S obdobím letních prázdnin není spojená pouze vidina již toliko vytoužené dovolené u moře či na horách, ale také stále se rozšiřující nabídka letních festivalů. V současnosti je nabídka prakticky nekonečná a o její pestrosti rovněž nelze pochybovat. To znamená, že si vybere skutečně každý. GOTHOOM EXTREME CORE TERROR 2012 letos vyrukovali již se třetím ročníkem této na Slovensku prakticky jediné akce podobného charakteru. Vlastně již minulý rok jsem zvažoval navštívit tento festival u našich slovenských sousedů, avšak školní povinnosti veškeré mé plány zhatily.

Na „Gothoomu“ mě vždy nejvíce lákala ta tolikrát opěvovaná komorní a přátelská, ba až rodinná atmosféra. Pravý opak těch masivních velkoakcí, které sice nabídnou stovku kapel, kde by každá druhá mohla vyjet na tour v pozici headlinera. Tohle všechno je moc hezké, jen kdyby to na pódiu nevypadalo jako na jatkách, kde se bleskově střídá dobytek na porážku. O opakování kapel prakticky ob rok již vůbec nehovořím. Toto je však běžný postup masivních festivalů. Gothoom se v tomto velmi liší. Je sympatický hlavně tím, že kromě několika zahraničních hostů s honosnými jmény, např. Behemoth, Septicflesh, Skyforger, dávají pořadatelé přednost kapelám z Česka a Slovenska, čímž podpoří méně známé kapely, dají šanci mladým muzikantům a v neposlední řadě opráší staré matadory, kteří v drtivé většině předvedou bezchybný výkon, čímž upevní své výsostné postavení. Toto je přeci úžasná vize, jak podpořit převážně undergroundovou scénu a obnovit její dávno zašlou slávu. Ale dost řečí, pojďme si teď připomenout, jak to všechno bylo.

Gothoom se konal po dobu tří dnů, avšak já díky poruše automobilu nedorazil již v jeho začátcích. Díky vstřícnému jednaní mého kolegy (tímto ti Nicku ještě jednou děkuji) jsme sehnali náhradní vůz a rozhodli se vydat se na cestu ihned na druhý den ráno. Čtvrteční program byl naštěstí oproti ostatní dnům velmi zkrácený a první zvuky kytar se ozvaly až něco málo po páté hodině. Omlouvám se všem zúčastněným kapelám a vám čtenářům. A nyní už rovnou na páteční festivalový den.

PÁTEK
Po necelých třech stovkách kilometrů jsme konečně dorazili na místo konání. Z mých prvotních obav, že danou lokaci budeme obtížně hledat, se nakonec stala jen nepatřičná domněnka, neboť pořadatelé vše zvládli na jedničku a značení trasy bylo absolutně bezproblémové. Nestačili jsme ani pořádně zaparkovat a z areálu se již začaly ozývat první tóny kytary a bicích. Odhodili jsme tedy veškerá zavazadla a přemístili jsme se ochutnat první nálož muziky.

První kapelou pátečního dne byli melodičtí deathmetalisté ERRATUM. Na první pohled mě zaujal poměrně hojný počet členů kapely, včetně sympatické ženštiny za mikrofonem. Po několika vyposlechnutých skladbách jsem usoudil, že Erratum jsou velmi mladým seskupením a metal je pro ně nejen koníčkem, ale především zábavou. Podle toho to vypadalo i na pódiu. Vystoupení působilo lehce neuhlazeně a všudypřítomné legrácky hlavního vokalisty celému setu na serióznosti rozhodně nepřidaly. Ale metal je o zábavě, tak na druhou stranu proč ne?

NONPROLIFIC byli jednou z mála kapel, která se na festival dostala díky internetovému hlasování fanoušků a díky za to. Rýsovalo se první překvapení Gothoomu. Netypický a alternativně pojatý death metal zněl jako všechno a zároveň nic. Korunu tomu všemu dával absolutně šílený vokalista. To, co mu vycházelo z hrdla, se jen velmi těžko popisuje. Cílový efekt byl vynikající a všichni přítomní si Nonprolific bezpochyby užili. Tohle byl extrém, dávám palec nahoru.

Jako další se na prknech chystali INTERFACE. Opět jsme se naladili na vlnu melodického deathu „alespoň jsem se o to pokoušel“. Problém je v tom, že tato škatulka je sama o sobě velice ošemetná. Jde o to, že tento žánr jako takový většinou nedisponuje obrovskou hudební variabilitou. Ani Interface tento fakt nevyvrátili. Nemastný, neslaný set ještě potvrdil velice nepřesvědčivý výkon jinak působivé zpěvačky. Škoda, nakročeno měli hezky.


