Zanedlouho to budou čtyři roky, co jsem vám představil debutový počin „One Size Fits All“ švédského industriálního projektu PLUTONIUM. Od té doby se toho hodně změnilo. Kapelu opustili dva členové a nyní má vše pod taktovkou zakladatel a současně jediný člen J. Carlsson. Ten mě před nedávnem kontaktoval, že vypustil do světa svoje nové dítko pojmenované „Devilmentertainment Non-Stop“ a že by na Mortemu rád viděl recenzi. Neváhal jsem a při té příležitosti jsem se domluvil i na rozhovoru, abych tento, nyní již one-man projekt, představil blíže. Nebudu ztrácet čas a místo zaobíráním se detaily, které se objeví v rozhovoru. Jdeme rovnou na věc. J. vzal tentokrát vše do svých rukou a desku si nejen celou složil a nahrál, ale nakonec i vydal. Od vydání debutu ušel velký kus cesty a zlepšil se prakticky po všech stranách. Nerad bych samozřejmě tvůrce přechválil hned na začátku. Zas nečekejte nějaký zázrak, který by nějak zamíchal kartami, co se Top desek letošního roku týče. To rozhodně ne. PLUTONIUM stále je a bude UG záležitostí pro užší spektrum posluchačů, kteří mají rádi monotónnější, avšak silné skladby, zakládající si na výraznější atmosféře. Ta zesílila nejen díky kvalitnějšímu zvuku, ale i díky zlepšení Carlssonova umu s elektronikou. Industriálních ploch a samplů přibylo a staly se velmi důležitou součástí „Devilmentertainment Non-Stop“. Podobně jsou na tom i kompozice jednotlivých skladeb. Už není uplatněna stejná šablona na všech 9 stop, které se liší jen v detailech. Tentokrát jsou variabilnější a nedrží se jen středního tempa, které je však pro tento styl tím nejvhodnějším. Dočkáme se i více rychlých pasáží a samozřejmě i pomalých, kde utichá kytarová vichřice a na povrch se dostává spíše industriální mizérie a samota. Chladné, avšak ďábelsky tepající nápady, z kterých jdou cítit nejen vlivy švédské metalové školy, ale často i některých norských témat. Mám teď na mysli styl, kterým jsou skladby složeny a odehrány. Možná je to odvážné tvrzení, ale jistá inspirace jde z desky cítit.
Taktéž jde slyšet, že J. nehodlá sedět na místě a šmrdlat to samé, co na „One Size Fits All“. Oproti němu je novinka mnohem variabilnější. Je sice mnoho elementů, které se nesou všemi skladbami, ale hlavní nápady a kompozice se liší skladbu od skladby. Někde má hlavní slovo kytara, jinde spíš elektronický podklad. Tu a tam jde vše ruku v ruce. Velkým zlepšením prošel i automatický bubeník, který má sice stále hodně syntetický zvuk, ale zároveň si drží svou militantní auru. Každý úder do rytmičáku vás postaví do latě. Tvrdá disciplína stojí za tímto dílem. Jste-li příznivci industriálních odnoží black metalu, jistě si přijdete na své. „One Size Fits All“ nebyla špatná deska. Občas si ji rád pustím, ale „Devilmentertainment Non-Stop“ je o level dál. Po všech stránkách profesionálnější počin, z kterého je slyšet, že to tvůrce myslí vážně.
Mohl bych sice pokračovat s rozborem, ale v rozhovoru se J. hodně rozpovídal o mnoha detailech, které vám o desce udělají výborný obrázek. Nerad bych vás tedy ochudil o tuto možnost a uzavřu tuto recenzi. Jestli se J. bude nadále plně věnovat hudbě, která ho baví, věřím, že se ještě dočkáme něčeho zajímavého. Již nyní je co poslouchat. Bez jakýchkoliv debat. Kandidát na desku roku to není, ale rozhodně převyšuje mnoho jiných nahrávek, které ani zdaleka nedosahují kvalit „Devilmentertainment Non-Stop“.
K recenzi poskytl: J. Carlsson
