Nová doom metalová naděje vzešlá z českých luhů a hájů slyší na jméno ET MORIEMUR. V té trošce v českém doomovém umění znamená tato pražská kapela, spolu se svou novinkou, rozhodně mnoho. Poté, co jsem si vyslechl něco ukázek na jejich bandzone profilu, jsem dospěl k názoru, že tvorba ET MORIEMUR v sobě nese něco nevšedního a bude třeba ji zmínit i tímto způsobem. Jen dodám, že nové album "Cupio Dissolvi" bylo vydáno ve spolupráci s magazínem Pařát, a to k oboustranné spokojenosti. Sama hudba ET MORIEMUR je svůdná a tajemná. Není daleka depresí, ani melodiky s jistou dávkou naděje, dokonce ani tolik potřebného "něčeho navíc". Člověk se na chvíli octne kdesi v přístavním pajzlu a za moment již šněruje les a prastaré hradby. Deska je proměnlivá, působí jako na vlnách, ale přesto drží daný tvar a nevyskakuje z doom metalového chlívku. Smutek ET MORIEMUR je netradiční a ve svých možnostech svojský. Svojským můžeme směle označit také cover alba, který zdobí výtvor z dílny Zdeňka Hajducha. Dřevěné panenky jsem ve spojitosti s chmurným žánrem zachytil poprvé a jakkoliv mohou působit nezvykle, tak ten podivný, nečitelný smutek v nich je.
"Cupio Dissolvi" se tváří nenápadně. Postupně odkrývá svou hloubku, navede do svých odlehlejších zákoutí a tam se už může odehrát ledacos. Na první dojem až jalová a plochá nahrávka se časem mění v dospělou, a to zejména tím, jak vhodně je poskládaná. Mé zanícení je stupňováno spolu s dalšími motivy alba a je jen dobře, že potenciál není vyčerpán někde na startu desky nebo naopak přikrčen na jejím konci. Prostě sám přijde, postupně a nenásilně. ET MORIEMUR volí tento nenásilný přístup v protikladu s texty plnými sebevražd. Poetická stránka alba se tedy točí kolem ukončení života vlastní rukou. Když pak srovnám slova s hudebním doprovodem, mnohem sklíčenější mi přijde popis oněch neřešitelných situací. Poněkud hlubší hudební stránka by album ještě poponesla ve svém významu.
Přesto je můj dojem z debutu kapely jasně pozitivní. Podařilo se stvořit album na úrovni a trochu rozčeřit stojaté vody již vyplakaného stylu. "Cupio Dissolvi" vidím jako vypravěčskou nahrávku, ve které se v každé písni dozvíme novou, neradostnou novinu. Velkou devízou desky je její plynulost a vyrovnanost. Převratný odkaz s sebou nenese, ale pocitově je na úrovni, stejně jako kompozičně. Dalšími novými poslechy nabývám přesvědčení, že i když se jedná o doom metalovou nahrávku, cítím v ní něco ze staré české rockové školy. I když nejsem schopen přesnější identifikace... To jen potvrzuje, že "Cupio Dissolvi" není jen listopadovým drinkem před spaním pro navození umělé atmosféry, ale je v něm něco navíc. Leckdy se pohybuje na hraně, trochu si zahrává s obecným vkusem, ale nikdy nesklouzne za jeho hranu. A to i v případě využití kláves, které místy zní až lacině, ale na druhou stranu je jejich role nezbytná. Když slyším xylofonní zvuky a představuji si, jak na klapky hrají ony dřevěné dámy, trochu mě zamrazí. ET MORIEMUR umí znít i tradičně, kdy souboje kytar nechají vzpomenout na klasiky Dissolving of Prodigy, ale malovat si tuhle nahrávku jako tradiční, by nebylo moudré. Ale o tom již byla řeč - má svůj svět a nelpí na svých vzorech.
ET MORIEMUR je pro mě zárukou české doom metalové školy a hozenou rukavicí hrstce dalších pokračovatelů. Jak se zdá, i přes malé množství interpretů se v budoucnu můžeme dočkat světlejších zítřků a není všechno tak marné, jak se zprvu zdálo. S podobnými alby, jako je "Cupio Dissolvi", nemusíme mít strach.