EVERLASTING DARK na mě působili jako takový malý hudební cirkus. Tahle směsice gothic – doomu by se poslouchala zajisté velmi dobře ve stylově upraveném klubu za optimálních podmínek. Avšak v tomhle tropickém počasí vypadaly naškrobené šaty vokalistky a houslistky jako „černý humor“. Hudba olomoucké kapely mi celá připadala jako vystřižená z nějakého hodně starého absurdního filmu. Už jste viděli operní zpěvačku s pomalovaným obličej mlátit hlavou sem a tam? Připočtěme kytaristu v pantoflích s hlavičkou česneku na krku a houslistku, která si čas od času skočila bokem z pódia zapálit jednu dvě? Takhle bych mohl pokračovat dále. Tohle opravdu nebyla hezká podívaná.

Netrvalo dlouho a na vědomost přišla zpráva o absenci kapely Amöbia. Nebylo nač čekat a na řadu tak přišli SKLEPMASTER, jež pro většinu návštěvníku představovali jednu velkou neznámou. Ani já jsem nebyl výjimkou a vystoupení jsem si nenechal ujít. O to větší bylo moje překvapení, když se celý ansábl spustil. Úžasně zvládnutá hra, brutální nasazení a především maximální výkon mladého vokalisty. Skromně přišli, neskutečně delikátně zahráli, poděkovali, odešli. Druhé překvapení festivalu – to byli Sklepmaster.

Ihned po Sklepmastrech se na pódiu objevil Peťko (hlavní organizátor) a všem se smutkem oznámil, že bohužel nedorazí kapely Hecate, X- Core a k mému největšímu zklamání také Hromovlad. „Doomas“ tak ohlásil krátkou cca. hodinu a půl dlouho pauzu, po které slíbil pořádný nářez. Všichni byli zvědaví, nedočkavě posedávali před pódiem, když v tom se zjevili FAR n HATE ze slunného Španělska. Omluvte mou vulgaritu, ale tohle byl neskutečný námrd. Vokalista spustil nelidský řev a hardcore v podání Far n Hate mě doslova postavil ze židle. Kapela předváděla strhující show, vokalista běhal po pódiu, hecoval všechny přítomné, až nakonec sám seskočil za ochrannou bariéru a začal řádit mezi lidmi. Ani jsem nepostřehnul a 40 minut určených kapele byl za námi. Nebylo co dodat – DOKONALOST.

ANTARES představili publiku především materiál z nedávno nahrané desky a nutno podotknout, že šlo o velice solidní podívanou. Rychlý a technický death metal s výraznou melodií nikdy neurazí. Z poslechu studiové desky jsem byl poměrně nadšený. Živé vystoupení mou radost ještě znásobilo, vynikající práce.

Konečně jsem se dočkal a na pódiu uviděl toliko očekávané logo TORTHARRY. Chlapi poděkovali Peťkovi za pozvání, načež se změnili v nekompromisní vraždící stroj. Tortharry jsou brutální, válcující, nezlomní – prostě extra třída.

Peter „Doomas“ Beťko mi prozradil, že není v úplně optimální kondici a ještě téhož ujížděl k lékaři. Vlastně jsem se obával, jak se na jeho výkonu podepíše to obrovské břímě celého Gothoomu a všeho toho stresu kolem. Peťko však dorazil na pódium s úsměvem jemu vlastním a srdečně všechny již poněkolikáté pozdravil. V tom se rozezněly klávesy a DOOMAS Započali svou doomovou třičtvrtěhodinku. Tam, kde hudba ubrala na brutalitě, tam znásobila svou intenzitu. Doomas měli úžasnou atmosféru, kterou strhli celý amfiteátr. Všudypřítomné emoce ještě navýšila skladba „La Muerte“, která byla i s impulsivním věnováním. Pokorní a důstojní Doomas se bezpochyby zařadili mezi perly celého festivalu.

Desátá hodina se pomalu blížila, když tu se vzduchem neslo intro „The Vampire From Nazareth“, což neukazovalo na nic jiného než na příchod temných Řeků páteční noci – slovutných SEPTICFLESH. Pro mě (a věřím, že pro všechny) byl koncert „septiků“ nekončícím hudebním orgasmem. Zazněly všechny zásadní skladby z „ Communion“ i „The Great Mass“. Intenzivní komunikace mezi Seth Siroem a publikem zhušťovala atmosféru, že by se dala krájet. Septicflesh jsem viděl již po několikáté a bez mrknutí oka prohlašuji, že tohle bylo zatím nejpovedenější vystoupení Řeků v Česko – Slovensku :-).

