Neznámý název skrývající jména naopak velice známých harcovníků rockového světa. To je OLD SILVER KEY. Členové vynikajících Drudkh si odskočili udělat radost a společně se světoběžníkem Neigem (mj. Alcest, Lantlos). založili projekt, kde rozvádějí motivy ne tak vzdálené svým domovským kapelám. Tedy atmosférický, tajuplný a melancholický sound. Při první zmínce o chystaném projektu jsem vzrušeně zpozorněl, předobjednal a čekal, jaký bude výsledek. Reklamou pro "Tales of Wanderings" jsou jména zúčastněných pánů. Jejich domovské party mají zástupy fanoušků, takže o to mají chlapci práci jednodušší, než-li začínající konkurence.
Přistupme už k očekávané snůšce "cestovních" příběhů. První poslech vyvolal euforii, ale další ochladnutí. Po instrumentálce "What Once and Will Never Happen Again", která uvádí posluchače do krajin odosobnění, šera a samoty, navnazuje k následující "November Nights Insomnia". Já osobně ji přeskakuji, protože po minutě začíná nudit. Bohužel tento pocit mám skoro u všech skladeb. Očekával jsem sílu melodického "post" black metalu Drudkh a romantiku okořeněnou magickým Neigeho zpěvem . U toho musím posečkat. Jeho výkon v domovských Alcest je uchvacující, ale připadne mi, že jinde nemá tu potřebnou sílu (až na výjimky, samozřejmě) a jakoby si schovával to nejlepší pro svoji domovskou kapelu. Na "Tales..." zkouší odlišné polohy, takže mi místy připomíná Vincenta Cavanagha (Anathema) či Carmela Orlanda (Novembre). Ale bez grácie zmíněných. A to je možná to nejpřekvapivější na celém projektu. Instrumentální stránka ovšem postrádá potřebné "koule", stejně jako již kritizovaný projev Neigeho. Kdy čekáte výbuch emocí, nastává fádní nápad bez výrazných melodií. Nejhůře zpracované mi připadnou bicí. Obzvlášť v rychlých pasážích působí nepatřičně. Délka debutu je 37 minutek, ale díky prázdnotě obsahu mi připadne dvojnásobně dlouhá. Nejsilnější je kapela tehdy, kdy se oprostí od "metalového" výraziva a pouze si jen tak skotačivě trylkuje v britpopu made in Ukrajina s francouzským vkladem. Tato místa se moc pěkně poslouchají a rád se k nim vracím. A to prosím nejsem fanouškem těchto Oasis, Blur atd. :) Slovo metalová jsem dal do uvozovek, protože zvuk kytar je uhlazený a postrádá potřebnou rozervanost a drive.
Když to shrnu, tak kdo čekal šok bum bác, bude šokovaný nejvíc tím, jak deska plyne, žádné překvapení nepřináší. V podstatě nejpovedenější na "Tales..." je obal s bookletem a příjemně posmutnělé texty. V kostce řečeno, jedná se o projekt pro radost zúčastněných. Protože peníze by nepřinesl žádné. "Tales..." bych hodnotil o bodík výš, natočit ho začínající muzikanti. Vzhledem k profesní vyspělosti a zběhlosti tvůrců kritizovaného díla jsem čekal mnohem, mnohem víc.
