CULT OF FIRE snad není nutné znovu představovat. Předpokládám totiž, že velká část z vás si debutní EP „20:11“ poslechla a utvořila si svůj názor. Jmenované EP vlastně nebylo ničím jiným než představením, o čem hudba kultu ohně je a bude. „Triumvirát“ pokračuje v nastoleném směru, předvádí několik čerstvých věcí a hlavně skládá hold black metalu konce 80. a začátku 90. let. LP „Triumvirát“ si opět vydává kapela sama, ale tentokrát se na trhu objeví i CD a kazetová verze od firem Demonhood prod. a In League With Satan prod. Nová deska, či plnohodnotný debut chcete-li, předvádí 35 minut zcela nové hudby trojice Infernal Vlad, Tom Coroner a Devilish. Hudba CULT OF FIRE možná není originální, ale zato je autentická. Nepočitatelně mnoho kapel se ohání starými modlami, avšak ve výsledku se nejedná prakticky o nic jiného než o zakomplexovaný rachot a strašení čertíkem Bertíkem. S CULT OF FIRE se vám naštěstí dostane té typicky pekelné/nezemské aury, která činí žánr výjimečným. Samozřejmě při poslechu vás napadnou všelijaká jména. Gehenna nebo Bathory, Tormentor či klidně i něco novějšího jako například Dodsengel a tipuju, že bychom do rockové/metalové historie mohli zajít ještě hlouběji. „Oldschoolem“ nejvíce smrdí produkce. Decentně nedokonalá, avšak čitelná a výrazná. Zvláště bicí jsou na dnešní dobu až extrémní. Viz. nazvučení šroťáku, který mi osobně během první sypačky připomenul bestiální tlukot na „Under the Sign of Black Mark“.
Jak si každý domyslí, každá strana LP obsahuje po třech skladbách. Nevím, nakolik pánové s tímto faktem při tvorbě hudby počítali, ale skladby se zdají být seřazeny podle určitého schématu. Obě úvodní skladby „Závěť Světu“ a „Z Jícnů Propastí“ jste měli možnost již slyšet. V kontextu celého alba se jedná asi o skladby nejúdernější a podle mě i nejvhodnější k živé prezentaci. Skladby druhé „Satan Mentor“ a „Sluhové Věčného“ dle mého názoru spíše navazují na výrazivo EP, vyhýbají se jeho drobným nedostatkům a posouvají je trochu dále. No a obě strany LP uzavírají skladby od ostatních naprosto odlišné. Zatímco „Černá Aura“ je silně neurotický prasopal s depresivním závěrem, titulní a zároveň instrumentální „Triumvirát“ hraje spíše na epickou a melodickou strunu. Ne nadarmo jsem si při závěru desky vzpomněl na Deathspell Omega a famózní zakončení jejich korunního alba „Paracletus“…
Rozhodně si cením toho, jak CULT OF FIRE dozráli po skladatelské stránce. Skladbám na EP jsem vytknul podobnou stavbu skladeb a přílišné natahování styčných momentů. To se na novince neděje vůbec, nebo jsem to aspoň nezaregistroval. Jak je vidno v předchozím odstavci, deska je velice různorodá, na dvě stejné skladby nenarazíte a zároveň tím netrpí soudržnost celku. Asi chci příliš, ale ještě bych ocenil, kdyby byly všechny písně tak „maximální“ jako třeba „Závěť Světu“ nebo některá ze závěrečných skladeb. Ne, že bych měl chuť přeskakovat „Z Jícnů Propastí“, ale mám z ní po jisté době pocit, že je z desky nejslabší.
Pokud vám EP „20:11“ sedělo, není co řešit. „Triumvirát“ je překonává ve všech ohledech a rozhodně se jedná o jednu z nejzajímavějších black metalových nahrávek roku, nejen v rámci České republiky. I když jsem poslední měsíce doslova zavalen slibnými či přímo skvělými deskami ze všech zemí a žánrů, stále mě to láká si pouštět „Triumvirát“ znova a znova.
„Triumvirát“ vychází tento měsíc v pátek třináctého a den poté dojde k jeho znesvěcení za účasti norských Mare a One Tail, One Head v pražském klubu HooDoo.
Desku k recenzi poskytli: Cult of Fire
