Na Brutal Assault jsem přijel v pořádku (tím děkuji řídícímu kamarádovi ;-)) a po nějakých chvílích rozkoukávání se a zdravení kamarádů jsem se odebral k "horní" frontě před podiem, která byla o výrazný kus menší než fronta spodní - tak či onak, byla to hrůza. Společnost neodbytných vos mě zezačátku rozčilovala, později jsem si zvykl a řídil se heslem "žij a nech žít". Mezitím, co jsem mistrně předbíhal a snažil se konečně procpat do arélu, začali hrát čestí gore-grindoví JIG-AI. I přestože jsem se k podiu dostal před koncem jejich vystoupení, tak mě jejich set nijak výrazně neoslovil a jediné, co si z něj vybavuji je předělávka písní Pec nám spadla a Skákal pes.... No, grind není můj šálek čaje, tak se mému nezájmu nelze divit. Ostatní vypadali poměrně potěšeně a JIG-AI si své fanoušky našli.
Rites of Undeath
Tyto pražáky jsem neviděl prvně a snad ani naposled. Ozon točil svým "metalovým afrem", Wisdom skřepčil/murmurčil, co se dalo, a celé jejich vystoupení mě poměrně bavilo. Prezentovali své nové album The Asylum a i přestože byla polovina publika unavena po Jig-Ai a ta druhá šetřila síly, tak "přihlížející" byli. Kluci opět oslovili především posluchače, kteří se nesou na vlnách symfonického black metalu a nejen na nich. Je cítit snaha, že se snaží vymanit z označení "český krejdl of filth" a nové, o kus vyzrálejší album to jen potvrzuje! Pro nikoho RoU jistě nejsou velkou neznámou, ale i tak přeju klukům štěstí v budoucí tvorbě. Našlápnuto mají vcelku dobře, ačkoli prapor nadprůměrnosti by zatím vytahovat neměli...
Crashpoint
Crashpoint jsem chtěl poznat už jen díky stylu, který hrají a který mám rád. Zvučení a první tóny nahrávaly myšlence, že nemám tu čest s čímkoli revolučním a nemýlil jsem se ;). Poté je tu ovšem druhá strana mince, že zábavná věc nemusí být v žádném případě nijak originální a i Crashpoint byli skutečně takovouto mincí. Předpovídatelný crossover, který prostě bavil - cítil jsem z toho od prvních vteřin Korn, libovolný rapcore a celé to bylo takové skočnější. Myslím si, že k rozhýbání kostí po cestě to bylo naprosto ideální a kluci mě skutečně bavili! Zpěvák, který nahrával vzhledu "šampóna" ze svého hrdla vydával chvílemi skutečně brutální zvuky a to je jen dobře - brutál pohlazení pro naše slušovody a žádnej popík!!! :-D
Mortifilia
Tak tuto českou stálici hrající melodický death metal švédského stylu jsem příliš nevnímal a již se klepal na nadcházející The Ocean. Mortifilii znám z CD, její hudba se mi líbí, ale ne natolik, abych se konečně nešel zchladit pivní šlehanou pěnou (Kdo na BA byl, ten chápe. ;-) a již vyčkával na.....
The Ocean
A je to tu! Špička čtvrtečního dne, intenzivní neuro/emo core metal, který je skutečně charakteristický - kytarové záseky, dva zpěváci a dvoje bicí, přičemž jedny z nich upoutaly vystoupení se zúčastněnou bruskou. Na pódiu se již prezentoval svým hlubokým a těžkým vokálem Mathias Buente a Já byl zmaten, pár chvil jsem přemýšlel, kde je ta dynamičnost známa mi z posledního alba Aeolian. Kapela však nezklamala a po chvíli !přiskákal! Nico, malý sympatický a především pokérovaný chlápek, který rozpoutal bouři svým uřvaným vokálem, do hudby se skvěle hodícím. Kapela mě nenechala chladným a stále si pokládám otázku, co se děje, že není v pomyslném hudebním nebi? The Ocean jsou pro mě jedním z vrcholů festu a každý, komu jejich jméno nic neříká, nechť si je ihned poslechne. Doufám, že mé nadšení není ničím vzácným a na kvalitách kapely se shodneme. Také by se bylo dobré zmínit, že na podiu bylo úctyhodných sedm týpků a nikdo z nich neskákal na perkusích, ani nemlátil baseballkou do plechových barelů ;-)) - všichni hráli a odehráli víc, než jsem od nich čekal.
Cenotaph
Tak tyto turecké grindery jsem si nejspíše nechal ujít (nejspíše = nevím, nepamatuji si/pro mě zapomnění hodný zážitek) a šel vyřvávat jméno The Ocean do světa ;). Nasál jsem nějakou pivní pěnu, popral se o ní s vosami, šel relaxovat a vrátil se až na Birdflesh, kteří již chvíli hráli.
Birdflesh
Tak tito Švédové si ze sebe umí skutečně vystřelit. Ženské šaty, maska připomínající logo Misfits, dlouho"vlasé" paruky a skočný, těžký punkoidní grind, který jako podívaná vcelku pobavil. Jak jsem již předeslal v začátku - tento styl hudby mi příliš neříká a tak jsem stále relaxoval a "transvestity" sledoval z povzdálí s pivem v ruce.
Fastred: Jen náhodou jsem procházel kolem bez zájmu sledování show, ale po kradmém pohledu na podium jsem zůstal stát s úsměvem na rtech. :) Jednoduše bych pravil: Kde nejsou hudební zázraky, tam přidejte na show… A přiznám se, že on ten grind ihned víc chutná ;).