Hrát po takových ikonách, jakou jsou Septicflesh, musí být neskutečným oříškem pro kohokoliv, jelikož laťka je skutečně vysoko. GALARDRIEL se snažili ze všech sil a myslím, že byli úspěšní. Lidé se bavili v pořádně hojném počtu a dávali kapele najevo, že stále patří na vrchol scény. Osobně Galadriel příliš nemusím a jejich tvorba mě nenaplňuje, nicméně koncertní set Galadriel ukázal, že se fanoušci mají na co těšit, poněvadž nová deska je už na cestě.


Dozrál čas na vystoupení lotyšských SKYFORGER, kteří nejsou v našich krajích žádnou neznámou. Za poslední roky se nestalo, aby tihle specifičtí metalisti odmítli byť jediné pozvání. Dnes však dorazili bez druhého kytaristy a svých tradičních folkových nástrojů. Skyforger tak byli o poznání metalovější než kdy dříve. Musím se přiznat, že nebýt neustálého vykládání příběhů, které frontman spojil s uváděním skladeb, byl bych minimálně smutný.
Tak alespoň prostřednictvím povídaček vyzněla pohanská misie Skyforger. Hodina uběhla jako nic a my měli za sebou další velice kvalitní vystoupení.

Krajanů PANYCHIDA mi bylo již od počátku líto. Na jejich vystoupení zůstala jen hrstka posledních oddaných a kapela tak hrála sotva třiceti přihlížejícím. Tvorba Panychidy mě nikdy nikterak nezasáhla a ani po nočním vystoupení tomu nebylo jinak. Nedokážu se jednoduše ztotožnit s hudbou, ani s jejím přednesem. Texty ve staroslověnštině jsou jistě originální, ale to je tak asi všechno.

Byly již skoro dvě hodiny v noci a já nemínil prohrát svou souboj se spánkem. Čekal jsem na svůj první kontakt s ET MORIEMUR, kteří uzavírali druhý festivalový den. K mému překvapení se přede mnou zjevila partička velice mladých lidí, což mi k funerál doomu příliš nesedělo. Nakonec jsem se přeci jen nechal uvrtat do příjemně melancholického konce a s Et Moriemur ukončil páteční dlouhý den.

SOBOTA
Byl bych nevěřil, že se probudím do nádherně prosluněného dne a k tomu ještě sám od sebe. Nekonaly se žádné kanadské žertíky, hovno ani nic podobného, prostě úžasný klid a čisté nebe nad hlavou.
Ihned po ranní hygieně jsme vyrazili do malebné vesničky Nová Baňa sehnat nějaký ten kus žvance k zakousnutí, díky čemuž jsme vynechali ranní otvírák Achsar.

Druhou kapelu sobotního rána očividně nezarazily ani poměrně vysoké teploty a nepříjemně pražící slunce. Vlétli na pódium jako velká voda a rozhodli se svým vysoce melodickým death metalem zbořit vše, co by mělo stát v cestě. Velice příjemná ranní nálož metalu konečně přilákala všechny spáče a Gothoom tak mohl dále pokračovat.

SEPTORY zaparkovali jen několik málo metrů vedle nás a my nekonečně dlouho přemítali, jak dlouho asi cestovali, přece jen vážili cestu až z Ruska. Chvílemi se z hlediště ozývaly melodie Kaťuše, z čehož nejspíš neměli Septory dvojnásobnou radost, minimálně tomu nevěnovali pozornost a drtili svůj technicky založený death metal. Žádné emoce, žádný cit - jen strojově čistá práce bez zaváhání.

Laťka byla opět nasazena poměrně vysoko, když v tom dorazili na pódium slovenští GOD DEFAMER. Ani jsem se nestačil zaposlouchat do první skladby, když v tom mě odtáhnul bokem náš polský přítel z magazínu Seven Gates. Toto vystoupení jsem tak vynechal a tímto se kapele hluboce omlouvám.

NOOSTRAK byli další kapelou z širokého výčtu těch, které jsem si nemohl nechat ujít. Kluci se do toho obuli hnedka od začátku a žádná nit nezůstala suchá. Tuhle dobře namazanou mašinu poháněl za mikrofonem Fred, jenž v našich krajích velice známá persóna, a ne, že ne. Noostrak předvedli tu nejlepší deathcorovou show, jakou jen mohli, a publikum je za to odměnilo hlasitým potleskem. Domnívám se, že tihle opravdu mladí kluci jsou obrovským příslibem do budoucna.

