím, než jsem začal spolupracovat s Pařátem, někdy po vydání našeho prvního EP „Lacrimae rerum“. Naše hudba se mu hned zalíbila a měl zájem nás vydat, za což jsme mu opravdu vděční. Takže o nějaké protekci nemůže být řeč (smích), naštěstí jsem ale na žádné podobné úvahy ještě nenarazil. A s Herdronovou prací jsme navýsost spokojeni, propagoval a propaguje nás, jak to jen jde a investoval do toho neskutečnou fůru času a námahy.

4. Album zdobí netradiční obal loutek, dřevěných panenek, za nimiž stojí Zdeněk Hajduch. Kde jste na tohoto umělce narazili a jak probíhala spolupráce s ním?

Jeho panenky jsme poprvé s přítelkyní uviděli vystavené v jedné pražské pasáži a hned nás zaujaly svým hlubokým výrazem. Vzápětí jsem pana Hajducha kontaktoval s požadavkem, jestli by mu nevadilo, kdybychom jeho práce použili na náš booklet. A nevadilo, naopak byl potěšen, že jsme si všimli „truchlivé dimenze“ jeho panenek. Spolupráce s ním byla naprosto pohodová.

5. "Cupio Dissolvi" se tematicky točí okolo sebevražd. Vím, že jste čerpali ze skutečných událostí po celém světě. Bylo složité se dostat ke konkrétním informacím nebo jste si s touto myšlenkou pohrávali delší čas?

Myšlenka nahrát koncepční album o sebevraždě mi ležela v hlavě už dlouho, vlastně se zrodila těsně po nahrání „Lacrimae...“. Postupně jsem objevoval různé lidské příběhy, které zveřejnil tisk nebo na internetu: tím, že jsem novinář a čtu zprávy denně, tak jsem v tom měl určitou výhodu (smích). Takže stačilo jen být trpělivý a počkat si, až mě nějaký příběh osloví tak, že k němu dokážu napsat text.


6. Určitě jste se zabývali pojmem sebevražda do detailů. Jak na vás působilo být tak blízko pocitu ukončení života, té bezvýchodnosti jednání jedince?

Je to zvláštní pocit. Člověk se ocitá na hranici lidského vědění, což je děsivé, vidět před sebou naprostou prázdnotu. Zemřít, nebýt, rozpustit se v nicotě a všechno, cos kdy udělal a vytvořil, všechny pocity, tolik lásky, nenávisti, bolesti, radosti, všechno byla jen ztráta času a naprosto nic jiného. Na druhou stranu tě fascinuje už více nic necítit a netrpět, už více nic nemuset. Prožívat příběhy lidí, kteří spáchali sebevraždu, je pro mě závratný pocit, ve kterém se mísí naprostá panika s naprostým klidem.

7. Do textů jsou umístěny také úryvky jednotlivých světových autorů, které jste nechali v původní podobě. O koho všechno jde? Počítali jste s jejich využitím od počátku nebo až v průběhu tvoření vlastní lyriky?

V textech jsme použili citáty z děl následujících básníků: Angličana Johna Miltona, Italů Giuseppe Ungarettiho a Giacoma Leopardiho, německy píšícího, ale v Praze narozeného R. M. Rilkeho, sovětské básnířky Mariny Cvětajevové a zpěváka Goethes Erben Oswalda Henkeho. Úryvky z děl různých básníků v různých jazycích jsem použil už na „Lacrimae..“, takže to pro mě byla naprosto přirozená volba a předem jsem počítal s tím, že budou i na „Cupio...“. Stačilo zase být jen trpělivý a narazit na takovou báseň, která by mě silně oslovila a tematicky se hodila k tomu či onomu textu. Používání básní v originálu beru taky jako jakési vzdání holdu a vyjádření úcty vůči jiným národům a jejich jazyku.

8. Jakým způsobem vůbec texty vznikaly? V běžné náladě za denního světla nejspíš ne. Bylo nutné navodit specifickou atmosféru, prostředí, čas...?

Kupodivu ani tak nezáleží, kde se člověk nachází, nebo jestli je den či noc, ale na inspiraci. Bez ní už vím, že nemá cenu se do ničeho pouštět, to je pak jen ztracený čas a konečný výsledek nestojí za nic. A inspirovat tě může ledacos: nějaká knížka, film, zážitek...nebo se prostě už tak probudíš (smích).

9. Když zůstanu u atmosféry, tak hudební stránka ET MORIEMUR mi nejvíc evokuje vypravěčskou, ponurou náladu, ale na druhou stranu zažil jsem i temnější hudbu... Místy mi připadá dokonce jemně "středověká". Jaký byl cíl kapely postavit konečnou atmosféru "Cupio Dissolvi"?

