Tradice se nemají měnit. Australští králové doom metalu vydali svou čtvrtou knihu nářků a nijak neuhnuli ze své pomalu se vinoucí cesty. Stejně jako Esoteric, tak i MOURNFUL CONGREGATION patří mezi absolutní klasiky funeralního umění. Nikdy z něj neslevili, nikdy nesešlápli plyn až k podlaze a hlavně - vždycky je možné očekávat tu nejvyšší kvalitu. Zanedlouho dvacetiletá existence kapely a výsostné postavení v žánru k tomu přímo vybízejí. Hymny plné úpadku zásadně v tom nejpomalejším možném tempu nebuší do hlav chaotické vize, ani neškemrají jedním táhlým opakujícím se motivem. Na tomto místě je třeba MOURNFUL CONGREGATION uznat pestrost a smysl pro obohacení pohřebních melodií. Jejich hudba byla vždy protknuta dávkou melancholie, akustických momentů a jemnějších atmosfér. To vše ale poctivě zabaleno v těžké, mrtvou zeminou zasypané rakvi, určující jeden z nejpravějších skonů doomového království.

Název alba, který v souvislosti s kapelou nelze ani náhodou brát jako troufalý, plně odpovídá postavení kapely. "Kniha" má nádherný zvuk. Variabilní doom metal MOURNFUL CONGREGATION se díky němu dostane pokaždé do míst, kde je mu nejlépe. Ať už jsou to pověstné akustické momenty, které umí znít jak komorně, tak "pinkfloydovsky" vzletně, nebo chrámové ozvěny, ve kterých zas kapela zní nejtemněji. I MOURNFUL CONGREGATION v sobě mají pravé doom metalové "zlo", jen není tak markantní. Většinou podlehne starobyle výpravné melancholii a depresím. Sound novinky je každopádně tím nevydařenějším za kariéru Australanů. Je dotažený, čistý a hlavně je jedním z nejdůležitějších prvků vnímání "The Book of Kings". Je skvělým průvodcem.

Jako čtyři obří sloupy se tyčí zatím vydaná alba skupiny. Poslední dobou se zdá, že tihle démoni z druhé strany světa své loudavé tempo zrychlují. Poslední dvě desky dělí jen dva roky, což je rekordně málo. Během diskografie MOURNFUL CONGREGATION jsem se nesetkal se slabším albem, vidím je jako vyrovnané, lišící se jen obdobím vzniku a jemu úměrné zvukové kvalitě. Nejvíce diskutované zřejmě bylo předcházející "The June Frost", které bylo postaveno na větším množství kompozic s kratší délkou, ale i na něm se bezhlavě umíralo. "The Book of Kings" se vrací k osvědčenému počtu čtyř skladeb. Osvědčeně v rámci porovnání s albem "The Monad of Creation" působí také ryze akustická věcička "The Bitter Veils of Solemnity".

Novinku vidím právě jako nástupce druhého alba kapely, a to ve více směrech. Je kouzelné se vracet spolu s MOURNFUL CONGREGATION do jejich minulosti a znovu otevírat staré hrobky. I novinka v sobě stále nese něco zvláštní staroby a až středověké atmosféry. Je tím nejkrystaličtějším albem v historii a přesto se přísně držící linie smutečního doom metalu. Obřad připomínající podobný osud Esoteric má paralely i v datu podzimního vydání obou kultovních spolků. Pomalá, ale patrná evoluce.


Album "The Book of Kings" je jedním z nejdůležitějších za skončivší rok 2011. Ten skončil chmurně z mnoha důvodů. Společníkem je pak poslední kapitola knihy smutku - eponymní skladba, půlhodinová rezignace na vše světlé a pozitivní. Zcela reprezentativní kus hodný zhoubné krásy MOURNFUL CONGREGATION. Krásy, jež definuje posmrtnou cestu na onen svět. Ne, nikdy se jí nenabažím...