Sparkový kolega Bob Zelenka mě upozornil na skvělou nahrávku další ovečky ze stáje Gothoom prod., a to na deathmetalisty SUBURBAN TERRORIST. Tohle byl další neskutečný masakr. Prostě extrémní death metal par excellence. Začínal jsem mít pocit, že tahle mladá krev začíná těm starým bardům nakopávat prdel. Haha.

OBLITERATE jsem kdysi pořídil u Shindyho za pár českých korun, to bylo vše, co jsem o kapele věděl. Stačilo pár chvil zvučení a každý věděl, co asi přijde. Ale tohle bylo peklo, absolutně ztřeštěný grindík zahraný bez jakýchkoliv skrupulí. Tahle hudba mě pohltila, chytila a začala ničit. Poprvé, co jsem začal cítit, že potřebuju chvilku oddechu. Nicméně Obliterate rozmasakrovali všechno plus něco navíc a odešli. Byl jsem zničen a na pár minut ulehnul k odpočinku.


Poté, co jsem se několikrát potkal s usměvavým Asurou, jsem usoudil, že TROLLECH přeci nemůžu vynechat i přesto, že jsem jejich vystoupení zažil již nesčetněkrát. Hlediště se opět razantně zaplnilo a od samého začátku bylo vidět, že se chlapi těší velkému zájmu publika. Tentokrát jsem viděl Trollech, kteří poněkud upustili od své pohádkovosti a poněkud zostřili své kytary. Na poctivý black metal od podlahy jsem už čekal jako na živou vodu, neboť převaha death metalu byla nesmazatelná. Trollech zahráli všechny povinnosti jako „V rachotu hromu, Moudrost kováře a Ve stínu starých dubů“ sbalili fidlátka a zmizeli. Kapela představila také titulní skladbu z nové desky „Vnitřní tma“, čímž poukázali na určitý vývoj a návrat k poctivému black metalu, což s potleskem kvituji.

Místo Unmourned se na pódium derou MATER MONSTIFERA a já s příslibem black metalu setrvávám na vyhřáté lavičce. Kapela se prezentuje jako atmosferický black metal, nicméně žádnou atmosféru nepociťuji ani po třetí skladbě a lehce zklamaný odcházím. Tohle je kapela vhodná pro všechny fanoušky současných Cradle Of Filth a všechny patnáctileté black metalisty. Uznávám, že technicky jsou Mater Monstifera na celkově slušné úrovni, avšak kreativita zatím lehce pokulhává.

Před námi jsou dvě legendy slovenského metalu a to Depresy a Dementor. Od obou celků jsem očekával maximálně profesionální vystoupení a toho se mi taky dostalo. DEPRESY běsnili jako za mladých let a nebrali ohled na nikoho a nic. Po několika personálních motanicích, které se v Dementoru odehrály, jsem do poslední chvíle nevěděl, v jakém složení kapela vystoupí. Jakmile jsem však uviděl Rosťu s kytarou a mikrofonem, byl jsem absolutně klidný a očekával totální masakr. DEMENTOR je o zkušenostech a tihle chlapi jich mají na rozdávání. Nejvíce mě však dostal „ploužáček“ věnovaný mamince k narozeninám, no prostě brutal na Gothoomu.

Amfiteátr se začal definitivně plnit a všichni věděli, že právě teď bude patřit pódium hodinu a půl pouze hlavní kapele Gothoomu, polským BEHEMOTH. Celému vystoupení předcházela hodina zvučení a chystání všech serepetiček. Již klasický otvírák „Ov Fire and The Void“ ukázal technické problémy, které se táhly až do třetí skladby. Vždy perfekcionistické vystoupení Behemoth začalo dostávat trhliny a těžko říct, kdo byl více naštvaný, jestli já nebo kapela. Nepříznivý stav začaly zachraňovat ohnivé efekty, které ve spojení s vizáží kapely a hlubokou tmou vzaly za své. Díky obrazovým vjemům byla tragédie zažehnána. Poláci odehráli svůj klasický playlist, kterému dominují „Demigod“, „Conquer All“, „Prometheus“, „Shemhaforash“ a polská (pomalu národní) „Lucifer“, při které se obloha zatměla černými komfetami a vystoupení skončilo. Žádný přídavek, nic. Moje první dojmy byly zality zklamáním, neboť kapela takového věhlasu jako „Behemoth“ by měla předvést více, nežli jen povinnost, za kterou si vezmou solidní honorář. Poláci jsou jednou z mých největších srdcovek a toto vystoupení jsem bral jako zradu. Tohle nebyli „Behemoth“ tak, jak je znám. Nakonec jsem byl z koncertu natolik rozmrzelý, že jsem ani nepožádal kouřícího Oriona s procházejícím Nergalem o podpis či fotku. Většina přihlížejících po koncertě prohlašovala, že je absolutně spokojena a dokonce i nadšena, ale já nemohu souhlasit. Možná, že jsem jen příliš kritický. Za poznámku stojí fakt, že po dobu celého festivalu diváci seděli na pevně stanovených lavičkách, pouze v případě Behemoth všichni povstali.

