Je září a podzimní koncertní zně mohou opět začít. Marduk byli jedni z prvních, kteří vyrazili na cesty propagovat své čerstvé album, a k tomu si jako čestné hosty pozvali americké legendy Immolation. Ostravská zastávka byla na turné jedna z prvních a vzhledem k ohlasům na Varšavský koncert se dal tušit solidní „rozpierdol“. Části turné se navíc zúčastnili i čeští Heaving Earth, kteří chystají nový a docela zajímavý materiál. Soupisku doplnili ještě francouzští Forsaken World a místo novozélandských Sinate nakonec vystoupili Noctem ze Španělska. Po zahřívacím kole v nedalekém pajzlu jsme něco málo před šestou večer zdolávali schody vedoucí do Barráku. A co se nestalo, řada lidí se táhla přes dvě patra; to jsem v Barráku už dlouho neviděl! Každopádně účast zas tak hojná nebyla, osobně bych tipoval tak 150, maximálně 200 lidí. Zakoupili jsme s přáteli piva, navázali kontakty (zdravím rádio revolta) a počkali si na první kapelu, která začala cca půl hodiny po avizovaném startu.
Koncert (pro mě trochu nečekaně) otevírali HEAVING EARTH. Když jsem je viděl naposledy předskakovat Ulcerate a Svart Crown, jejich výkon mě neurazil, ale ani nenadchnul. Avšak do třetice všeho zlého jsem byl konečně spokojen. Setu HE poměrně škodil fakt, že se na kapele zvukař teprve rozcvičoval, a tak sound nebyl zrovna dobrý, musel jsem se odebrat do zadní části klubu, neboť mi hluk z repráků docela vadil. Kapela do svých řad přijala i basistu, což možná byl jeden z důvodů, proč HEAVING EARTH konečně pořádně vraždili. Osobně mě nejvíce zaujaly novější, hnusnější skladby a klasicky také Žlababův krutý vokál. Kvalitní Suffo/Immo masakr. HEAVING EARTH byli z předkapel jednoznačně nejlepší.
Zvláštně vyhlížející FORSAKEN WORLD byli na řadě. Zpočátku mě poněkud děsila nálepka melo-death, avšak ve skutečnosti se jednalo spíše o moderní směsku různých extrémně metalových žánrů. Podle image muzikantů se dal zpočátku tušit i vliv black metalu, žel snad s výjimkou několika málo načernalých harmonií se jednalo jen o rádoby melodický škvár. Chvíli jsem pátral, zda se občas neobjeví nějaká zajímavá a chytlavá kytarová linka, ale po nezdravém přísunu coreových breakdownů (či co to kurva bylo) jsem to vzdal a neprofesionálně se vzdálil.
Průser pokračoval s NOCTEM. Ke cti kapely musím přiznat, že jejich hudba byla asi dvakrát zajímavější, než jak tomu bylo v případě FORSAKEN WORLD. V muzice se objevovaly poměrně zajímavé melodické momenty, a pokud se vyrazilo do modernějších vod, tak muzika nestagnovala, ba naopak byla příjemně agresivní. To ovšem nemění nic na tom, že větší bandu pozérů jsem ještě neviděl. Všichni pánové měli hustodémonsky krutopřísné kontaktní čočky, basák asi parodoval Gena Simmonse a jeden kytarista se dokonce honosil „brněním“ alá Dark Funeral .Vůbec jsem měl dojem, že kapela svou image následuje kapely jako právě Dark Funeral či Behemoth. Ale u těch divadélko akceptuji a klidně přiznám, že se mi i líbí. NOCTEM mě ale svým vzhledem, vystupováním a ne zrovna přesvědčivou hudbou odpuzovali a doslova uráželi. Asi tak.
Konečně došla řada na IMMOLATION, kteří všem předvedli, jak se dělá masivní a ponurý metal hned s úvodní, neskutečnou CLOSE TO THE WORLD BELOW! Asi netřeba popisovat jaký hudební orgasmus jsem právě prožíval, ha ha. Žel vzhledem k tomu jak zmíněnou skladbu zbožňuji, byla pro mě laťka nasazena ze startu až příliš vysoko a podobně monumentální už pro mě dále IMMOLATION nebyli. Immo za cca hodinu předvedli solidní průřez diskografií a dokonce přidali jednu novou (krutou!) skladbu z chystané a již nahrané desky. Kapela si mě také získala svým vystupováním. Kytarista Bob Vigna řádil, pohazoval kytarou a drhnul své originální riffy jako by mu bylo dvacet a frontman Ross Dolan plnil svou funkci na sto procent. Nebýt přátelských průpovídek mezi skladbami, člověk by se ho i bál. Škoda jen, že IMMOLATION, byť měli čitelný zvuk, byli i velice potichu, ale ono to je možná i dobře. Takže jací byli IMMOLATION? SKVĚLÍ!
Z vystoupení MARDUK jsem měl zpočátku obavy, aby se nejednalo jen o bordel a kolovrátek. Tato dvě slova by gig vystihla, ale jinak se jednalo o nekompromisní black metalový masakr. Kapela si ošetřila nasvícení a atmosféru velice zajímavým způsobem, který jistě nepotěšil přítomné fotografy. Pódium se skrývalo za závojem husté (pohřební) mlhy a MARDUK samotní se po většinu setu jevili jako siluety. Morbidní atmosféra, kterou MARDUK svým strohým vystupováním navodili, mě mile překvapila, i když ke konci se mi tato obskurnost omrzela; muzikanty nebylo chvílemi skoro vůbec vidět. Po úvodních „Serpent Sermon“ a „Nowhere, No-One, Nothing“ se MARDUK vraceli v čase a zazněly třeba „Deme Quaden Thyrane“, „Within the Abyss“ nebo „On Darkened Wings“. Mám pocit, že z každého alba zazněla alespoň jedna skladba. Pro mě osobně vrchol nastal spíše v závěru s „Throne of Rats“ (bez pověstného kalichu a krve) a dvěma pancéřovkami „Baptism by Fire“ a „Panzer Division Marduk“ po sobě. Skutečný závěr ovšem patřil přídavkům v podobě „Wolves“ (Wůlfz) a „Azrael“. MARDUK s chladným úšklebkem zadupali Ostravu do země. Svědčila o tom i velice vysoká míra násilí a hulvátství v kotli. Tolik koncertních modřin jsem si snad naposledy odnesl z Revenge, a to nemluvím o zakrvácených kalhotách. Jako mírnou bulvární vsuvku uvedu, že kromě malého redaktora dělali řádný bordel také dva nejmenovaní frontmani black metalových kapel. Vystoupení MARDUK ve mně zanechalo pozitivní dojem, i když musím dodat, že už jsem zažil lepší koncerty…
Z koncertu jako takového je můj dojem spíše rozpačitý. I když se Barrák zvukově postupně zlepšuje, zvuk jednotlivých kapel byl málokdy ideální a občas se mi ztrácely i riffy. IMMOLATION, MARDUK a HEAVING EARTH potěšili, ale rozhodně si nebudu tento nedělní koncert pamatovat jako výjimečný. I když je pravda, že svým způsobem byly výjimečné ty dvě nepodařené předkapely, hehe. Každopádně děkuji lidem z Barráku za to, že do Ostravy zvou čím dál tím zvučnější jména. Člověku se nechce pořád trajdat do Prahy. Dík a pozdravy zasílám i přátelům (českým, polským a hlavně těm slovenským), kteří do mě furt něco lili, haha.
