Musím přiznat, že nad návratem LEVIATHAN jsem zlomil hůl. Ono tomu není zas tak dávno, kdy vyšla skvělá deska „Massive Conspiracy Against All Life“, ale okolnosti nasvědčovaly tomu, že se jedná o desku poslední. Nemluvě o věčném čekání na jakýkoliv nový materiál Lurker of Chalice, ale to je trochu jiný příběh. Možná jste zaslechli fámy a zprávy o údajném znásilnění, kvůli kterému Wrest dočasně skončil ve vazbě. Nebudu zde vyvozovat jakékoliv závěry, jedna věc však musí napadnout každého. A to, že Wrest toho měl na duši naloženo asi opravdu hodně. No a kreativní tvorba či práce vůbec je velice dobrý způsob, jak si ulevit… V jedné věci je „True Traitor, True Whore“ stále stejnou nahrávkou jako předchozí desky LEVIATHAN. Pořád se jedná o velice svojsky pojatý black metal. Zas vás čeká nepříjemná, až delirická cesta těmi nejhlubšími zákoutími Wrestovy duše. A jak tomu bylo vždy, LEVIATHAN si prostě oblíbíte nebo prostě ne. A mám pocit, že „True Traitor, True Whore“ vykročilo ve svém osobním vyjádření ještě maličko dále. Deska dle mého skromného názoru obsahuje několik opravdu mocných momentů, které bych v diskografii LEVIATHAN dosadil na samotný trůn nemocnosti. Na druhou stranu je ale nové album i o něco jemnější a rozhodně uhlazenější. Klidně bychom mohli říci i méně „black metalové“. Největší podíl na tom samozřejmě má profesionální studiová produkce. Ta albu téměř neškodí, avšak v kontextu alb starších je to docela nezvyk. A pravděpodobně vám bude chybět ta šílená zefektovanost Wrestova vokálu, jež bývala tolik typická. Rovněž musím uznat, že některé agresivnější pasáže (viz.úvodní „True Whorror“) nevyzní natolik hnusně a agresivně, jak by člověk asi očekával nebo chtěl.
K dalšímu nedostatku „True Traitor, True Whore“ se Wrest přiznal sám v rozhovoru pro magazín Decibel. Některé pasáže zní totiž poněkud nedotaženě. Které to jsou, to nechám na vašem posouzení, ale jistě budete souhlasit, že z některých momentů by se dalo vytřískat (ano, poukazuju hlavně na bicí) mnohem více. Na druhou stranu tak novinka zní mnohem spontánněji, což přispívá osobnímu rázu hudby. Nemohu si tedy příliš stěžovat.
Je „True Traitor, True Whore“ lepší deskou než „Massive Conspiracy Against All Life“, „Tentacles of Whorror“ nebo „Lurker of Chalice“? Spíše ne. Novým LEVIATHAN však nemohu upřít osobní kouzlo a jasnou kvalitu. Už teď vím, že pokud dostanu na Wrestovu hudbu chuť, tak se na řadu dostanou i takové skladby, jako „Bring Up To This Bottom“ nebo „Shed This Skin“. Jsem tedy s deskou spokojený více, než jsem čekal, a budu doufat, že se v budoucnu dočkáme dalšího materiálu nejen LEVIATHAN, ale i Lurker of Chalice.