Po vystoupení Behemoth přišli na řadu chlapi z PANDEMIA, kteří měli původně hrát o hodinu dříve. Pandemia se s ničím nemazala a nastartovala svůj setík melodického deathu. Hudba Pandemie působila neuvěřitelně lehce a stravitelně, což je v případě death metalu lehce nezvyklé. Melodie šlapaly a táhly jednotlivé vály kupředu. Člověk se ani nenadál a řízci z Pandemie zmizeli.

Nikdo nemusel mít IQ Alberta Einsteina, aby si nevšiml, že po Behemoth hlediště vyprahlo a spousta stanů a automobilů bylo tatam. Bylo velmi pozdě, ale pro mě přišla poslední povinnost festivalu, a to domácí INFER. Peterova družina hrábla do strun a vyvalila na poslední poslouchající duše několik válů z první desky. Bylo to takové peklo, že jsem se bál, že mi z Infer praskne hlava. Naštěstí pro mě kluci zvolnili a představili skladby z nahrávky „Sede Vacante Aeternum“ a posledního EPčka. Infer nemají dlouhého trvání, ale pro mě jsou jednoznačně jedním z nejlepších slovenských bandů.


Únava si vybrala svou daň a poslední kapelku celého Gothoomu jsem poslouchal již jen z útrob auta. LLYR zahalili Novou Baňu naposledy do hávu doom metalu. Hudba se zdála být natolik příjemná, že jsem několikrát zvažoval vrátit se zpět do amfiteátru. Nakonec lenost zvítězila a spánek si vybral svou daň. Utichly poslední tóny a Gothoom byl u konce.

Když se ohlédnu zpět, celé trvání festivalu uběhlo jako voda a všechny zážitky se okamžitě přeměnily do formy vzpomínek. My diváci si však nedokážeme představit všechny starosti a útrapy spojené s konáním takto náročné akce. Peťko Doomas se svým Gothoom týmem skutečně vytáhli a mají můj neskutečný obdiv. Letošní Gothoom neměl jediné slabé místo. Areál celého festivalu byl uprostřed malebného prostředí s možností koupání u sousedního jezera Tajch. V celém areálu byly rozmístěny koše, které byly skutečně hojně využívány a možnosti nepořádku tak byly výrazně omezeny. O důležitou věc, jakými wc rozhodně jsou, se postaralo dvoje pohostinství v prostorách areálu a dostatek udržovaných „tojtojek“.

Na své si přišli i pivaři, neboť se zde čepoval Zlatý Bažant společně s ovocným Radlerem za úžasné euro deset. Jídlo samotné bylo velice obstojné a nabídka meníček po celou dobu festivalu byla více než uspokojivá. Už jste někdy cpali svíčkovou s knedlíčkem a u toho sledovali např. Tortharry? Že ne? Potom Vám Gothoom výrazně doporučuji.

Líbí se mi, že vše, co Petr s Gothoomem sliboval, to taky dodržel. Peťko i přesto, že byl očividně nemocný, všechny problémy řešil s úsměvem a nadhledem.
Vrátím se ještě nazpět. Možná jste si všimli, že jsem se u žádného hodnocení kapel byť jen jedenkrát nevěnoval zvuku. Důvod je prostý, malý areál místa konání byl úžasně ozvučený a žádná z vystupujících kapel neměla špatný nebo neúnosný zvuk. V drtivé většině byly zvukové podmínky naprosto úchvatné.
Budu se opakovat, ale Gothoom předčil má očekávání a věřím, že se tam příští rok společně sejdeme.

Ještě jednou děkuji Peťovi za skvěle odvedenou práci a maximální vynaložené úsilí.

5x NEJ GOTHOOM
1. Peter "Doomas" Beťko
2. Septicflesh
3. Čičinky v areálu
4. Zelený Radler
5. Poláci z hellshopu a seven gates ve stánku

Kompletní galerii od našeho fotografa Sachtikuse můžete najít na jeho Facebook stránce:
Atmosféra
Kapely