Snažili jsme se vytvořit desku, jejíž atmosféra by byla ponurá a depresivní, ale zároveň nenudila, což je u některých doomových nahrávek riziko. Proto máš jistě pravdu, že zdaleka nejsme nejtemnější kapela pod sluncem: jde nám spíše o kontrasty, střídat depku s hněvem, melodie s disharmoniemi, řezat do masa, pak pohladit a znovu řezat... S tím, že je to ale pořád doom, takže jde o řezníka se smutným výrazem (smích). Prostě nějak tak, aby nás to nenudilo a bavilo hrát. A snad to nebude nudit ani posluchače.

10. Osobně se domnívám, že do alba není snadné jen tak proniknout. Chová se tajuplně, ukrývá své krásy. Tvrdím, že takováto díla jsou přínosnější, než mít jasno po prvním poslechu. Mysleli jste při vzniku i na tuhle otázku?

Tak to je velký kompliment, za který moc děkujeme. Taky jsem měl vždycky raději desky, které nejsou jednoznačné, a musíš se do nich dostat vícero poslechy, než nahrávky, u kterých je ihned jasné, co ti můžou nabídnout. Problém je, že to nejde nějak naplánovat, prostě sednout si za stůl a říct si: „uděláme zajímavou desku“. I když jsme se vědomě snažili vyhnout banálním melodiím nebo postupům. Možná jsme tím někoho odradili, ale snad jiné zaujali.


11. "Cupio Dissolvi" jste natočili ve studiu Hacienda. Jaká byla komunikace s Dodem? Přispěl svými názory ke konečné podobě alba, nebo jste dali spíš na vlastní závěry a šli do studia s ucelenou představou?

Dodo je výborný člověk a naprostý profesionál, který už má fůru věcí za sebou. Takže když jsme třeba byli na vážkách, nedokázali se rozhodnout mezi více verzemi, zeptali jsme se jej, aby nám dal svůj nezávazný názor. A tím jsme se většinou řídili, ne proto, že je to Dodo, ale protože se nám zdál nakonec nejrozumnější. Navíc nebyl do desky ponořen tak jako my a mohl ji posuzovat s větším odstupem, což je taky velké plus. Hodně věcí se tak rozhodlo až přímo ve studiu.

12. Líbí se mi i výsledné poskládání skladeb, nepřijde mi, že na začátku jsou ty "hlavní" věci... Tohle je hodně individuální, ale byl v tom z vaší strany záměr udržet album co nejvíc pohromadě? Dbali jste hodně na jeho závěrečnou podobu, návaznost atd.? Probírali jste s Dodem tohle téma?

Ano, chtěli jsme, aby album bylo homogenní od začátku do konce, ale zároveň pestré, aby se písně střídaly podle nálady a rychlosti, aby nenudilo. Aby si i někdo, kdo nemá rád tuto muziku, řekl: „na doom je to docela záživný“ (smích). I tohle jsme řešili s Dodem a taky většinou dali na jeho rady.

13. Mohli byste vzpomenout na období vzniku EPka "Lacrimae Rerum"?

Tak to byly sladké začátky (smích). I když zas až tak sladké nebyly: problém dát dohromady kapelu, dát o sobě vědět, skládat hudbu, která by byla i přes vliv našich vzorů osobitá... No a první koncerty, festivaly, to taky byly zážitky, úplně první koncert jsme odehráli v takové hospodě-hájence, za námi na zdi vysela kančí kůže a různé parohy...to bylo něco na mě vegetariána (smích). A dodatečně moc moc děkujeme všem kapelám, které nás k sobě pozvaly, se kterými jsme si mohli zahrát a hlavně lidem, co se na nás přišli podívat. Na „Lacrimae...“ jsme stále hrdí, myslím si ale, že za ty dva roky jsme kus práce udělali a posunuli se někam dál. Mohli jsme určitě udělat víc, ale jsme doomaři a jde nám to pomaleji (smích).

14. Na EP se objevilo devět písní, to je docela dost, ale obsahovalo pár instrumentálek... Ty jste na novince vypustili. Byl tohle záměr? Nechtěli jste jimi narušovat chod alba?

Asi tak. Po vydání „Lacrimae...“ jsme si uvědomili, že by mohly působit rušivým dojmem, kouskovat tu atmosféru, a to jsme nechtěli. A taky jsme nechtěli nahrát desku se stejnou strukturou, takže jsme od meziher upustili. Nová deska ti nedá odpočinku mezi skladbami, žene tě od začátku až do konce k nevyhnutelnému epilogu. To je aspoň můj názor.

