Bez okolků se vrhneme rovnou na novou placku. Pokud bych ji měl srovnat s předchozím dva roky starým dílem „Estorat Taghoot“, tak musím říct, že těmto neznabohům rozhodně nechybí inspirace. Co vás ale okamžitě praští do zvukovodů je oproti předchozímu dílu velmi kvalitní zvuk. No ale zpět k náplni alba, ze kterého různé motivy tryskají jak z ropného vrtu. Kdybych slyšel toto dílo jako první věc, co se mi od nich dostala k uším, tak bych řekl, že mi některé skladby (hlavně pak v úvodních vteřinách songů) evokují rumunskou „Negură Bunget“, i když jsou si na míle vzdálení. Arabskou „lidovou hudbu“ jsem sice nestudoval, ale její spojení s black metalem je vskutku čarokrásné, jak by pravil pan Kopfrkingl. Připravte se tedy na devastující sodomii harému, kde si kurtizány vytrpí svoje a plačky se budou dívat na scimatar, zabodávající se do již „použitých“ družek.
Když se podíváme na desku celkově, tak se nese v rychlejším tempu. Jediným oddechem jsou pasáže, když drummer vymění bicí za perkuse či ruční bubínky. Pak ale opět následují „škatulata“ a peklo začíná nanovo. Nádherným dokreslením už tak přitažlivé atmosféry alba jsou orientální „synťáky“, které evokují onu náladu v harému, jak jsem psal o pár řádků výše. Pokud tedy máte chuť na skutečně neotřelý hudební zážitek a nemáte předsudky k tomu, že z kraje ropných magnátů, šejků a teroristů prostě black metal vzniknout nemůže, tak vás čeká téměř padesátiminutová pouštní pouť doslova od gongu po gong.
Ač jsem fanouškem klasického černého kovu, při poslechu jsem se několikrát přistihnul, že se těším více na ty jejich „vložky“, než na nával kytar a sypačky. Občas mi to dokonce vykouzlilo úsměv na rtech, jak je tomu například v šestém songu, název myslím není potřeba vzhledem ke složitosti ani uvádět. Prostě je to šestka. Nejsilnějším zážitkem alba „Kitab Al-Awthan“, který mi AL-NAMROOD nachystali, ale zůstává pátá skladba (opět „negurovitý“ nástup), kde vypukne to pravé písečné šílenství. Korán musí ostatně dobře hořet též …
Rok 2012 teprve začíná, ale už teď mohu říct, že tuto desku si rozhodně pamatovat budu a až budu ke konci roku sepisovat paměti, co mě zaujalo, „Kitab Al-Awthan“ rozhodně nebude opomenut. Někomu to možná přijde málo „zlé“ a moc novátorské, ale to se nedá nic dělat. Ne vše musí nutně bzučet. Alláh je mrtev, ať žije Bezvěrec.
