Švédští nositelé black metalu, apoštolové válek a krvavých bitev, nedávno oslavili patnáct let své existence a jako dárek svým fanouškům nabídli jakési další „best of“, tentokráte v podobě živáku, který nazvali trefně „Warschau“. Už na samotném obalu můžete spatřit ruiny hlavního města Polska, a protože si MARDUK už delší dobu zakládají na válečné image, byla právě Varšava příhodným místem k uspořádání černé výroční párty. Tou dobou se všem křesťanským ovečkám určitě hodně přitížilo a těžko odhadovat, jaké sny je v den vystoupení MARDUK nenechaly spát. Hned úvodní skladbu „The Hangman Of Prague“ provází mohutné skandování fans a nelze pochybovat o tom, že právě Polsko je v současnosti jednou z krajin, kde „černý kov“ zasel svá semena vskutku důkladně. Prvotní song však patří do poněkud jiných zeměpisných sfér a pro mě je vcelku překvapením, že se s ním MARDUK vytasili hned takto na úvod. Také skladba „Seven Angels, Seven Trumpets“ pochází z poslední řadovky „Plague Angel“ a snad nepřestřelím, když uvedu, že seveřané prožívají v současnosti přece jen „klidnější“ období. Samozřejmě tohle mé srovnání s některými masakrujícími díly lze však brát hodně v uvozovkách. Domnívám se, že všichni zasvěcení vědí, kterak nekompromisní cestou tank jménem MARDUK projíždí. Proto okamžitě následuje přímočará „christ-vražda“ „Slay The Nazarene“, po hříchu však jediná skladba ze skvělého CD „Nightwing“, které patří vůbec k mým nejoblíbenějším black metalovým albům. Překvapilo mě např., že koncertní hitovka, „Of Hells Fire“ na tomto reprezentativním živáku chybí. Licitování však rozhodně není na místě. Diskografie MARDUK nabízí i tak velmi pestré menu, přičemž největší ovace sklízí brutální „Panzer Division Marduk“, znějící nečekaně dosti čitelně a dle mého soudu patří k jednoznačným stěžejním bodům této kolekce. A když už jsem zmínil zvukovou kvalitu, tak vězte, že právě tato velmi důležitá složka byla ošetřena vskutku velmi pečlivě, a proto se posluchač nemusí vůbec obávat poslechové nečitelnosti. Proto jestli koncertním záznamům příliš nevěříte, tak u tohoto produktu můžete být naprosto v klidu. Naopak si pošmáknete při mrazivých kytarových vibracích, především v těch pomalejších pasážích, které přináší např. skladba „On Darkened Wings“, za kterou by kapela zasloužila pozlatit ruce. Zapomenuto naštěstí nebylo na černou mši „With Satan and Victorious Weapons“ a pomstychtivou kanální explozi „Throne of Rats“. Rozsypaná kytarová palba je doslova drtící a v součinnosti s apokalyptickým vokálem, evokuje přistání těch nejhrůzněji vypadajících vesmírných příšer. Koncert graduje závěrečnou palbou „Warschau“, těžko posuzovat jak moc je tento song kontroverzní, každopádně kapela i nadále zůstává fascinována válečnými vřavami druhé Světové války a jestliže první alba byla spíše inspirována středověkem, novodobá alba už proklamují kapelu jako nekompromisní tank, řítící se válečným polem (a to i přes mou úvodní vsuvku, týkající se jakéhosi jemného zvolnění).
Závěr koncertu je už ve znamení hromadného skandování, přičemž hlavní protagonisté si dávají trochu na čas, aby uštědřili nenasytnému davu poslední ránu z milosti v podobě skladby „Wolves“. A to je také definitivní tečka za vcelku reprezentativním živým záznamem. S jistotou s dá tvrdit, že právě tohle CD rozhodně žádného stoupence MARDUK nemůže urazit. Naskýtá se tedy otázka, kterak bude znít další tvorba těchto švédských neznabohů? Ať už bude odpověď na mou otázku jakákoliv, určitě si můžete být jisti, že to bude black metal té nejryzejší jakosti. Poločas jménem „Warschau“ je důstojným zásekem to již tak bohaté diskografie. Bajonety nasadit! Vyrážíme!