Gojira
Gojiru si buďto absolutně nepamatuji nebo a to spíše, jsem jí z nějakého mně neznámého důvodu zameškal - buď další nesnesitelná fronta na pivo nebo jsem se s někým zapovídal, kdo ví? Většina lidí z mého okolí si jí ovšem chválí a proto je pro mě vcelku zklamáním, že si ohledně této francouzské kapely na nic nemohu vzpomenout.
Orphaned Land
Tak na tuto izraelskou kapelu jsem se skutečně těšil! Na Paradise Lost jsem nebyl a tak pro mě byl BA první příležitostí, jak kapelu spatřit naživo. Orphaned Land svůj set rozjeli hitem Ocean Land (ano, ve čtvrtek byl oceán znakem kvality ;-)). Zvuk byl dobrý a atmosféra přímo skvělá. Orientální exotické rytmy rozhýbaly snad každého diváka a charisma kapely bylo také nezvykle - pár českých slov, který se zpěvák naučil, mé potěšení jen potencoval.
Došlo i na starší syrové skladby, čímž jistě potěšili ortodoxnější fanoušky a Já sám si neumím představit, jak se publiku více zavděčit. Svůj skvělý set zakončili jak započali - také hitem z aktuální desky a to Norra el Norra, na který jsem si, jako téměř všichni ostatní, zaskákal a rozhýbal zlenivělé kosti z předešlých tří vystoupení ;-). Orphaned land byli dalším z vrcholů letošního BA a na jakékoliv jejich příští vystoupení velmi rád zajdu!
Fear Factory
Jedním z lákadel letošního BA jsem s otevřenou náručí příliš neočekával. Kapelu jsem dlouho neslyšel a vybavit se mi dařilo přinejlepším jen Replicu. Z kotle jsem se stáhl do ústraní, k pravé straně pódia a s očekáváním očekával ;), co že se to bude dít. Dělo se více, než jsem čekal - staré skladby, průřez celou tvorbou, postupné gradování (Z mého počátečního kývání hlavou bylo na konci setu zběsilé boxování, kopání kolem sebe apod.. ;-))
V poslední době jsem měl Fear Factory zakódované jako nedomrdlé Ministry, ale bubeníkovo hraní nadzvukovou rychlostí ;-)) mě přesvědčilo, že pravda bude nejspíše úplně někde jinde... Strojové rytmy ve čtvrteční večer uchvátili a na FF snad opět nezanevřu - nezaslouží si to! Ze všech těch "plakátových lákadel", které BA hostil, mě FF pobavili nejvíce a to svým hitovým potencionálem, který mají. Ono být bezcitný vůči Archetypu či Replice, je dost obtížné!
Fastred: Ačkoliv Fear Factory nějaký ten pátek neposlouchám, nemohl jsem se ve skrytu duše dočkat několika pecek z nejoblíbenější desky Obsolete... Nuže… Dočkal jsem se výborného průřezu „životem“ kapely, energické show, kvalitního zvuku, bubeníka jenž měl nohy rychlejší než (teď mě nenapadá ten správný výraz :-)) a menší nostalgie, která umocnila dojem, že FF byli pro mě nejlepší kapelou Čtvrtka.
Severe Torture
Tak na ně jsem se vzdálil a po odpařeném koncertě na FF jsem si dal řádnou relaxaci v podobě nataženosti uvnitř stanu :-).
Mourning Beloveth
Nevím, jestli bylo nejslavnější uspávat lidi před koncem čtvrteční nadílky. V krvi jsem měl stále dostatek adrenalinu z The Ocean, Orphaned Land a Fear Factory na to, abych neusnul a doom ve stylu My Dying Bride vpouštěl jedním uchem dovnitř a druhým ven.
Solfernus
Na Solfernus jsem se těšil, přeci jen s nimi máme rozhovor a jsou poměrně zaběhlým jménem mezi českými black metalovými kapelami. Dobrou náladu mi ovšem hned zpočátku zkazili grimasy pana Khaabuluse a i přes thrashem nadýchlý a vcelku poslouchatelný black metal jsem se po druhé skladbě odebral do stanu. Ze Solfernus na mě vůbec nic nedýchalo, ihned se mi v souvislosti s tímto neduhem vybavili Marduk na X-mass festivalu. Poměrně velké zklamání z prvního festivalového black metalu, s tímto stylem to ovšem nebylo nijak slavné po celé trvaní...
Při Solfernus jsem se odebral ke stanu, zabalil se do spacáku a rozhodl se usnout, proto jsem neviděl NEGLIGENT COLLATERAL COLAPSE a ani ILLIDIANCE, což mě velmi mrzí... Pátek byl den o kus rozporuplnější...
Fastred: Na Solfernus, potažmo pana Corna, jsem se vcelku těšil... Přeci jen Solfernus je jedna z věcí mě bližších… a hned obrovské zklamání:(. Absolutně nečitelný zvuk pod podiem, utopené „melodie“, drsňácká gesta ala postižený Shagrath a celkový dojem - bolest hlavy… Corn opět nezklamal, ale to je asi tak vše… Možná, že má něco do sebe, že Solfernus často hrají s grindovými kapelami, heh…
Čtvrtek mi nenabídl nic významně zajímavého a nebýt Fear Factory, dojem by byl o třídu horší, takto jsem usínal ani ne moc rozladěn… Illdiance jsem bohužel zaspal, ale podle popisu několika známých se jednalo o docela kvalitní vystoupení s poněkud nešťastným zvukem.
