Letošní září je doslova napěchované zajímavými akcemi a jednou z nich byl právě tento možná trošku nenápadný koncert k příležitosti turné FIRE WALK WITH US TOUR 2012 v pražském klubu Modrá Vopice. Velmi jsem se těšil, a i když klub je poněkud z ruky, ve výsledku jsem byl více než spokojený.
Celá akce začala v 19:45. Sogndálští MISTUR, přesní jak švýcarské hodinky, přesně v avizovaný čas stáli na pódiu a sálem se rozezněly první tóny kláves. Následuje instrumentální pasáž, která okamžitě přenáší celý klub na sever do divoké přírody v horách. Zvuk je vynikající, vše je slyšet tak akorát, lidé se postupně posouvají dopředu a mně v hlavě běží všechny ty vzpomínky na norské hory. MISTUR zkrátka umí. Vše bylo perfektní, lidé se bavili a dokonce reagovali na zpěvákovo pobízení ke skandování. Na konec setu dokonce zazněla nová skladba s názvem “The Sight”, která je volně dostupná na YouTube. Opravdu vydařený set, vše naprosto perfektní, akorát bubeník sem tam zachyboval, což následně žehlil u kytaristy výmluvným úsměvem. Vše jednou končí a po hypnotickém konci výše zmiňované skladby se MISTUR balí. Na pódium se totiž pomalu chystají CARACH ANGREN a já se těším na řádné blast beaty.
Vystoupení holandských CARACH ANGREN ovšem nezačalo vůbec dobře. Jak jsem se později dozvěděl od Olivera z MISTUR, CA vynechali zvukovou zkoušku a bohužel to bylo znát. „Godverdomme“ je přesně to, co by řekl asi každý Holanďan. Zvuk byl zvláštní, navíc složení kapely momentálně tvoří pouze kytarista, klávesák a bubeník, takže když kytarista brousil sóla, celkové vyznění bylo poněkud prázdné. Nu což, furt jsou to ty CARACH ANGREN, co jsem poslední dobou neustále poslouchal. Jak šlo vystoupení dál, zvuk se o něco zlepšil, nicméně některé nedostatky zůstaly až do konce vystoupení. Velice se mi líbil zpěvákův přednes, který v jedné skladbě nechal kytaru ležet a do zvuku kláves a různých samplů vyprávěl očividně velmi tragický příběh. Musím uznat, že všechny ty grimasy a změny hlasu, které podporovala dynamika kláves, byly geniální. Věřte mi, od tohoto člověka byste nechtěli slyšet Erbenovu Polednici či dokonce Svatební košili. Trošku zklamaný, nicméně stále velmi pozitivně naladěn odcházím po setu CARACH ANGREN ven na vzduch.
Přibližně po dvaceti minutách vše připraveno pro VREID. Abych se přiznal, tuto kapelu zkrátka nemusím, nicméně musím uznat, že naživo to umí. Změna na pódiu byla znát, začalo se mnohem více pařit a skandovat, no a taky občas hopsat vzhledem k charakteru některých beatů této norské kapely. Místo druhé kytary se ujal kytarista z MISTUR, pro kterého to znamenalo již druhé vystoupení během několika hodin. Jak by řekl klasik: Like a boss! Vystoupení bylo fajn. Hodně energetické, agresivní a přímočaré. Stejně jako ze strany MISTUR, i VREID přidali jednu novou skladbu, která se objeví na nadcházejícím albu. Jak jsem se později dočetl na Facebooku, baskytarista byl v Německu okraden o basu a jediné, co našel, byl obal od basy v lese nedaleko od klubu. Zdá se, že v lese člověk najde i víc věcí než šišky a inspiraci k hudbě. Proto poučení z dnešního koncertu zní: Nepodceňujte les!
VREID končí skladbou „Pitch Black“, která se ještě přelije do mně neznámé skladby, a je konec. Večer končí, kapely se balí a já ze sebe loudím zvuky podobné norskému jazyku. Musím poděkovat Oliverovi z MISTUR, který měl tu trpělivost a vše opakoval třikrát a ještě k tomu rychlostí 80letého důchodce na schodech. Byla to skvělá akce, super koncert, super kapely, dobrý zvuk a nakonec i fajn klub. Doufám, že se sem brzo tyto tři smečky vrátí, protože speciálně na MISTUR a CARACH ANGREN jen tak nezapomenu.