15. Závěrečná píseň "Žal" je zpívaná česky. Neuvažovali jste do budoucna o větším zapojení rodného jazyka do tvorby ET MORIEMUR?

V textech většinou používám angličtinu, kterou beru jako jazyk, jemuž rozumí takřka všichni a líbí se mi, že lidé vědí, co zpívám. Dnes už si tvou hudbu může přes internet poslechnout kdokoliv, kdekoliv na planetě a já osobně mám rád kapely, jejichž textům rozumím a můžu si je se zpěvákem zazpívat. To ale neznamená, že nemám rád skupiny, které používají mateřský jazyk, když se to udělá dobře, výsledky jsou skvělé a často ještě lepší než v angličtině. Češtiny by mohlo být v našich písních do budoucna více, ale spíš to bude zase nějak v rovnováze s ostatními jazyky.


16. Sledujete světovou scénu doom metalu a její rozvoj? Jaký máte názor na trend spojení se sludge metalem a různými post HC kapelami? Máte rádi i další větve doom metalu - namátkou drone, funeral, ambient doom?

Samozřejmě máme nějaké své staré doomové oblíbence, které pořád posloucháme, ale snažíme se být informováni i o novinkách. Já osobně se nebráním žádným kombinacím a experimentům, nejsem v tomto smyslu tradicionalista. Sludge mám strašně rád, stejně jako post HC kapely, některé tě intenzitou své hudby dokážou doslova rozdrtit na padrť. Drone se přiznám až na výjimky moc neposlouchám, zato funeral a ambient black/doom, na tom si taky pochutnám. Miluju ponuré, zdrcující a studené atmosféry.

17. Dvě velké kapely doom metalové scény - My Dying Bride a Anathema připravili na tento rok speciální alba - "Evinta", respektive "Falling Deeper". Měli jste možnost je už slyšet? Jaký je váš názor? Popřípadě na další vývoj Anathemy, která už s doomem nemá nic společného.

Osobně jsem je ještě neslyšel, takže ti k tomu nemůžu nic říct. A přiznám se, že od Anathemy se mi líbí jen první nahrávky, když pak začali hrát rock, přestal jsem je poslouchat.

18. ET MORIEMUR jsou zastánci práv zvířat. Je váš postoj v tomhle ohledu jednotný? Máte potřebu na tento problém poukazovat i mimo kapelu?

Tak práva zvířat jsou hlavně mou obsesí (smích). Jsem už 16 let vegetariánem a myslím si, že to, co se děje ve velkochovech, je naprosto nepřijatelné. Koncentrační tábory všechny pohoršují, a právem, ale velkochovy jsou to samé, ne-li horší. Proto mi hodně záleží na tom, aby se o tomto tématu debatovalo, aby se na to nezapomínalo. Mnozí jsou přesvědčeni, že zvířata jsou míň než my, že my jsme chytřejší, citlivější atd., nebo že například potřebujeme jíst maso, abychom byli zdraví a podobné neinformované kecy, všechno jsou to ale jen naše zbožná přání, kterými se snažíme zakamuflovat naši naprostou bezvýznamnost pro život a pro vesmír. Takže to všechno je mnohem širší debata, nejen o zvířatech, ale i o nás. Navíc člověk není nic jiného než zvíře, akorát že domýšlivé (smích).

No a Michal, Aleš a Honza mě v tom všem naštěstí podporují, takže můžeme jako kapela dávat deset procent z každého prodaného CD Svobodě zvířat, nabízet skupinám, které přijedou na náš Patior Ergo Sum doom fest pouze vegetariánské občerstvení, rozdávat na koncertech letáky o tématice nebo jednoduše napsat do bookletu „podporujeme všechny organizace bojující za práva zvířat“. I taková věta je podle mě na metalovém nebo doomovém CD nezvyklá a člověka nějakým způsobem zaujme, ať už tak či onak.

19. Už vás nebudu dál trápit. :) Děkuji vám za možnost si popovídat s nadějnou českou kapelou a věřím, že vaše snažení jen tak neskončí. To by byla škoda. Mějte se lépe než lidé z vašich textů a třeba u další desky – ahoj.

Moc děkujeme za zajímavý rozhovor, a jaké třeba – u další desky ahoj (smích). A ještě poslední vzkaz čtenářům: nezapomeňte si přijít poslechnout doom metalovou legendu Saturnus, s níž spolu s Tisíc let od ráje vystoupíme v pátek 9.12. v Praze a v sobotu 10.12. v Brně!