Ač deset let na scéně, tito Řekové debutují teprve nyní s 20 minutovým materiálem. Tak mě napadá, zda jsou takoví perfekcionisté, co nepustí průměrný riff, lenoši bez inspirace nebo prostě smolaři. Myslím, že poslední možnost bude pravdou, nebo se jí alespoň přibližuje, vzhledem k totální změně v sestavě před dvěma lety. Jediným původním členem je MXT (kytary, basa, syntetizátory). Zbytek zmizel v propadlišti dějin. V roce 2009 se k MXT přidali ostatní současní spoluhráči. A sice Maelstrom (bicí), známý z více známějších seskupení, jako jsou Dodsferd, Ravencult atd., dále pak Edrha (texty) a Domu (zpěvy), zpívající taktéž v black metalových End.
Přirovnání k Thorns a Arcturus není od věci, jen s tím rozdílem, že hudba VACANTFIELD není originální ani novátorská. Avšak musím přiznat, že deset let pilování je znát a svému řemeslu helénští draci opravdu rozumí. Popsat VACANTFIELD není lehké. Bylo by i nefér je příliš kritizovat. EP totiž nabízí "pouhé" tři skladby.
Všechny se chvástají v black metalově avantgardním duchu zmíněných fenoménů. Oproti nim je "Iteration" nářezovější a napadá mě i další připodobnění k dalšímu jménu, a sice famózním Morgul.
Při poslechu EPčka se mi derou na mysl otázky typu: V čem spočívá avantgarda? Je ještě avantgarda tento spíše tribut předním gardám? Je kopírka řečeného záměrná nebo vychází z nadšení a opisování u "starších" kolegů a je výsledkem pocty stylu?
V každém případě se sebe zeptám jednodušeji - líbí nebo nelíbí? Základem je vždy píseň. A ty se klukům povedly. Pouze za kvákavý hlas Domu bych lískal. Jeho hlasové spektrum naštěstí obsahuje barevnou škálu a nijak nenudí.
Trojice skladeb je vyvážená, ale třetí z nich "White Knuckled Cosmos" je aranžérsky i kompozičně vymazlená a celku tak vévodí. Dokonce i čistý zpěv (deklamace) je zde bezchybný a kvalitativně se může řadit ke špičce avantgardy.
Nebudu se rozepisovat o jednotlivých instrumentech. Roky zkušeností jsou znát, jak se zmiňuji výše.
Zastavím se však u lyrické části. Ta je parádní. Kapela má svého vlastního textaře Edrhu a tento krok je povedený. Jsem sice zastáncem toho, že by si každý zpěvák měl skládat tzv. do huby, ale jsou případy, kdy tohle tvrzení padá a zpěvák není spokojený se svými texty a raději je svěří do rukou někoho povolanějšího (Immortal atd.).
Vrátím se ale k VACANTFIELD. Ti nejsou poetičtí ani slovotvorní. Zato metaforami a metonymiemi se to jen hemží. Nebojí se ani vulgarismů, které mně většinou vadí, ale tady nepůsobí trapně.
Uvidíme, s jakým materiálem přijde VACANTFIELD na dlouhohrajícím debutu, který snad v dohledné době vyjde. Pak bude teprve možno soudit, zda se jedná o přínos do avantgardní rodiny nebo naopak o další jméno beze smyslu, které zapadne a ztratí se v šeru minulosti.
K recenzi poskytl: Duplicate Records
