Nejprve troška pohledu pod pokličku. Tento jednočlenný projekt dal dohromady tvor jménem Cernunnos a zaměření kapely popisuje jako ambient/avantgarde/misanthropic black metal, což do jisté míry sedí. Na desce se vskutku všechny tyto elementy nacházejí - a to od Burzum a Darkthrone načichlými riffy, přes disharmonické a disonantní pasáže, které dají vzpomenout na Black Funeral či již zmíněné Judas Iscariot, až po ambientní struktury. Takže potřebné ingredience jsou na desce přítomné, ale teď je ještě otázkou, jestli se je povedlo smíchat v kvalitním poměru. Odpověď bohužel není příliš jednoduchá, protože z alba „In Obsecration of the Seven Darks“ není úplně jasné, čeho chtěl Cernunnos dosáhnout, ale výsledek přesto není vůbec špatný. Zkrátka nevím, jestli bylo ambicí namíchat do jedné desky Xasthur s Burzum, Empeor a Krieg za zvuku starších Nachtmystium nebo přinést autorské pojetí USBM, nicméně výsledek zůstal tak někde na půl cesty.
Předně musím vyzdvihnout poměrně slušnou instrumentální zručnost hlavního a jediného principála, jeho talent na chytlavé riffy, ostatně i melodie a zvukovou preciznost alba. Co však poměrně značně kazí dojem celé desky, je jakási zvláštní neschopnost odpoutat se od svých oblíbených autorů do té míry, že jejich přítomnost bude pouze tušena v pozadí. Zkrátka, že kultovní norské i americké kapely prostě zůstanou v poličkách s nahrávkami nebo na plakátech. Ovšem na „In Obsecration of the Seven Darks“ je slyšet, že nejenom, že nezůstaly jako stín inspirativní minulosti někde v druhém či třetím plánu skladeb, ale že se jim povedlo dostat se na denní světlo a rozvíjet v hlavě autora jeho schizofrenní a démonické hudební nápady. Tu a tam se dokonce jako nehmotné bytosti prošly studiem a nenápadně upravily zvuk na mixu či nástrojových aparátech. Výsledek, jak už jsem napsal výše, ve finále vůbec není špatný, ale místy máte skutečně pocit, že tohle už jste někde slyšeli.
Abychom zbytečně nekritizovali, tak je nutné v rámci objektivity vyzdvihnout některé velmi pěkné momenty, které nám HAERESIARCHS OF DIS servírují, jako je třeba příjemný vokál á la norská avantgarda ve skladbě „Remembrance of He who Defied God“ nebo démonické intro na počátku skladby „Passage“. Přiložený cover božských Emperor, konkrétně opusu „Ensorcelled by Chaos“ je pak poměrně slušně zvládnutým řemeslem s drobnými úpravami. Na originál to sice nemá ani náhodou, ale jako pomyslné „osvěžení je to vynikající nápad a řekl bych, že fanoušky této kapely jednoznačně potěší. Celkově je tedy deska řemeslně zvládnuta na jedničku, s nápady to už taková paráda bohužel není. Jak tedy z toho ven?
Kdyby HAERESIARCHS OF DIS přinesli více osobního výrazu, vlastních postupů a nebáli si udělat z „nedotknutelných“ kapel legraci či je svým způsobem hudebně převrátit, nemusela by deska „In Obsecration of the Seven Darks“ vůbec zapadnout, ale mohla čnít jako klenot v rámci celé USBM scény. Každopádně tomuto projektu ještě dejme šanci a berme toto album jako úspěšné složení zkoušky hudební dospělosti, kdy nám Cernunnos předvedl, že staré mistry má v uchu a v rukách v míře větší než dostatečné. Teď už jen zbývá nenechat se hudebními vzory příliš svazovat, obout se do produkce s nepopsaným listem a nebát se jít svou vlastní cestou. Potenciál je v HAERESIARCHS OF DIS nepochybně veliký a není důvod, proč by jednoho dne kapela nemohla být stejně slavná jako Nachtmystium nebo Judas Iscariot. Budu se těšit s čím se Cernunnos vytasí v budoucnu, takže si 2.5 bodu schovám do příště!
